Možná si někteří z vás všimli, že ve vodáckém průvodci přibyla jedna poměrně zajímavá destinace, kam vodáci již dlouho nejezdili. Jedná se o Albánii, která byla díky válce pro jakékoliv sjezdy nepřístupná. V letošním roce tam na průzkum zamířily dvě skupiny vodáků. Jedna z ČR pod vedením CK Kudrna a druhá mezinárodní pod vedením Janose z Maďarska. Od obou skupin byly shromážděny aktuální podklady a tak se můžete nechat inspirovat 7 řekami z této země doplněné fotografiemi. Následný popis je od Míry, který byl v české skupině a která jezdila méně náročnější úseky, než skupina maďarská.

Řeka Kiri

Řeka Kiri je sjízdná pouze na jaře. Nám, průzkumníkům od CK Kudrna, se téměř nezdařilo ji sjet a to i přesto, že jsme zde byli na začátku května. Občas se nám pěkně „prášilo za kočárem“. Popravdě jsme chvílemi dost dřeli a nakonec jsme vysadili i děcka, která jsme nabrali na startu.

Příjezd k řece ze Škodry je přes úplně rozbitou ulici okolo, teď už bývalých, továren. Po trochu otloukání v autě se dostanete k středověkému mostu u Mesi (hned vedle je jeden novější). Když se zde zastavíte, zajisté neuniknete pozornosti místních ochránců zákona. Překvapivě, i když jindy jsou albánští policajti opravdu ochotní chlapíci, nás od nápadu jet výše proti proudu vehementně zrazoval a nakonec trval na tom, že pojede s námi. Možná je lepší si ten starý pěkný most prohlédnout cestou zpět. Od mostu je lépe pokračovat po pravé straně řeky, nepřejíždět přes most, moc daleko se nedostanete. Proti proudu přejet až k druhé lávce pro pěší a zde začít plavbu. Cestou se určitě budete kochat pohledy na místní políčka, kde zemědělci pracují metodami předků. Autem se dá pokračovat ještě výš proti proudu, bohužel to tam ale neznám. Dle informacích místních by měla být řeka sjízdná až z vesnice Kiri, ale jen za vysokého stavu vody. Skončit se dá pod již zmiňovaným mostem u Mes, je zde i vcelku dobrý přístup k řece. Dál už řeka moc neteče, meandruje a začíná jí špinit město.

Ale jinak je to pohodička s modrou vodičkou a hezkou krajinou. Bacha na otravný děcka! Ještě jedna věc, kilometry v popisu řek jsou opravdu pouze orientační, měřeny buď dle tachometru nebo odčítány z mapy.

Pozn. redakce: Maďarská skupina sjela horní část řeky, která je pouze pro zkušené vodáky. Je tam několik kaňonů s poměrně obtížnými až nesjízdnými vstupy. Více je u popisu řeky v průvodci.

Tvrdý sever a tvrdá řeka

Valbona je dle mého soudu nejhezčí albánská řeka. A to nejen po vodácké stránce, ale i okolní krajinou. Obklopují jí dvoutisícové štíty okolních hor a ve vesnicích máte pocit, že se pokrok zastavil v minulém století. A možná ještě dřív. Jenže to má svoje ale. Celá severní oblast Albánie patří mezi tvrdé území a obzvlášť to platí pro oblast od údolí Valbony až po hranice s Kosovem. Mezi lidmi je ještě stále velké množství zbraní a i policie přiznává, že to zde má jen velmi málo pod kontrolou. Naštěstí údolí Valbony patří k těm klidnějším. Ale i tak dostala naše Karosa ozbrojený policejní doprovod. Teď nechci dělat nějakou zbytečnou reklamu CK Kudrna, ale myslím, že si pobyt velmi usnadníte s touto cestovou, neboť se nám letos podařilo navázat několik velmi solidních kontaktů sahajících až do vládních kruhů albánské republiky. Myslím, že je lepší zvedat si hladinu adrenalinu na báječné řece, než při nějakém nedorozumění z místními. I tak dávám pár rad pro lidičky, kteří mají radši cestování sólo či v malé skupince.

Příjezd si velmi usnadníte trajektem z Komani do Fiërze. Jezdí jeden denně a je nutné být tam radši o pár hodin dřív. Kdo se nevejde nejede a čeká ho dlouhá cesta po špatných silnicích oklikou do Fiërze. I těm, co trajekt stihnou, zbude 20 km špatné cesty bez asfaltu do Valbony. Na začátku Valbony je bar se zahradou, který velmi dobře poslouží i jako kemp za laciný peníz.

K samotné řece. Vlastně už při příjezdu si můžete prohlédnout co vás čeká. Nejlépe se dá dostat k řece asi dva km pod Valbonou za prvním silničním mostem na první loučce, jinde jsou břehy dost strmé. Jenže po pěti km jsou napadané kmeny v řece a vytahování je dost do kopce. Po dalších třech až čtyřech km je neprůjezdný úsek mezi balvany. Dál až do vsi Dragobia jsme nejeli, tak nevím. Z Dragobie, asi tak z půlky vesnice od malé vodní elektrárny, je k druhému silničnímu mostu velmi hezký úsek. Od tohoto mostu až k dalšímu je úsek zase velmi těžký, tak akorát pro zkušené kajakáře. A možná jen pro ty nejzkušenější. Tak to jsme taky nejeli. Od dalšího mostu je to zase i raftové až k soutěsce u dalšího silničního mostu. Tady je nutné přenášet po silnici. A nejlépe vystoupit asi o jeden km dříve, kde se dají dobře vynést lodě po cestě. Jinak vás čeká dost namáhavé vytahování do strmého kopce. Od tohoto mostu až ke vzdutí přehrady Fiërze se řeka zklidní na nějakou WW I. Skončit se dá buď u štěrkovny pod Bajram Curri a nebo až na začátku přehrady ve Fiërze. Tak hezké zážitky.

Řeka Mati

O této řece toho není moc co napsat. V podstatě sjízdný úsek je jen dvacet km. Přístup nad vesnicí Klosi je téměř nemožný, je lépe začít asi 1,5 až 2 km pod Klosi u silničního mostu. Skončit se dá až na přehradě Ulzës, ale lepší je asi o 8 km výše pod silničním mostem pod Burreli po levé straně. Pro silné pádlovače se ještě nabízí varianta přejet celou přehradu, ale … Splutí se dá spojit s návštěvou Sedmi jezer v NP Lures. A vzhledem k tomu, že splutí si je nejlepší naplánovat na jaro, je předpoklad, že pojedete pod zasněženými vrcholky hor. Cestou po řece se dají obdivovat železniční mosty, které sloužili důlní vlečce. Je to skvělá práce a nechápu, jak to ještě dokáže držet pohromadě. A jako všude v Albánii budete středem pozornosti, neb vodáctví se zde moc nenosí.

Míra Jenčík CK Kudrna