Hned na začátek musím trochu uvést na pravou míru název tohoto článku odkazující na jarní plavbu na Javorce. Ve skutečnosti se plavba po ní uskutečnila v letos únoru, kdy nám ovšem tahle "třeskutá" zima s měsíčním předstihem dopřála jarní podmínky.

Javorka pramenící kousek od Nové Paky patří k větším říčkám Jičínska a její sjízdná část měří něco přes 30 km. Podle tištěné kilometráže, na kterou se ale v případě téhle řeky nedá moc spoléhat, je začátek v Horní Nové Vsi, kde se jednoho slunečného rána objevuje naše vodácká miniskupina - já, Máňa a Kristýna. Na sjízdnost odsud má stačit 30 cm dle vodočtu v Lázních Bělohrad. Za tohoto stavu je tenhle úsek ale nesjízdný!!! Absolutní minimum pro splutí nejhořejší části je 37/38 cm. Při téhle vodě však doporučuji plavbu přes L. Bělohrad jen nejotrlejším masochistickým vodákům, kterým dělá dobře permanentní drhnutí a otloukání lodi. Rozumější variantou je zahájit plavbu až pod L. Bělohrad, kde těch 38 cm stačí na normální splutí. Pro úsek nad tímto městečkem by to chtělo alespoň nějakých 45 - 50 cm. Pod Lázněmi Bělohrad řeku konečně přestanou svírat zdi, ale i dál je Javorka narovnána a část koryta je dokonce vybetonována. Voda alespoň rychleji teče. Tak se člověk dostane k místu, kde dříve stával stavidlový jez (26,2). V současné době však tady najdeme jen nízký sjízdný stupeň. Několik dalších sjízdných stupňů pak zpestřuje jízdu i dál.

Nejhezčí úsek plavby přichází po necelých deseti kilometrech pod Šárovcovou Lhotou, kde se Javorka zařezává do sevřenějšího zalesněného údolí, kterým naprosto volně meandruje. Tahle část toku musí potěšit každou romantickou duši. V těchto místech už proud není zdaleka tak rychlý jako výše a navíc vodu zpomaluje několik jezů. Pohled do kilometráže vypadá dost strašně: 5 jezů na 5 kilometrech. Tak strašná situace ale není, protože dnes tady existují už "jen" tři jezy. Z údolí člověk vypluje u Ostroměře, kde ty nejzajímavější pasáže končí.

My ovšem máme v plánu sjet Javorku celou, takže pokračujeme dál po voleji až pod Ostroměř. V těchto místech se naštěstí Javorka ještě jednou umoudřuje a začíná trochu téct. I když se to tady nedá srovnávat s hořejším úsekem, nemohu plavbu ani dál označit jako vyloženě nudnou. To se změní teprve u Starých Smrkovic, kde už to opravdu moc neteče. Pohyb vpřed určuje především vodákova fyzická kondice. Vzhledem k tempu plavby pak může někoho mile překvapit místo, kde se k řece zleva připojí železniční násep a najednou se v korytě objeví pár kamenů a s nimi lehce zvlněná hladina. Nezbytnou kulisu pak představují větve břehového porostu. Jak se tento svižnější miniúsek objevil, tak také rychle zmizel a na zbytku toku se už Javorka ze svého klidu nenechala ničím vyvést, aby se u Skřivan spojila s Cidlinou a my tudíž mohli ukončit své úspěšné splutí.

Sportovně ladění makači dokáží celý tok splout za jeden den. Zapřisáhlým zastáncům minimálního tempa a námahy mohu doporučit rozdělení plavby na dva dny a strávit tak na Javorce pohodový víkend. Říčka je nenáročná, nevyskytují se tu nebezpečná místa a dá se splout i na otevřených dvoumístných lodích. S dopravou také žádný problém není, protože Javorku kopírují nebo křižují různé silnice a částečně také železnice. Ta vede podél toku až do Ostroměře a pak na dolním úseku u Skřivan, odkud jezdí přímé vlaky do Lázní Bělohrad.

Vojta Brádle