Raft.cz

Tisk z adresy https://www.raft.cz/Clanek-Fragmenty-slovenskych-rek-IV.aspx?ID_clanku=575

Fragmenty slovenských řek IV.

uveřejněno dne: 19.09.2005 | popisované řeky: Belá

Sedmý den – To nejlepší nakonec: Belá

27. 5. 2005 – Pribilina – Liptovský Hrádok (6 ř. km)

Protože se dnes musíme vrátit domů, tak máme v úmyslu vstávat brzy, abychom si prohlédli Belou, popř. si přejeli prohlédnout cvičný kanál v Liptovském Mikuláši. Včerejší diskotéka se ale trošku protáhla, proto vyrážíme až v deset hodin. Jedeme kolem řeky, ale je málo míst odkud se dá shlédnout. Zastavujeme u mostu do Pribiliny a odhlasováváme řeku jet. Koryto je tady široké v otevřené krajině. Vody absolutně čisté dostatek. Trošku prohazuji posádky. Za kolečko sedá Radim a Libor. Já pojedu s Rybem v K2 na háčku.

Reklama

Bela V rychlosti skáčeme do neoprénů, rozcvičujeme se dopumpováním lodí a už odrážíme. Voda, která nás oplachuje, je ledová a po včerejší noci příjemně osvěžující. Řeka se v kamenitém korytu často dělí do několika ramen a je, více než kdy jindy, nutné volit tu správnou cestu. Proud je silný a nebylo by příliš in se v balvanitém korytu cvaknout. Je to opravdová divočina a chce to opravdu rychlý úsudek kam jet. Jako jeden příklad. První posádka Mára-David volí špatnou cestu a uvíznou uprostřed na mělčině. Zbývá levá a pravá varianta. Rozhodujeme se jet (s hlavním proudem?) vlevo. Hlavní proud tudy opravdu teče, ale jsou tu také popadané stromy. Chvílemi to vypadá totálně zatarasené, ale v posledním okamžiku se vždy objeví kousek řeky a my zázračně prokličkujeme a asi po 30m bezpečně přistáváme na kamenech uprostřed řeky. Čekáme na kamarády. Je to už asi pět minut a nikde nikdo. Předpokládáme nějaké cvaknutí, nebo jinou kolizi. Nakonec se k naší velké úlevě všichni objevují v pořádku a na lodích. Důvodem jejich zdržení bylo, že jsme se jim tak rychle ztratili a oni nevěděli, že jsme již projeli a čekali na nás před nepřehledným úsekem. Tolik, něco málo, o záludnosti některých úseků této řeky. Belá teče dál divoce. Peřeje jsou obrovské a my s K2 nemáme s vyléváním vody problémy. Přestávky, k častému vylévání Pálav, ale přijdou vhod i nám.

Náročnost v těchto místech dosahuje WWIII. Při dobrém manévrování se ale dá úspěšně vyhýbat pobřežnímu porostu a skalám. V jednom místě se ale skalnaté břehy zvedají. Tady je také sevřenější řeka nejdivočejší. I zde platí „pravidlo levé ruky“, což znamená že v nepřehledných úsecích teče hlavní proud převážně vlevo. Už z dálky podle pěny tuším, že bude veselo. S K2 si vybíráme jízdu těmi největšími peřejemi. Jedeme vlevo kolem skal. Doslova skáčeme do obrovské čtverkové peřeje. Úspěšně se z ní vynořujeme, jen se nám pěna převalila přes hlavy. “Pálavové“ posádky to taky zvládají bravurně, akorát David na háčku háže záda a Mára mu pomáhá vstát. Chtělo by to asi zapracovat na břišním svalstvu, Davide. Vylévací pauza před naším jediným jezem. Je již z dálky avizován značkou. Tak by to mělo být, to chválím. Po jeho prohlídce se ho rozhodujeme jet s jištěním ze břehu házečkami. Dá se jet vlevo, kde za deskou následuje balvanitý stupeň a asi po 10m další. První jedou obě Pálavy. S každým to v jezu a hlavně pod ním v pěně pěkně zacvičí. Občas někdo spadne z lavičky do lodi. Nechci bonzovat – Tomis. Nafukovačka ale vše pěkně okopíruje, zalomená v neuvěřitelném úhlu, a všichni proplouvají. Následuje mnoho dalších divokých úseků, ale sem tam baráčky u řeky, hospodyňky máchající prádlo a rybáři avizují blížící se civilizaci. Podplouváme dálnici a asi 500m níže přímo u hradu, který dal asi Liptovskému Hrádku jméno, na nás už čekají Radim s Liborem.

Libor udělal malé společenské fó-pá a omylem koupil nealko pivo, ale my i jím rádi bereme zavděk. Po velmi náročné etapě bodne. V obrovských vlnách peřejí to tak houpalo, že po vylezení z lodě skoro nemůžu chodit. Naposledy se převlékáme, vyfukujeme lodě a vyrážíme zpět do vlasti.

Epilog

Belá byla to nejdivočejší a nejkrásnější, co jsme na Slovensku jeli a na poslední chvíli „porazila“ Poprad. Tak to také má být, to nejlepší nakonec. Nechci ale v žádném případě tímhle zavrhovat ostatní krásné řeky, které jsme jeli, ale na kterých nebyly tak ideální podmínky. Dunajec a Čierny Hron by chtěly více vody, Hronu nechybělo skoro nic, spíš občas přebýval binec okolo řeky (věčný problém), to stejné i Biely Váh.
Tak ahoj zase na nějaké další řece.

Laďa




Další kapitoly:


Diskuse nad článkem
Zase na Belou, Honza P., wwtri~seznam.cz, 20.09.2005 10:02
Belá, EK, 20.09.2005 11:53
Zmatený popis, Martin Š., 20.09.2005 22:22
| Re: Zmatený popis, Laďa, 22.09.2005 12:01
 
 


Facebook Facebook   RSS - články a novinky RSS 2.0 Email na redakci serveru raft.cz Chcete psát články pro raft.cz? Trička a mikiny raft.cz O raft.cz
Uvedené texty mají pouze informativní charakter. Vodácký sport je potencionálně nebezpečný a vždy je nutné posoudit zobrazené informace dle aktuální situace.
Reklama Záchrana na tekoucí vodě s krizovými situacemi