tak tedy závěje by byly a na zdejší poměry ladovsky macatý! Ticho taky hezký, výluky + zácpy + obavy = lidi doma u kamen, jen pár běžkařů u Dobřichovic ... ale ... namísto meandrů jen dlouhé zákruty (aspoň něco do zatáčky, aby člověk nekoukal 22,32 km před sebe, to je dost depka) a bohužel jéééééézzzzzy a stráááášně dlouhýýýýý volejéééé. Jeden za druhým, dva za třetím a ještě jeden. Na pouhých 26 km šest kusů je dost a to jsem nemusel ani jeden nosit.
Zkusil jsem si zkrátka Robertovu sprinterskou štaci kolem velbloudů a musím říct, že jestli jsem nadskakoval, tak ani ne nadšením, ale abych aspoň trochu pohnul nohama, jak zalézalo za nehty ... ještě zkontrolovat ty nehty ... (fajn, držej na svým místě) ... při balení lodě jsem měl fakticky strach, abych ji nezlomil 😀
Dan
P.S. Roberte, jestli to za těchto mrazů dáváš, tak teda kulich dolů. A jestli i repete, tak poklona hluboká až na zem. Mě vylákaly ty chobotnicové sny o závějích, ale příště nejvýš s plavečkama na minutku, a pak až na jaře 😀 Ale natrhal jsem aspoň tři hrsti šípků a možná zachránil volavku zamotanou do vlasců ... takže díky Vám, pánové, oběma a hezký Advent všem.