Po Lipně jsem byl nějak bez nálady, žádná radost. Na četné dotazy, co o víkendu, jsem se smajlíkem odpovídal, že si dám na uklidnění nějaký WW IV potok. Měli jsme domluvenou chatu s kamarády a jediné, co jsem plánoval si vzít sebou, bylo kolo. Od středy mě začal navrtávat Guruj Krtek, že kousek od chaty je Desná a že si to aspoň prošplápneme. Ve čtvrtek už zkoušel, že bychom měli vzít lodě a v pátek jsme vyrazili.

Sychravé sobotní ráno jsem zaspal a rozhodně se mi nechtělo do neoprénu. Kolem 11h už jsem v něm stál na rozcestí směrem na Dlouhé stráně. Za chvíli dorazili kamarádi z Brna. Prý, že po cestě viděli pár kaskádek. Uvidíme. Než přijel pendl, bylo nás 7 včetně krajanů, které jsme neznali.

Krtek si místo normálního kokosu nasadil motokýbl, který jsem mu trochu záviděl. Říká se, že to není ideální krytí, neb může dojít k zaháknutí a hůř se sundavá. To, že až se práskne, a vyplní výduť vodou, ve které se začne dusit, netušil nikdo. Já jsem ani netušil, že nejedeme Desnou, ale Divokou Desnou. Krtek si pro změnu zapomněl vestu v autě, i když obyčejně zapomíná doma šprajdu. Tento problém se podařilo brzo vyřešit...

Hned na první kaskádě jsem viděl Efku motat se ve válci. Jel jsem přímo na ni, ale naštěstí ji netrefil. Uf. Také se plavalo. V dalším válci jsem viděl rotovat Peteho už bez kososu, Sapo tam vylehával, Efka jim do toho vlítla bez pádla, páč nechtěla ani jednomu dát přes držku a už se tam váleli všichni. Pak přišel pan Děsně Černý Šutr. Ten mě dostal. Když jsem si rovnal pádlo pod vodou, dostal jsem jiným šutrem z boku do hlavy, až ve mně zapraskalo. Myslím, že mi chtěl zlomit vaz. Nemám mu to za zlé. Zastávám názor, že každý má, co si zaslouží. Za co?? Po mně tam šli další. Pavel kromě hlavy roztrhal rukavice a průběžně plavali lidé, lodě, pedály, pádla. I když to s Petovým pádlem vypadalo dost bledě, nakonec jsme sebrali skoro všechno. Díky tomu byl nucen dát prvního bojového eskymáka bez pádla. Pet je dobrej!

K mostu, kde nás čekali další kamarádi, jsme dojížděli ve třech. Že z auta se koeficient vody snižuje až o dva stupně, jsme už všichni věděli svoje. Tohle rozhodně nebyla dvojka, tohle bylo III-IV. Pavel konstatoval, že kokosy mají na sebe vyděláno, a nešlo s tím nesouhlasit. Lehce demoralizovaní jsme se vydali s dalšími 3 členy dál. Úsek cca 4 kilometry jsme jeli přes 5 hodin. Vyčerpaní jsme vystoupili u nádraží v Koutech, neb Desná pokračovala v regulaci. Rybí přechody se nepravidelně střídaly, pokud vůbec byly, a pak už jenom ne moc pěkné jezy. Nestálo to zato.

Značná část řeky je dobře viditelná ze silnice a je většinou dobře přístupná. Meandruje v delších zatáčkách. Vody bude asi méně než více a je dost rychlá, obtížnost mezi WW III – IV v úzkém korytu. Za větší vody si umím představit tak 3 nepříjemné válce. Spojená Desná je vodácky hodně problémová, jelikož po povodních v roce 1997 přibylo na řece množství regulace a kolmých stupňů, které mohou být značně nebezpečné.

Henry