Na loňském Vavřinci se stala zcela ojedinělá nehoda, která jen souhrou náhod neskončila tragicky. Během sjezdu potoka, který se pouští vždy na podzim, došlo při převržení kajakáře k vykloubení obou ramen. Ano, čtete dobře. Obou ramen. Možná si říkáte, že vyhodit si jedno rameno není na vodě zas až takový problém, ale jak mohlo dojít k vyhození obou a to ještě v situaci, kdy jste hlavou pod vodou? A to nebylo vše. Přivolaná záchranka vůbec nedorazila včas. Vše podrobně popisují aktéři nehody.

Projel jsem druhou sadou branek u nějakého mostku a minul poměrně dlouhou osadu Buda u Církvice. Pak byla pauza, aby se celá Zlíchovská parta trochu srovnala do kupy, a pokračovalo se. Následovala asi metrový stupeň, ze které se hezky hupslo - prostě nádhera. Ujel jsem cca dvě zatáčky, podjel nějakou další lávku a tam mě v jedné zatáčce proud rychleji natlačil na kmen stromu. Chvilku jsem myslel, že to ustojím, jenže pak přišel cvakanec. Snažil jsem se vykrysit, ale nějak mě neposlouchaly ruce, a nemohl jsem nahmátnout popruh na šprajdě. To mě trochu vyděsilo a snažil jsem se, co to dá, na něho dosáhnout. Mezi tím mne minuli kamarádi ze Zlíchova, kteří nevěděli, co se děje. Honza mi zkoušel podat pádlo, ale nějak se mi nedařilo si pro něj šáhnout. Po zatáčce, kde jsem se cvaknul, byl celkem dlouhý, rychlý a rovný úsek, který mne po chvilce donesl k trochu mělčí části, a já vzal párkrát helmou o kameny. Snažil jsem se nějak natočit, abych se mohl nadechnout, ale eskymáka jsem neuměl, takže nastal problém. Pochopil jsem, že jde do tuhého, a párkrát vykřikl o pomoc. Naštěstí na břehu zrovna svačila nějaká partička kanoistů. Jeden z nich skočil do vody a vyvlekl mě i s kajakem ke břehu. Tímto bych mu chtěl opožděně poděkovat, protože by asi jinak měl Vavřinečák na kontě dalšího andělíčka. To už dobíhali kluci ze Zlíchova.

Kajak s poloutopeným Honzou nám poslal na druhý břeh, kde jsme ho vytáhli. Po zjištění, že má vyhozená ramena, ale v pořádku hlavu i páteř, jsme ho vytáhli z lodě a opatrně svlékli z vesty. Jít mohl. Vzali jsme tedy materiál a doprovodili jsme ho kousek proti proudu k osadě, kde byla i silnice. Jeho kamarád tam s ním zůstal. Vydali jsme se k organizátorům s prosíkem, zda u nich nenajdeme zdravotníka a auto pro převoz do nemocnice. Po zamítavé odpovědi voláme nejprve z t-mobilu 112, která má zoufale špatný signál. Kolemjdoucí paní nám půjčuje Eurotel, kde 112 funguje lépe. Přes slabý signál jsem se dovolal. Sdělil jsem, co se stalo, a další vyžádané informace včetně místa úrazu. Místo údajně našli na mapě. Pak mě ovšem přepojili na záchrannou službu (155), kde chtěli vědět přibližně stejné informace ještě jednou. Po delším čekání, kdy jsme uvažovali co dál, jestli volat ještě jednou, se u nás zastavila paní, a ptala se, jestli nepotřebujeme nějak pomoci. Pracovala na záchranné službě v místním regionu. Řekli jsme jí předchozí postup. Uvažovala, odkud by mohla sanitka přijet. Byli jsme totiž podle ní na hranici dvou oblastí (snad Kolín a Kutná Hora, už přesně nevím). Pořád nikdo nejel, a tak šla zavolat kamarádce, co zrovna sloužila na záchrance. Ta jí řekla, že nemá vůbec žádné hlášení, a proto již ona sama zavolala na 155. Navíc nám řekla, ať 112 nikdy nevoláme, že je to centralizovaný systém, kde je akorát bordel. Za dalších cca 20 minut přijela sanitka z kolínské nemocnice. Záchranáři nadávali na čumili, kteří je nechtěli vůbec pouštět, a korunu tomu nasadila nějaká zahrádkářka, která nelibě nese, že kvůli sanitce nemůže teď hned zajet až ke své zahradě a musí zaparkovat 10m opodál.... asi netřeba komentovat. Úhrnem to od cvaknutí do příjezdu záchranky trvalo tak 1 hodinu a 20 minut. Původní sanitka poslaná 112 prý dorazila půl hodiny po odjezdu do nemocnice. Pak už jen nemocnice, schování lodi u ochotné rodinky, rychlý sjezd za ostatními z SK Zlíchov, vyzvednutí lodi díky dalšímu ochotnému vodákovi (díky Míro!), návštěva v nemocnici, kde už má Honza ramena zpátky, laškuje se sestřičkama a chce hned domů, což mu rozmluví, a jede až ráno.

Takže shrnutí - sešly se tři nepříjemné náhody:

• Ramena byla obě vyhozená dopředu. Na pádle, které kluci zachránili, prý byl uražený slušný kus listu. Asi jsem v té rychlosti chytil těsně po otočení za něco na dně.
• Pořadatelé trochu zaváhali, co se týče nějaké dopravy případného zraněného, protože v tu chvíli stačilo vzít auto a odvézt na nasazení ramen do nemocnice.
• Až neuvěřitelné prodlení v příjezdu sanitky. Být to třeba nějaké krvácivé poranění, tak by byl člověk s takovou dobou čekání asi tuhej.

I nevinně vypadající cvak může být hodně vážný. Dnes, když vím, že si Honza vykloubil ruce a nemohl strhnou šprajdu, mě mrzí, že jsem do vody nevlezl hned, a nevytáhl ho dříve. Moc bych chtěl poděkovat neznámému kanoistovi v prouhatém triku za zásadní akci, ochotným kolemjdoucím, Mirkovi za taxislužbu a Honzovi, že to pod vodou nevzdal :-)))

A ještě jedna poznámka: nesnažte se vykloubené rameno sami nebo s pomocí kamarádů rovnat a raději jeďte do nemocnice! Mohli byste tím způsobit nevratné poškození kloubu! V nemocnici zpětné nahození dělají 3 praktici, kteří přesně vědí, v jakém směru a jak hodně mají tahat. Akce typu: "To se mi stává často, stačí jen trochu zatáhnout," nemusí mít požadovaný efekt.

Sepsáno na základě údajů od Honzy V., Honzy P. a Sváti Ž.