Výhoda učitelského povolání jsou bezesporu prázdniny. Takže když mi ve čtvrtek ráno zavolal kamarád, který bydlí v Příbrami, že Litavka je na druhém povodňovém stupni, neváhal jsem ani chvilku. Naházel jsem hydro do auta, čapnul přítelkyni a valil na řeku, která má optimální vodu (kolem 70 cm) většinou tak jednou v roce.

Sraz máme v Příbrami u fotbalového stadionu. Říčka je zde sevřená mezi betonovými zdmi navigace a není širší než 2 metry. Koukám na vodočet a od rána klesla na současných 72 cm, což znamená povodňovou jedničku (minimální limit pro splutí je 30 cm) a předvádí sakra rychlou jízdu v uzoučkém korytu.

Nástup do lodi se opravdu vydařil

Při převlékání jsem zjistil, že jsem ve Vlašimi nechal vestu a kokosku. Váhám. Nakonec jedu, ale jsem domluvený s parťákem Zdendou, že se vyhneme nějakým bejkárnám v místech, na které se vodácky polonahý nebudu cítit, a poslušně je přeneseme. Nasedáme za mostem s vodočtem, kýveme na srozuměnou prvnímu zvědavci, že víme o dvou mostech, které za téhle vody neprojedeme. Lezeme do Baraky. Tedy respektive Zdendovi uklouznou nohy a sjíždí do ní po šikmém betonu navigace, jelikož já ji přidržuju za boční provaz, padám po vzoru komediálních mistrů do vody po hubě. Rychle se odrážím od stěny břehu a placákem se vrhám do lodě. Nástup hodný opravdových vodáků!

Řeka opouští navigaci a objevují se maliny

Zaklekáváme naštěstí rychle, protože v navigaci jsou stupně, které dělají docela solidní vlny. Řeka běží tak zběsile, jako by ji právě ujížděl vodohospodářský vlak. Naštěstí pro nás se zklidňuje u prvního nízkého mostíku, kde opouští navigaci, rozšiřuje se, a tak je možnost zastavit ve vracáku a pohodlně ho přenést. Dál řeka pokračuje v klidnějším tempu, větší vlny se objeví až při průjezdu areálu kovohutí. V řece je jediný padlý strom, který se nedal objet, ale krásně se před ním dalo zastavit. Na břehu je spousty zralých malin, tak neváháme a plníme si břicha. Litavka dál teče obtížností WW I mezi poli v mělkém údolí brdských lesů a hodně meandruje. Klasickým obrázkem jsou vymleté hlinité břehy a rychlý proud. Je potřeba přenést jeden jez v Kardavci a několik stupňů, které dělají za tohohle stavu opravdu nepříjemné válce. Točí se v nich klády a nějaké odpadky. Cestou míjíme 2x na stromech zachycené plastové boby. Zřejmě voda, která zde tekla v noci, vyplavila někomu kůlnu.

Na trase jsou i nadále nebezpečné stupně

První baráky dávají tušit, že se blížíme k vesnici Čenkov. Řeka se začíná zařezávat do okolních kopců, údolí se zužuje a Litavka dostává punc WW II. Užíváme si krásné pravidelné vlny. Samotný průjezd Čenkovem je velmi zajímavý. Koryto je vedeno vysokými zdmi navigace a vjezd začíná jezem s šikmou spádovou deskou. Potom nás rychlý proud vede k malému stupni, pod kterým jsou dvě téměř metr a půl vysoké vlny, aby zakončil své působení u malého jezíku a opustil zdi navigace. Projíždíme se zatajeným dechem, ale ani po pár metrech nám řeka nedá odpočinout, když zastavujeme těsně nad jezem s šikmým válcem. Nakonec ho k velké radosti diváků na břehu projíždíme a dál si užíváme dvojkové vody. Ještě je potřeba 2x zastavit nad jezy s nebezpečnými válci (pozor na ten druhý, velmi špatně se nad ním zastavuje v proudu a navigaci), než Litavka opustí město Jince.

Nejhezčí část řeky je kaskáda mezi Rejkovicemi a Lochovicemi

Dál uhání v peřejích k svému nejhezčímu místu, kaskádě mezi Rejkovicemi a Lochovicemi. Nájezd do ní začíná pohodovým jezem, podjíždíme most a řeka valí přes skalní prahy s velkými vlnami a válci. Celé to má něco kolem 100 metrů, jedná se o poctivou WW III a patřičně si to užíváme.

Končíme nad jezem v Lochovicích. Ujeli jsme něco kolem 25 kilometrů za necelé 4 hodiny krásné brdské říčky, kterou všem doporučuji. Škoda, že mívá vodu tak málo.

Luboš

Poznámka redakce: jízda na divoké vodě bez zapomenuté vesty a helmy a pouze jedné lodi může být potenciálně nebezpečná.