Re: Duše poetova Ahoj, Vladimíre, poeto... Já to vnímám podobně. Čítáváme zprávy z jak vysokého vodopádu zas kdo s lodí spadnul, za chvíli dojdou dost vysoké vodopády pro další rekordy, pokud už nedošly. S Matydlou po Indu, to byl kdys heroický počin, vodácký a tehdy zejména i organizační. Se zatajeným dechem jsem sledoval krásná videa našich vodáků z Brahaputry etc., etc... To je všechno krásný. Od dob, kdy na lodích dobrodruzi objevovali zapadlé kouty planety se ta naše země neuvěřitelně zmenšila a je jen otázkou vůle nebo peněz dostat se i s lodí prakticky kamkoliv. Až by to mohlo vést k dojmu, že soudobý dobrodruh je na té zmenšené planetě až uvězněn, či spoután. Kdežto dobrodruh myšlenek, věren odkazu Tuláka po hvězdách může plout tu lůnem, nebo mezi hrochy na Novohradce u Hrochova Týnce, probíjet se džunglí a mangrovy zarostlého rybníka na Bečvárce, či objevovat řeky nevídané krásy kdesi na vzdálených planetách astronomy dosud nepoznaných. Takový dobrodruh byť není zapsán v knihách světových prvosjezdů má daleko větší a neomezenější prostor ke své realizaci. Při velkém bohatsví může člověka posadit vrtulník rovnou na vodu i v kterémkoliv nejodlehlejším koutě světa. Ale bohatství fantazie je mnohem větší, ty možnosti jsou naprosto nesrovnatelné. Proto dokud můžeme plout v myšlenkách lůnem na lodi, nebo mezi vyjícími vlky a medvědy lovícími lososy na Sázavě, jsme bohati. A to způsobem který zde na zemi neničí rez ani mol.  |