Řeky Grabia a Widawka nalezneme ve středním Polsku kousek před Lodží. Cesta autem ze středu Čech je tam docela pohodlná, nejlépe přes Liberec, u Zhořelce najedete na bezplatnou polskou dálnici a kolem Vratislavi jedete až na místo. Sjíždíme z dálnice u Zduňské Woli, případně u Lasku, což je jediné zdejší větší městečko ležící na toku Grabie. Dálková silnice pro motorová vozidla E67 (S8) lemuje celou oblast od severu. Díky dálnicím, kterých Poláci v poslední dekádě postavili snad tisíc kilometrů, je cesta opravdu rychlá. Pokud se nedostanete do dopravní špičky kolem Vratislavi, tak cesta z Prahy do zdejší oblasti netrvá víc než 5 hodin. Obě říčky se spolu stékají u osady Grabno a společně se už jako Widawka vlévají do řeky Warty. Jako strategickou základnu je možné využít zbrusu nové tábořiště s půjčovnou lodí na soutoku Grabie a Widawky nazvanou „Osada kajakowa Ujscie“.

V létě 2020 ještě nebyla oficiálně v provozu, leč vnutili jsme se. Díky zaváděcím a neoficiálním cenám zde bylo ubytování i transport lodí cenově velmi příznivé. Pokud budete psát e-mail na kontaktní adresu, nechte si mail přeložit od translátoru do polštiny. Tomek a Radek jsou prima, ale „język angielski“ jim není úplně blízký. Nicméně, Slovan všude bratra má, a tak dohoda byla snadná a možná.

Grabia

Grabia (56 km) je menší říčkou, její letní průtok na horním toku se pohybuje pod jedním kubíkem za sekundu. Trochu nás překvapila. Jsme sice zvyklí (a vždy se těšíme) na tradiční polské kvaky horních toků, kde rychlost plavby dosahuje s bídou jeden kilometr za hodinu a koryta jsou hojně zapadaná celulózou. I v tomto měřítku je ale horní Grabia opravdu na špici pelotonu. U mostu v Kužnici, odkud jsme vypluli na třídenní plavbu po říčce, vypadá ještě poměrně široká a snadno sjízdná, ale není tomu tak. K tradičním větvím, křoví a padlým stromům se přidává džungle vodních rostlin, krásných stulíků, rdestu, sítin, šípatek, zevarů a trochu méně krásného rákosí. To místy zarůstá kompletně celý profil toku. Navíc bylo po dešti mokré a tedy polehlé přímo do trasy plavby, pardon – prodírání. A k tomu je plné mšic, komárů a pavouků.

K dokonalému kontaktu s přírodou přispívají i přičinliví bobři se svými šikovnými zoubky a packami. Vždy jsem věřil, že bobr evropský vodní hráze moc nestaví. Už tomu nevěřím. Jsou krásné, pevné, lodí je neprorazíte, spíš naopak. Zejména úsek od Kužnice k prvnímu jízku v Jamborku je velmi pomalý, opravdu tak kilometr za hodinu. Později se potok trochu zvětší, plavbu zbrzdí jen přenášení několika jezů. U osady a mlýnu Talarz je to trochu bludiště, řeka se rozděluje. Pravé rameno mizí v jezu, který je totálně zamaskovaný flórou, jakožto nesjízdná a neschůdná peřej, levé mizí v mlýnu. Nejlépe přenést kolem mlýna vlevo do odpadního kanálu. Na spěchající vodáky tady číhá velké nebezpečí v podobě občerstvení, kde krom polských tradičních značek, fritek a lodů, mají i Holbu… V lesních partiích kolem chatových osad před osadou Barycz pak čeká další lákadlo. Řeka se nakrátko otevírá v kouzelných meandrech s písečnými břehy a plážemi lákajícími ke koupání a lenošení. Nutno dodat, že k lákání přispívá i Jadwiga, Agniezszka, Ania, Tania a další lepé, slovansky vybavené rusalky. Jak vidno, plavba je tedy pomalá a namáhavá, určitě lepší je splutí bez těžké bagáže, ale alespoň se dvěma karimatkami a větším stanem… Což platí i pro druhý den plavby mezi Baryczem a Marzeninem.

Hned na začátku Lasku jsou rybí sádky, řeka je uzavřená plotem a jezem a je třeba sádky obnést po břehu. Kolem města Lask je řeka opět totálně zarostlá, ale přesto krásná. Záda a vlasy rusalek a dalších háčků ozdobí pestrá mozaika lístků a hmyzu, zpěv ptáků doplní radostný výskot. Jen zásoby rumu mizí rychleji, než bylo plánováno…

Poslední – jednodenní úsek spodního toku Grabie od Marzenina pak už je snadný – využívá ho i valná většina zákazníků vodáckých půjčoven. Koryto je už širší, místy i vyřezané, plavba snazší, okolí velmi pěkné. Celkově je voda Grabie (pokud jí vidíte) díky rostlinám velmi čistá. Udává se, že Grabia je jedna z nejčistších řek Polska, a to už je co říct. Kromě sobot je velmi neobvyklé na polských letních vodách někoho potkat, což bezezbytku platí i pro Grabiu a Widawku.

Widawka

Widawka (50km) je už významně větší řekou. Její průtok je nadlepšován vodou čerpanou z obrovských hnědouhelných povrchových dolů v Belchatowě a Szczerowě. Voda je tak trochu kalnější a studenější, než Grabia, ale plavba je zase daleko pohodlnější a rychlejší. Řeka tak svým osudem trochu připomíná naši opomíjenou Bílinu.

Horní tok Widawky se nejezdí, koryto řeky je tam narovnané a přeložené mimo povrchový důl. Jezdí se většinou od Zarzecze (Smugi) nebo osady Žar, což k soutoku s Grabiou dá dva až tři dny plavby. I když to možná z předchozích informací tak nevypadá, je řeka v daném úseku moc hezká, čistá a přírodní.

Ve městě Szczerców je Biedronka přímo u druhého silničního mostu, nakoupit se dá i v osadě Rogožno. U Sarnowa nevyužívejte nabídku k táboření na soukromé louce na levém břehu, je označené velkou lákající cedulí. Místo vypadá velmi lákavě, ale jsou to loupežníci, jejichž požadavky poplatků jsou mimo realitu. Obecně řečeno – míst pro divoké táboření zejména větších skupin mnoho není, krajina je dost zemědělsky a rekreačně využitá. Přece jen se nalézáme v rekreační oblasti města Lodž.

Na soutoku s Grabiou Widawka nekončí, plavit se je možné dál až do ústí s Wartou. V dolní části se nabízí vodácké tábořiště Jeziorko, asi dva kilometry před ústím u mostu, které patří stejným majitelům jako tábořiště Ujsie. Je tak možno snadno dohodnout transport i poplatky… Přesto je i plavba až do konce Widawky (a dál po Wartě) zajímavá.

V závěrečných kilometrech Widawka meandruje v široké záplavové nivě řeky Warty, v okolí jsou vysoké protipovodňové hráze, které jsou ale tak daleko od řeky, že přírodní ráz vůbec neruší. Díky záplavovému poldru tu nejsou žádná stavení. Řeka je opuštěná, ale rozhodně jí to nevadí.

Když budete mít štěstí, využijte krásné místo k táboření přímo na soutoku. Dá se tam i autem, ale zajíždí tam rybáři a místa není mnoho. Widawka se do Warty vlévá na říčním kilometru 540. Sedmnáct kilometrů pod soutokem leží město Sieradz, kde se dá snadno plavba ukončit. Warta se většinou jezdí výše, v prostoru Zaleczaňskiego parku Krajobrazowego, ale i v tomto úseku pod ústím Widawky si zachovává podobný charakter jako její oblíbenější část. Koryto je sice široké, ale mělké, proud rychlý, dno tvoří pouze čistý písek s pískovými lavicemi. Koupání je tedy skvostné, pozor je třeba dávat pouze na silný proud a tisíce ostrých skořápek škeblí v písku.

Strávit příjemný vodácký týden na vodách Grabie, Widawky a Warty není problém. Pokud máte času více, nabízí se horní a střední Warta společně s Liswartou, případně střední Pilica s přítokem Czarna Maleniczna, nebo můžete jet ještě blíž k Varšavě na další skvosty malých polských toků – říčku Rawku, Bzuru, Drzewicku či Radomku… Polsko nabízí desítky toků pro týdenní plavby. Není třeba se mačkat na přeplněných českých evergreenech, stačí jen trocha plánování, organizování a komunikace a můžete jet. Už do Polska na vodu jezdíme patnáct let a každý rok vždy něco nového. A ještě jsme nepotkali řeku, která by se nám nelíbila…

Šakal