Řeky na Balkáně jsou rájem pro všechny vodáky převážně na jaře, kdy jsou koryta plná vody z tajícího sněhu. Řeka Tara v Černé Hoře, o které se traduje, že je to jedna z nejkrásnějších řek Evropy, není jistě výjimkou.

My jsme na ni však vyrazili během našeho pravidelného outdoorového putování Evropou na konci července, kdy sjíždíme řeky, jezdíme na kole a chodíme po horách. Pověstný kaňon Tary, kterému se přezdívá „Grand Canyon Evropy“, je místy hluboký až 1300 m. Člověk, který jede řeku poprvé, si snadno představí nekonečně vysoké sevřené skalní stěny (tak jako třeba na další černohorské řece Morači, či bosenské Neretvě). Tato představa je však mylná. Kaňon je hluboký a řeka je zaseklá, neteče však ve stěnách a to snad ani na nejmenší okamžik.

Za letního stavu je sjízdný pouze paradoxně nejkrásnější úsek řeky – 63 km dlouhý kaňon. Za jarní vody je možné celý kaňon splout za jediný den. V létě však nejde o řádění na divoké řece, ale spíše o příjemný prožitek z jízdy opuštěnou takřka nedostupnou krajinou. My jsme tedy vyrazili na dva dny s přespáním v kaňonu.

Nástupní místo pro tento úsek je jediné a to Logor II (43.128479, 19.310002). Místo je přístupné z hlavní cesty a je zde velké parkoviště na odstavení aut či otočení autobusu. V Logoru II se nachází také budka, kde rangeři NP Durmitor vybírají poplatek za splutí (otevřeno každý den od 8 do 18 hodin). Z mnoha článků a vyprávění jsem slyšel, že ceny jsou nejasné a přemrštěné. Já jsem však našel ceník na webu NP Durmitor a tyto ceny platily také ve skutečnosti: nparkovi.me (II logor do ušća Sušice (dvoumístná loď) 70,00 €).

Řeka se rychle po nasednutí zavře do kaňonu. Než člověk dopluje pod most Đurđevića, který je 300 m vysoko nad hlavami, stihne jen pár klidných peřejek. Právě pod mostem se však nachází první vodácky zajímavý úsek řeky. Při stavu 42 cm na mostě v Đurđevići (řekl bych, že takových 37 cm je minimum) se v úseku nachází kličkovaná mezi kameny zakončená několika peřejemi nepřesahující WW II+. Za vyšší vody jsou zde jistě krásné vlny.

Cca po jednom kilometru se řeka zklidní a dalších 45 km teče při obtížnosti WW I-II. Tu a tam do řeky protékající panenskou krajinou ústí krásné krasové vyvěračky a vodopády. Až na pár pneumatik jsou břehy, ve srovnání s jinými balkánskými řekami, velmi čisté.

V kaňonu se nachází několik tábořišť a kempů, mimo ně lze jen stěží najít místo na postavení stanu (je také otázkou, zda-li se v černohorském národním parku může stanovat mimo vyznačená místa). První a zároveň jediné tábořiště, které se nachází na území Národního parku Durmitor, je od Logora II po 24 km a nese název Radovan Luka (43.215374, 19.108016). Na tábořišti stojí velká budova, v mapách.cz je vyznačena jako penzion. Možná funguje na jaře nebo je ve správě některé z raftových společností, každopádně v době, kdy jsme zde přespávali, byla zavřená. Ve vedle stojící kadibudce bylo nasr** až po vrch, takže nám nezbývalo, než chodit do lesa. Alespoň studánka byla čistá a my se z ní mohli bez problému napít.

Při našem příjezdu na tábořiště na nás čekal ranger, který vybral cca 2 Eura na osobu za noc (při 29 lidech). Tato cena se tak k naší radosti neshodovala s 15 Eury, které jsou uvedené na výše uvedeném webu (tato cena asi platí při ubytovaní v oné zavřené budově). Pro komerční rafťáky přijela k tábořišti dodávka úzkou lesní cestou z vesnice Tepca. Další tábořiště se již nachází mimo NP a to zejména na bosenské straně řeky. V jednom z nich jsme se stavili na výbornou omeletu s paprikami, kterou nám paní domácí připravila (např. tara-top.com).

Z Radovan Luky nás čekal 39 km dlouhý úsek do Ščepan Polje. Vyjeli jsme tedy hned ráno v 9 hodin, abychom to do večera stihli. K našemu překvapení jsme pluli rychleji, než jsme předpokládali. Prvních 25 km bylo charakterem podobných předchozímu dni. Po zastávce ve zmíněném kempu se začaly kameny zvětšovat a řeka začala zrychlovat. Mezi peřejemi byla vždy klidná místa, ne všude se ale dalo zastavit se 14 barakami. Dobrých 8 km tekla řeka v obtížnosti WW II-II+. Ne nadarmo se jedná o úsek splouvaný komerčními rafťáky, kterých zde bylo opravdu požehnaně.

Posledních 6 km do Ščepan Polje již bylo klidnějších, ovšem sevřených v nádherné úzké soutěsce. Ve Ščepan Polje nás čekal autobus. Vylezli jsme přímo pod hraničním mostem (43.348541, 18.845013) a vytáhli lodě úzkou cestičkou tak, ať je neneseme přes státní hranici. Až poté jsme se dozvěděli, že celníci údajně tolerují vjezd autům či autobusům pro vodáky na parkovišťátko k řece (43.348534, 18.845933). Příště bychom raději sjeli dolů.

Tara je opravdu perla Černé Hory, která teče i v letních měsících. Někoho řeka nadchne, někoho zklame neúměrně vysokými poplatky, ale víte jak to je. Lepší jednou vidět, než stokrát slyšet ;)

Adam Weicht www.kadao.cz