Furt samá voda, kanoe, pádlo, peřej, také duši je třeba kulturně povznést. Prý to jde i hudbou.
Reklama
Ale jestliže tohle napíšu zrovna já, tak se tomu dá těžko věřit. Kamarádi mi zakazují zpívat nahlas, když zrovna hrají kytary, hlavně u ohně. V hospodě už zpíváme málokdy. Je o mně známo, že jsem disharmonik. Asi bych měl mít nějaké úlevy, kdy je mají dislektici, disgrafici a podobní disové. Proč by disgrafik nemohl mít rád malování. Já zpívám strašně a rád, jak říkají kamarádi. Je to způsobeno tím, že jsem o hodně napřed. Jak známo, vládnou nám peníze, tedy ekonomika a všude se spoří na nákladech. Sice v rozmanitosti je krása, ale peníze říkají unifikovat. Tak já holt prý mám na všechno jednu stejnou melodii. Je to pak jednoduché, stačí si pamatovat slova. Ještě, že prý se aspoň občas rytmus mění.
U vody se zpívalo odjakživa. Myslím, že když plul pračlověk na ulomené větvi řekou, vydával skřeky. Zpívali voraři, hudba zaznívala z oken mlýnů a potulní bardi pěli na hrázích rybníků a v romantických ohybech řek. Z toho nám zůstaly lidové písničky, mlynářské i vorařské. Samozřejmě i v současné době se opěvuje v písních voda, řeka a další vodácké atributy. Toto téma zmínil i pan Šmíd v Ofélii.
Písňová skladba je zřejmě dána tím, s jakou partou člověk jezdí. Malinko se to s věkem tříští, protože když holt vyměníte několik společností, kde hraje vždycky někdo jiný, zná jiné písně a parta je naladěna nějakým způsobem. Časem se to nějak zamotá a sice znáte spoustu písniček, které už nikdo nezná, ale většinou ne celé, o melodii či rytmu darmo hovořit. Pak samozřejmě asi záleží na věku, tedy věku zpěvu. Když ještě nebyla Rosa na kolejích a pak haldy zlata na březích Sacramenta, tak byla spousta starých trampských písní a lidovky. Některé z těch starších jsem přiložil, je jich hodně, mají své kouzlo a hlavně některé z nich pojednávají o vodě. Vždycky se mi líbilo třeba „Kačák hučí jak Mississipi“ nebo „ Až ztichnou bílé skály..“ a hlavně „ .. do bílých vln, veď keňu svou… peřeje řvou…“.
Kupodivu repertoár u ohně a v hospodě býval diametrálně odlišný. Tady se hrály hlavně lidovky, také občas peprně šlehnuté, což se dneska už zřejmě nenosí. A také plavecké písně snad s nejpopulárnější tehdy „V hájku háječku…“ případně také něžně parodovaná „Proč se ti hájové zelenají.“ Samozřejmě s přibývající hodinou blíže k půlnoci se jak hudebníci, tak zpěváci, u kterých se zase až tak na každý vzorný akord nehledělo, dostávali do ráže a přicházely písničky parodované a typicky hospodské jako třeba „Na Žižkově v čísle sto dvě…“ nebo „Cirkus Brousek“. Posléze pak i malinko písně, které kupodivu zněly z vodáckých hospod, a přestože soudruh Štrougal jezdil na Lužnici, tak nás asi nikdy nepotkal, protože parodie na nápěv „Já jsem muzikant a přicházím k vám z české země“ se zpívalo„ ..já jsem z NKVD a přicházím k vám z Velké země“. No a po půlnoci pak zněly písně s verši“… já ju hledal za uchom, no ona ju má pod bruchom… a zpívalo se i k ránu cestou z hospody.
Zpívání na vodě
Písně u ohně a v hospodě se většinou nemíchaly dohromady. Asi to bylo z toho trampování, přece jenom slušnost je slušnost. A přestože občas kolovala lahev kolem ohně, tak na hospodské písně většinou nedošlo, spíše se k rannímu rozbřesku ozývaly zadumané nápěvy různých „cajdáků“.
Jak tak občas listuji diskusemi nejen na tomto webu, malinko jsme se zarazil nad dotazem, jaký že si tom pořídit reproduktor (asi vodotěsný), abych si mohl z mobilu pustit muziku u ohýnku. Doba se mění, chápu to, ne každý je tak odvážný, aby si zpíval sám na vlastní notu, když není po ruce kytara, bendžo či balalajka. Hlavně v narvaném kempu, že!
Zpívání v hospodě
Ale nechci jen navodit atmosféru, zajímá mne (protože právě jezdím s jednou partou už léta a staré písně znám jen já, často jen kousky, a repertoár party je tak téměř neměnný), co se teď a kde hraje u ohňů a pokud tak v hospodách. Nestálo by za to zplodit třeba i tady jakýsi vodácký zpěvník? Třeba někde existuje, jen jsem blbě hledal. Pár jich dávám k dobru. A pak také naprosto zištně bych chtěl požádat, zda někdo nezná dvě písničky, které mi vrtají už asi 40 let hlavou a nemohu si vzpomenout.
První je oslava lahve od piva s textem:
„Krásná stojíš přede mnou, touhu neskrývám
Pro tebe dnes žízní a láskou umírám.
Oči tvé jsou zelené, šíji hořkou máš,
takovýchto vyznání na tucty jistě znáš.
O mé lásce nemáš zdání, jsi tak kouzelná,
mám já jedno velké přání, abys byla má.“
… a závěr si nepamatuju.
A druhá je stará trempská, zřejmě s názvem Vlčák Pedro. Zde si pamatuju jen refrain:
„.. u nohou mi leží, Pedro vlčák hravý, a jak tak čas běží, je ňák nedočkavý, než nás nohy domů, z ciziny zas donesou…“
Ale je jich určitě víc, které jsem zapomněl úplně. Tak kdyby si někdo vzpomněl.
Ahoj Vojta Jančar