Gauja je poměrně velká řeka. Na první pohled hodně připomíná Moravu nad Olomoucí, ale oproti ní je širší (cca 30m), hlubší ale pomalejší. Z toho také vyplývá, že přehlednější. Žádné stromy přes řeku, zato písčité dno i břehy, často s několik metrů vysokými písečnými "útesy" (jak tomu tady říkají), či naopak třeba 20 metrů širokými plážemi. Navzdory národnímu parku Lotyši táboří prakticky všude (údajně je to i dovoleno), nicméně ceny v kempech jsou pro nás víceméně směšné (O,2 Lat za stan, to je asi 10kč), vybavení skromné, ale příjemný "personál". Fungují tu půjčovny lodí. My jsme za dobře udržovanou otevřenou deblkanoi na odpoledne zaplatili 0,5 Lat, jeli proti proudu, a pak zase zpět. Nicméně lodě se půjčují i na několik dní, či vás vyvezou autem i s loděmi a zase dovezou zpátky, jak si zaplatíte.

Krajina parku je fantastická, je to vlastně obrovský lužní les. Z lodi hlavně v úzkých a rovněž již málo přehledných bočních ramenech můžete pozorovat bobry, kteří plavou přímo kolem vás. Vodáci jsou na řece častí, ale žádná tlačenice. Splouvají ji na občas dost neuvěřitelných plavidlech, ať už vlastní konstrukce, či plavidlech patřících spíše do muzea. Vodácká mapa či kilometráž podle informací z tábořiště a místního infocentra zatím není, ale bude.

Zkrátka doporučuji k bližšímu prozkoumání, protože mé závěry jsou opravdu jen z pár kilometrů kolem města Cesis: Nenáročná řeka ZW, ale samozřejmě je to lužní les, takže ač jsme na hlavním toku neviděli žádné klády přes vodu nebo katarakty z naplavenin, nejdou podobné věci vyloučit. Vzhledem k tomu, že se řeka běžně jezdí (a na čem!!!), nebudou časté. Jezy jsme neviděli, národní park je totálně opuštěná oblast, kdo by je tam stavěl... Navíc toho písku, při první povodni by mohli jez vybagrovat. S nějakými průtoky a limnigrafy si není třeba dělat hlavu, vody je prý dost po celý rok, což vzhledem k tomu, že tu prší skoro každý den, není žádné překvapení. Mračna úporně bodajících komárů. Bludiště bočních ramen s bobřími stavbami. Nechce se mi věřit, že by to nikdo z ČR ještě nejel. Pohádka pro ty, kterým vyhovují řeky stylu Moravy či Lužnice.

Do národního parku Gauja se dá dostat buď autem z Rigy do města Cesis (nic většího v okolí není, je to prostě severovýchodně od Rigy), v Cesis je to asi 2km k řece. Cesta vede až přímo k ní k tábořišti. To je na stejném břehu jako město, tj. na levém. Těsně před mostem nenápadná odbočka vlevo, pak už polňačka, ale auto projede, asfaltka v dobrém stavu. Jinak moc přístupů k řece není, jen z mostů a ty nejsou časté. Další možnost, jak se dostat na řeku, je veřejnou dopravou. Z Česka je nejlépe dojet vlakem Chopin do Varšavy, odkud jezdí přímý vlak až do Kaunasu v Litvě. Na něj navazuje rychlík do Rigy (podle nálady lze zvolit i autobus, ale vlak je rychlejší a levnější (v Litvě 50% sleva na ISIC). Z Rigy do Cesis jezdí cca každou hodinu autobus, jinak taky méně často vlak. K řece se pak musí ty 2km pěšky. Celkem vzato, celý přesun trvá něco přes 1 den. V noci odjezd z republiky, ve Varšavě ráno, odpoledne Kaunas, brzy ráno Riga a v poledne v Cesis jako na koni.

S sebou: v každém případě extra silný repelent, jinak veškeré potraviny a tak v pohodě koupíte v Cesis, není to žádná pustina. Podobně to bude vypadat v dalších městech v parku, která jsou u Gauji a to hlavně Sigulda. Kempy a tábořiště jsou celkem častá, tábořit se však může prakticky kdekoliv, jenom je problém s vodou (!!!). Pro jakékoli dokupování potravin při vícedenním puťáku platí, že město je vždy pár kilometrů od řeky. V Cesis na tábořišti šlo i poprosit majitele a ten ochotně a bez přirážky ráno, když jel do města, přivezl chleba, pivo ...

Vincenc "Ozzy" Kopeček