Noc počátkem února. Venku lezavo, teplota pod nulou, epidemie covidu. Převaluju se na posteli. Přijde krásný sen – pluju po kánoi na úžasné řece kdesi v Norsku…
Reklama
Vzhůru na sever
V srpnu 2014 jsme vyrazili na severskou výpravu. Sedm lidí ve dvou autech, s barakou a raftíkem. Přespáváme v Dánsku u pobřeží, odtud nás trajekt převezl na jih Norska.
Maják nás vítá na jihu Norska
Cestou do hlavního města navštěvujeme archeologickou lokalitu. Pravěká vodácká zajímavost - do ledovcem ohlazené žulové skály kdysi kdosi vytesal loďky a pajďuláky. Takový vodácký pravěký článek. V Česku tohle nemáme, naše předky asi zajímaly spíš ty macaté Věstonické Venuše…
Pravěký vodácký prožitek vypadá jako Vltava u Krumlova v létě
V Oslu využíváme možnost přespání u kamaráda Honzy. Ten je bývalý reprezentant na divoké vodě a trenér norské reprezentace. U večeře probíráme možné vodácké cíle naší akce. Honza informuje stylem: „… tak to je pěkná divoká WW5… tady ta řeka má zas obtížnost jen WW4, ale zato je na ní vodopád…“. Do hovoru se vmísí nejmenovaná kamarádka: „Já bych chtěla nějakou řeku, která teče a kde bych nemusela pádlovat a mohla se na háčku opalovat.“ Honzovi klesne čelist a málem spadne ze židle… Po upozornění, že v Norsku Sázavu opravdu nemají, ale nakonec nějaké vhodné řeky nacházíme.
Mořské kajaky na Oslofjordu
Druhý den se jdu podívat na Honzovy mořské kajaky, loděnici má hned u Oslofjordu. Kamarád Jirka využívá příležitost a jede si po kajaku prohlédnout centrum Osla z vody, ostatní si prohlížejí muzea a pamětihodnosti trapně z pevniny.
Pak vyrážíme dál k severu.
Trysilelva
Byla nám doporučena Trysilelva – širší tekoucí řeka s čistou vodou, po které se až do roku 1991 plavilo dříví. Začínáme u jezera Sensjøen u nějaké opuštěné chajdy.
Nástupní místo na jezeře Sensjøen
Trochu poprchává, ale stejně vyplouváme. Za chvíli jsme z jezera na řece. Pěkně teče. Na druhou stranu se připozdívá a počasí taky není super. Stanujeme po pár kilometrech u osady opuštěných chatek.
Vaření na ohništi opuštěné chatkové osady u Trysilelvy
Ráno se počasí umoudřilo. Trháme hrsti zralých borůvek a brusinek, pár hub se taky najde.
Zaparkovaný raft Colorado u řeky Trysilelva
Nasnídáni. Začíná i posvitovat slunko, tak vyplouváme.
Balvany v řece Trysilelva
Užíváme si plavbu severskou divočinou.
Zábavná peřej řeky Trysilelva
Řekou pěkně teče dost čisté vody, obtížnost se pohybuje většinou mezi ZWC a WW II.
Na Barace po Trysilelvě
Do raftu nám zadem občas trochu chlístne studená voda, kamarádi na Barace jsou na tom líp.
Mezi jehličnany po Trysilelvě
Po pár hodinách plavby už jsme dost prokřehlí, a tak přistáváme a sušíme se u ohně na břehu.
Sušení u ohně na břehu Trysilelvy
Doplouváme do městečka Trysil, kde se setkáváme s civilizačními výdobytky. Fotím ještě informační mapku naší cesty. I tady mají rybáři zjevně navrch před vodáky.
Informační tabule s mapkou Trysilelvy
Ljøra
Dál jsme se přesunuli k říčce Ljøra nad osadu Støa a na květnatém trávníku nad písčitým břehem si postavili stany.
U říčky Ljøra
Ráno jsme se svezli o pár kiláčků výš někam pod vesnici Ljørdalen. Na nástupním místě jsme našli na trávníku čerstvou štiku, asi vypadla místním rybářům. Říčka byla krásná, opuštěná a přírodní s obtížností ZW až WW I. V blízkosti tábořiště, kam jsme se vraceli, byly v korytě i volejnaté hlubší tůně. Alespoň se bylo kde vykoupat.
Ljøra nad tábořištěm
U řeky s hnědavě rašelinovou vodou jsme si po plavbě upekli tu štiku. Byla fakt dobrá.
Vaření u říčky Ljøra
Antivodácká vzpoura a fjordy
To bohužel byla poslední slušná říčka, co jsme si tenkrát spluli. Proběhla totiž protivodácká vzpoura. Že prý už toho splouvání bylo dost. Byli jsme jako menšina vodáků přehlasováni. A tak jsme dále navštěvovali vodopády, ledovce, prohlíželi si fjordy, podnikali pěší výpravy do hor a skal, pozorovali pižmoně, obdivovali jezera. Potkali jsme sice větší množství řek, ale jen v duchu jsme přemýšleli, kudy by se to asi dalo splout.
Ale ještě s jedním vodáckým zážitkem se vám musím svěřit – s plavbou po fjordu. Jedno odpoledne jsme objevili krásnou skrytou pláž u Handargerfjordu, jihozápadně od vesnice Jonsdal.
Pláž na břehu Handargerfjordu
Slunce svítilo do příjemného dne. Odpočívali jsme, chytali mořské ryby, sbírali a v ešusu vařili slávky (černé škeble). A pak taky nafoukli Baraku a propluli se po fjordu. Byl to zvláštní pocit v tichu po klidné hladině mezi skalami, kde kdysi pomalu tekl ledovec.
Vyplouváme na fjord
Brácha že prý musí vyzkoušet, jak odtud Vikingové pluli do Ameriky. Tak se nechal převézt na opuštěný skalnatý ostrůvek s asi deseti stromy, kde přespal.
Vzhůru do Ameriky
Druhý den ráno jsme ho zas zachránili.
Návrat z opuštěného ostrůvku na fjordu
Závěr
Ještě vám dlužím odpověď na titulní otázku. Kdo si myslí, že nejkrásnější by mohly být norské řeky, má jen kousek pravdy. Člověk nejvíc touží po tom, co nemá a čeho nejde snadno dosáhnout. Proto nejhezčí jsou pro mě ty řeky v zimních snech, kdy je venku nevlídno a člověk chystá další výpravy.
Ahoj Eki