Valová
Plavbu, první letošní v roce 2013, začínám na posledním kilometru Hloučely – výborný začátek pro plavbu z důvodu možností parkování a autobusového či vlakového nádraží takříkajíc za rohem. Pro tento krátký úsek stačí jen 30 cm na vodočtu v Mostkovicích. Na km 0,4 je stupeň, který raději přenáším. Na nultém kilometru z levé strany přitéká Romže a odsud již začíná Valová.
Reklama
Na soutoku Romže a Hloučely, dále Valová
Voda stále příjemně proudí a já se nořím do regulovaného koryta V profilu a užívám si klidu a jarního Slunce. Podjedu dva silniční mosty a z prava mi dodá trochu vody Čechovický náhon. S městem za zády si užívám naprostého ticha, které docela často vyruší křik vyplašených bažantů, kteří nějakého blázna na lodi evidentně neočekávali. Plují dál, voda příjemně teče a já chytám první bronz. Pro změnu jsem vyplašil již několik králíků, srnku a předvoj mi dělá obrovské hejno kačen. Připadám si jako někde v zoo... Před mostem u Bedihoště, obnáším padlý strom – jediná překážka na celém toku. Pokračuji dále a na kilometru 13,2 vidím na mostě zády ke mně otočenou partu pubertálních školáků, čučících do vody. Stáčím loď, podplouvám pod mostem bokem, aby mě neviděli a hned po proplutí hulákám ono známé „Ahóóój!!!“ . No lekli se slušně a říkali, že zde vodáka nikdy neviděli. Napěchován euforií a dobrou náladou, končím v Otonovicích a busem jedu zpět k vozu a do práce.
Tuto trasu jedu zanedlouho ještě jednou a s přítelkyní, sjíždíme i stupeň na konci Hloučely, ale ten za větší vody jezdit nedoporučuji. I při cca 30 cm dost natahoval zpět. A jelikož je přítelkyně zatížená na zvířata, tak s výletem boduji. Hlavně když jsme opatrně proplouvaly tak ani ne dva metry od maskujícího se zajíce.
Valová
Mé nadšení z říčky přenáším na svého bratra a a za pár dní jedeme na další část Valové. Parkujeme Jaguára PVC v Otonovicích a máme v plánu jet do Polkovic a odtud busem zpět. Říčka opět krásně teče, zase žádné jezy, stupně či náplavy, užíváme si kamikaze náletů od vyplašených bažantů a vyrušujeme odpočívající zajíce. Někde před Ivaní vidíme v dálce náplavu. Přijedeme blíže a z náplavy se vyklube tak velké hejno kačen, že není ani vidět voda. Jako na povel se hejno zvedne a zamíří proti nám jak B-17 na Drážďany. Naštěstí neotevřely pumovnice...
Valová
V Polkovicích jsme byli tak rychle, že jsme se rozhodli pokračovat až do Moravy a po ní do Kojetína. Před soutokem je technická zajímavost – Sifon. Jedná se o křížení dvou potoků. Valovou podtéká dvěma tunely Boleloucký náhon. Z vody jej není vidět, ale u posledního mostu je napravo umístěn turistický rozcestník a od něj je to cca 200 metrů proti proudu. Návštěvu velice doporučuji. Další zajímavost – Vantroky, se nacházejí po 800 metrech po proudu náhonu. Jedná se o přemostění náhonu a odvodňovacího kanálu. Ale to už je spíše suchozemská turistika... Každopádně je plavba jezuprostá, bez náplav a doporučuji ji třeba na jaro s drahými polovičkami. Nechtěná koupel je velice nepravděpodobná.
Valová
Osina
„Fano a když už jedem na Okluku, zkusíš i Osinu?“ ptá se mě otec – pendl. „Vždyť je tam tak 10cm vody... Ale jo, zkusím to...“.
Zvětšit mapu
No to byl nápad. Potůček, kde si v létě i jelci dřou břicha o dno, já mám jezdit na lodi. Ovšem předchozí sněhová nadílka byla opravdu štědrá, a tak potok vykazoval snad až závratných 20 cm vody. Rozhodl jsem se tedy jen pro blbnutí na jednom stupínku na začátku Soběsuk, protože na celé splutí nemám loď.
Stupeň na Osině
Dal by se sjet až do Okluky, jenže je to tak na kajak. Můj gumák by se asi někde zasekl ve vrbovém proutí. Takže kdo by chtěl mít Osinu v pr..., vlastně ve vodáckém zápisníku, tak ať se zde při cestě na Okluku staví...
František Frélich