Na polskou Brdu jsme se rozhodli vyjet už ve čtvrtek večer, protože autobus z Miastka do Swieszyna jede jen v pátek. Bohužel jsme v Bohumíně nepřestoupili a museli tak přestoupit až ve stanici Czechowice. V důsledku toho nám ujel rychlík v Katowicích, poslední autobus z Miastka nám ujel také a museli jsme  tedy využít pro vodáky neobvyklého dopravního prostředku. Od nádraží v Miastku jsme se nechali odvézt do  Swieszyna taxíkem. Nebyl pro 3 osoby ani moc drahý(38 zl) a odvezl nás až na  tábořiště.

V sobotu jsme vypluli na 2 Pálavách na jezero Glebokie a po 3 km celkem bez problémů našli výtok řeky Brdy z jezera. Protože jsme byli jen 3, musel vždy jet někdo v singlu, což trochu zdržovalo na jezerech, kterými Brda protéká. Kousek za jezerem řeka vtéká do lesů, a tak tomu bylo celý den až na tábořiště v Nowe Brdě na pravém břehu u mostu zrušené železniční trati. Cestou jsme se zastavili na lahvové pivo v obchodě ve Staré Brdě, kde popíjeli i místní občané. Ten je vidět na  levém břehu.

V neděli řeka tekla zpočátku dál lesy a připomínala tak Starou řeku Lužnice. Kolem poledne jsme přijeli k tábořišti Folbrycht, kde jsme ve stánku koupili klobásy, půjčili nám tu vidličky na opečení a my si je mohli opéct na ohýnku, který doutnal u břehu. Dál řeka pěkně proudila. Jen bylo třeba kličkovat mezi padlými stromy. Kousek před jezerem Wielke Szczytno se řeka v lukách uklidnila. Po jezeře jsme pluli asi 1, 5 hodiny a už jsme mysleli, že nenajdeme přejezd na jezero Male Szczytno. To bylo za zúžením jezera vlevo, což jsme si ale raději ověřili u rybáře, který tu byl na loďce. Na  předělu mezi jezery bylo docela hezké místo na táboření, ale my jsme pluli krátký úsek po řece na jezero Końskie, na jehož konci bylo tábořiště. Měli jsme štěstí, že tu den předtím pořádali nějakou akci a že nám tedy v bufetu udělali ještě zapiekanky a prodali k ohýnku zásobu piva. Jinak je v této době ještě zavřeno.

Druhý den jsem se ráno, dříve než kamarádi vstali, vypravil asi do 2 km vzdáleného městečka Przchlewo na nákup. Po mém návratu jsme se vydali na další cestu. Po opuštění jezera řeka moc netekla, neboť se rozlévala v rákosí rostoucím po stranách toku. Mohli jsme se tu ale kochat kvetoucími lekníny a stulíky. Kolem oběda jsme dopluli do obce Sepolno, kde bylo na levém břehu molo a kousek od něj obchod.

Zastavili jsme na nákup a občerstvení. Za Sepolnem následoval opět krásný úsek lesem končící na největším jezeru na naší plavbě, a sice Charzykovským. Jezero je velice krásné, obklopené lesy. Jelikož dál následuje dalších 7 jezer je dobré, že před Charzykovským byla plechová tabule s jejich plánkem, aby zde nikdo nebloudil.

My jsme do večera dopluli na jezero Dlugie, na jehož konci bylo vlevo tábořiště. V úterý jsme pokračovali přes jezera Karsińské, Witoczno, Malé Lackie, Velké Lackie, Dybrzk a Kosodubno na umělé jezero Mylof. Asi v jeho polovině jsme si všimli na pravém břehu přístřešku a prkna s nápisem pole biwakowe, a tak jsme tu zatábořili. Po chvíli přišel pán z nedaleké chalupy vybrat peníze za táboření. To bylo ale poprvé, co jsme někde platili, ale  o prázdninách tomu třeba tak není.

Na konci Krasińského jezera byla hned na břehu hezká hospůdka, kde jsme si dali oběd a o kousek dál ve Swornegacie doplnili v obchodě zásoby. Docela nás překvapilo jak i na krátkém asi 2km úseku mezi jezery Karsińským a Witoczno řeka hezky tekla.

Ve středu jsme po 4 km dopluli k hrázi elektrárny Mylof. Doleva tu odbočuje Velký kanál Brdy. Hráz jsme přenesli vpravo a hned pod ní řeka opět svižně tekla. Ve 14 hodin jsme dopluli do obce Rytel, kde jsme si došli na oběd a nákup.

Dojeli jsme na tábořiště Zielony Wiator u vsi Brda. U tábořiště bylo na pravém břehu molo se sloupem s hodinami a jeho názvem, tak ho nebylo možné přehlédnout.

Další den jsme pluli úsekem, který se nám velice líbil. Skoro stále lesy s kličkováním mezi padlými stromy a občas i lehké peřejky. Právě proto, že řeka tekla rychle, jsme na tábořišti Świt na levém břehu, kde jsme chtěli původně skončit, jenom zastavili a dopluli až na začátek přehrady Koronowo do tábořiště Gostycin-Nogawica na břehu pravém. V sezóně tu určitě funguje hospoda a obchod, ale nyní bylo vše zavřené. Tento den jsme ujeli nejdelší úsek, a to asi 40 km. Také proto, že jsme měli strach, že nestihneme do soboty dojet do cíle plavby v Bydgoszczy.

V pátek nás čekalo 20 km po přehradním jezeře, které má celkem hezké lesnaté okolí. Kilometráž je z něj vedena doleva přes přírodní jezera a laterálním kanálem k elektrárně. Nám se ale už po 20 km po klidné vodě do jezer plout nechtělo, a tak jsme lodě přetáhli pod přehradu do řeky. Ta  tu byla úzká, špinavá  a s popadanými stromy. Dodnes nám není jasné, kde se ve vodě ta špína vzala, protože nikde nic nepřitékalo. Nebo jsme si nevšimli?

Po doplutí do města Koronowo jsem došel na nákup na náměstí na levém břehu. Vzbudili jsme pozornost místních občanů, kteří na nás pokřikovali, že dál nejde jet. Na konci města jsme dojeli k lávce, za níž byl splav. Lodě jsme vytáhli na pravý břeh, kde byla ale nějaká zrušená továrna. Skoro hned přiběhl muž z ochranky a byl mírně v šoku, co tu děláme, když tady prý nikdo nejezdí. Uklidnilo ho teprve, když jsme pod splavem nasedli a odjeli. Po chvíli jsme ještě propluli kolem věznice hned na břehu a byli jsme atrakcí jak pro vězně v oknech, tak i strážné na věžích.

Na tomto úseku řeky bylo obtížné najít místo k táboření, protože tady samozřejmě oficiální tábořiště nejsou. Bylo tu ale plno bobrů, a jak skákali s plácnutím do řeky, nemohli jsme ani usnout. Když jsem si šel za šera do lodi pro pivo, jeden pěkný kousek vylezl z vody, a protože jsem se nehýbal, klidně si lehl asi jen 2 metry ode mne. Dodnes lituji, že jsem neměl u sebe foťák.

Poslední den nás čekalo už jen posledních asi 30 km do cíle v Bydgoszczi. Kousek za místem našeho posledního noclehu byl na řece snad jediný jez a pod ním už byla řeka zase čistá. Poté jsme dopluli k elektrárně na levé straně, odkud bychom přijeli, kdybychom jeli přes jezera a přivaděčem, jak je vedena kilometráž. Cestou jsme museli překonat ještě 2 kratší 3-4 km dlouhá přehradní jezera. Obě jezera měla většinou hezké lesnaté okolí. Mezi nimi ale Brda dál pěkně tekla, a tak jsme v pohodě dopluli do cíle naší 215 km dlouhé cesty naproti odbočení kanálu Bydgoského. Odtud jsme došli na asi 500m vzdálené nádraží. I když se mi v  v Polsku líbily zatím všechny řeky, Brdu bych asi dal na první místo. Jen by možná nebylo od věci se tam vypravit na déle než týden a moci tak využít možnosti koupání v krásných jezerech, kterými protéká.

Franta