aneb

O milé říčce potvůrce a mnoha jejích podobách

Možná jsem lokální patriot. Vždy, kdy kouknu na Aktuální sjízdnost na www.raft.cz, kontroluji, zda je zde zařazena mně milá říčka Balinka. Najdete-li odvahu a podíváte se na její vodočet, zhodnotíte zpravidla jeho stav jako tristní. Přesto jsem nesmírně vděčen provozovateli webu, že Balinku v seznamu řek uvažovaných pro splouvání ponechává. Protože tato řeka reálně je, čeká na svůj čas a přijde-li dostatečně nosná vlna, dokáže stvrdit právo na své místo v seznamu sjížděných řek.

Zazní-li jméno Balinka, asociuje mi ozvěna: Malinká. A Balinka opravdu malinká je, alespoň v části toku nad Měřínem. Jedete-li autem po staré silnici z Jihlavy na Velké Meziříčí, vaše zkušené vodácké oko jistě zaznamená úzkou říčku lemovanou stromovím, která se statečně prodírá náhorní planinou této části Vysočiny. Za příznivého stavu vody ji lze sjíždět již nad Měřínem a je to plavba vydatná: s lícemi ošlehanými proutím a s rukama vytahanýma od přenášení nevytočitelných meandrů se budete moct směle zařadit do první ligy českých potokářů.

O vážném splouvání Balinky lze hovořit z obce Stránecká Zhoř. Z hlavní silnice odbočíte pod renesanční zámek k mostku, odkud můžete plavbu otevřít. Říčka zde připomíná krasavici slibující lásku, ukojení a požitek, aby však o pár metrů dál nabídla strádání, manýry a syfilis. Po lákavém místě na nalodění budete v dalším úseku prorážet vrbičky, třikrát na deseti metrech přetahovat loď přes překážky, přenášet na podmáčených loukách ostré meandry, a to znovu a znovu. I když jsem možná zlý, protože do tohoto hodnocení promítám subjektivní prožitek vodáka, který v březnu zapomněl neoprénové boty doma na topení a počáteční preludium Balinky absolvoval v polobotkách „štatlbotkách“. Podmáčené louky byly skrz naskrz bahnité a bahno skutečně macaté a hluboké. Kolem pak věnec pastvin a lesů počínajícího se nádherného Balinského údolí.

Zhruba po kilometru utrpení se Balinka zformuje do akceptovatelné říčky a vám se plavba začne líbit. Prostředí je veskrze přírodní (krajinářský park Balinka) a kontakty s civilizací v podobě starých mlýnů dokreslují přesně to, co od tohoto typu řeky očekáváte: starodávnost, autentičnost, splavnost, pohodu. Říčka v tomto úseku nadobude ustálený charakter: šířku mezi pěti a osmi metry, rychlý proud, časté šikmé jezy dávného díla vesměs sjízdné (dle vodního stavu a ovšem i vztahu k lodi, na které plujete).

Jen co si zvykneme na tento způsob plavby, přijde změna. Dno řeky zkamení, velké oblé balvany vystoupí nad hladinu, tok řeky zrychlí a objeví se peřeje. V jednom místě vytvoří i padesátimetrovou kaskádku hameráckého typu (WW II), sjízdnou s dávkou pozornosti a ovšem i vodáckého umu. V úseku zhruba dvou kilometrů se tento terén několikrát opakuje, možná v méně náročné podobě, nicméně vyžaduje určitou znalost a pohotovost. Je to příjemné zpestření plavby, které dává dosavadnímu hodnocení řeky body navíc.

A to je potřeba, protože pod jezem v Balinách se charakter řeky opět mění. Balinka začíná meandrovat a břehy jsou strmější a hlinitější. V korytě se objevují stromy a naplavené překážky. Přenášení spadeného stromu se v tomto terénu často stává obtížnou gymnasticko - bahenní záležitostí, kterou by zvláště v dámském provedení a sexy tričku p.t. obecenstvo odměnilo dlouhým potleskem. I tyto potíže však lze přijmout při vědomí, že je kolem vás pouze Českomoravská vysočina s kudlibabkami a kopřivami a ne problematickou flórou a faunou oplývající Amazonas. A vydržíte-li (ono vám ani nic jiného nezbude), budete odměněni krátkým peřejnatým úsekem končícím mostkem založeným na rourách, které vedou vodu. Za sjízdného stavu teče voda přes mostek a její spojení s proudem, který jde rourami, tvoří docela výživné místečko. Vše se dá v pohodě splout, ale vizuálně toto místo vypadá (adrenalinově) velice dobře a jeho překonání potěší.

Další část plavby k Velkému Meziříčí již je poklidná, řeka lehce meandruje v širokém údolí lemovaném lesy. Okamžik vážnosti vzbudí pomníkem vyznačené popraviště na louce, kde již po konci války vyhasly životy více než třiceti obětí povstání proti nacistickým okupantům. Nelze nemyslet na pocity lidí, kteří měli za zády krásnou jarní řeku a před sebou smrt.

Končit lze nad nesjízdným jezem na začátku Velkého Meziříčí. Lepší však je přenést jej a užít si plavbu městem až do ústí do Oslavy: krásný a pohodový dojezd jako playdoyer celého splutí. Zhruba po kilometru Oslavy pak doplujete přímo k parkovišti před obchoďákem a k vlakovému i autobusovému nádraží.

A pak ovšem lze i občerstvit se a plavit se po Oslavě dál: po překonání nezáživných cca 1,5 km městem nám řeka nabídne krásné a vodácky občerstvující Nesměřské údolí (7 km WW I) až k dalšímu kontaktnímu místu v Oslavičce, kde lze definitivně skončit plavbu a přes Tasov se dostat k dálnici D1. Ale to je již jiná kapitola.

Na splutí Balinky počítejte vzhledem ke značnému počtu překážek se 4 – 5 hodinami plavby. Informace o řece uváděné v běžně dostupných kilometrážích celkem odpovídají skutečnosti, byť hodnocení obtížnosti se během času mění. Kilometráže ale neuvádějí důvody, proč se na tuto řeku vydat. Shrnu je v krátkém přehledu, který také napoví, proč tolik stojím o to, aby Balinka zůstala v seznamu sledovaných a sjížděných řek:

• Balinka je říčka, která je sjízdná na jaře nebo po větších deštích každý rok.
• Balinka na svém toku skýtá řadu proměn, které zaženou nudu a prověří schopnosti a dovednosti vodáka. Na kaskádce již plavali i zkušení jezdci.
• Balinka teče v nádherné nepříliš civilizované a přitom dopravně dostupné krajině (začátek i konec, mlýny během cesty).
• Plavbu lze zkombinovat s pěší vycházkou přírodně nádherným Balinským údolím (pro lepší polovičky a ratolesti).
• Vodácky ji lze spojit a hodnotným splutím Oslavy.

Pravda, Balinka je malinká. Nemusím ji splouvat vícekrát, než jednou za dva, tři roky. Ale po této době se na ni vracím opravdu rád a těším se na ni.

Balinka je lehce sportovní poetická říčka s poněkud zlomyslnou duší.

Vladimír Hejtmánek