Znáte chuť letních jablek?
Jsou kyselá, ale kdesi uvnitř se skryta divná sladkost.
Jdete-li chodníčkem odcházejícího léta, rosa studí do nohou.
Drobná jablíčka ztracená v trávě křupou pod nohama.

Divné je ztišení a klid podzimních řek,
paměť letních dnů vystupuje z vody po dříku pádla, aby nás očarovala.
Slunce se loučí a hladí nás posledním teplem,
jeho paprsky jsou křehké jak psaní letecké pošty z Austrálie
a čistá voda v řece poslední dopis od milenky.

Pádlování barevnou řekou,
podzim ji obetkal svými tóny
jsme z posledních, kteří to stihli před uzávěrkou.
Koukni do nebe a zapamatuj si tu modrou.
Jestlipak se tu kamarádi za rok zase sejdem.

V chrámu se nesmí obcovat a řvát,
plujte potichu a jemně,
aby má duše vystoupila z řeky obmytá.

Cos z podzimních impresí na Tiché Orlici napsal a fotografoval

Vladimír Hejtmánek