Re: ČPV Střela 2017, Kouďa, 12.09.2017 10:45
Podrobnosti akce: ČPV Střela 2018 - zrušeno!
Jasně, střílím to tu bez přesných výpočtů z dat, úhrny srážek, měrné plochy nádrží...atp. To co tu píšu, myslím zpola s nadsázkou (bazény) a z té druhé vycházím z informací co si přečtu v periodicích, kterým se dá věřit. Nevěřím na globální oteplování, skleníkové efekty atp. Zpodle mě se změny klimatu nedají spočítat, na to je příroda matematikou neuchopitelná veličina. Tak jen přehazuji článek z Reflexu 29.6.2017. níže.

Autor je agrární analytik
PETR HAVEL

Také letos nás zřejmě potrápí projevy sucha, které komplikují hospodaření zemědělců, život zahrádkářů a ve stále větším počtu regionů i život všech obyvatel. Vinu za to dáváme hlavně počasí, oteplování a klimatickým změnám. Všechno je ale trochu jinak.

Na vodě z dešťových srážek je naše země prakticky ze 100 procent závislá, a ačkoli se to nezdá, podle statistik se jejich roční objem nad naším územím nemění – dokonce prší v celkovém úhrnu o něco více než třeba před 20 lety. Vody tedy u nás padá stále dost.

Nejvíc bazénů

Jenže srážky jsou nerovnoměrně rozloženy, je více intenzívních dešťů, ale delší časové úseky mezi jednotlivými srážkami. Tím spíše je pro Českou republiku důležité zvýšit schopnosti krajiny zadržovat vodu. Mělo by jít o celospolečenský zájem.

A to mimo jiné také znamená změnit přístup Čechů k vodě, například při letním napouštění zahradních bazénů. Těch je v naší zemi podle statistik téměř tři čtvrtě miliónu, a Česko tak patří k zemím s vůbec nejvyšším počtem bazénů na hlavu na světě.

Bohužel, většina bazénů se napouští pitnou vodou, což zbytečně snižuje dostupnost vody ve veřejných vodovodech. Do vodovodních a kanalizačních sítí bychom potřebovali více investovat, to ale nečiníme, přestože obnovu ukládá zákon.

Vodní eroze

Ve skutečnosti jsme tedy hlavními viníky sucha my. Snižujeme schopnost naší krajiny zadržovat vodu, pitnou vodu používáme k účelům, k nimž by se používat neměla nebo nemusela, a vody obecně si příliš nevážíme. Každému doma teče pitná voda z kohoutku, takže v běžném životě lidé nedostatek vody nepociťují. Naše krajina ale ano.

Problémem je především vodní eroze, kvůli níž v současné době z našich polí mizí ročně neuvěřitelných 30,4 miliónu tun zeminy, ačkoli ještě nedávno se uvádělo něco přes 20 miliónů tun. Například jen v okolí Slapské přehrady jde aktuálně o 2,34 miliónu tun ročně, z nichž 615 000 tun končí v přehradách vltavské kaskády, v nichž pak tyto splavené sedimenty zabírají místo pro vodu, kterou v nich potřebujeme zadržet například při povodních.

Totéž se děje v korytech řek nebo v rybnících, jež se pak musí za nemalých nákladů odbahňovat. Naše krajina má přitom potenciál zadržet více než osm miliard kubíků vody z dešťových srážek, ve skutečnosti ale dokáže zadržet zhruba o tři miliardy kubíků méně. Rozdíl by stačil na více než dva roky spotřeby vody pro veškerou lidskou i průmyslovou spotřebu v ČR.

Náprava

Náprava stavu kupodivu není zas tak složitá, i když bude pochopitelně nějakou dobu trvat. Musí se ale změnit přístup společnosti ke krajině a vodě jako takové.

Zřejmě největším problémem bude rozčlenění krajiny na menší celky a zvýšení její pestrosti, aby se v ní měla voda kde zachytit. Takové opatření by mělo prokazatelně příznivější vliv než zpřísněné osevní postupy, proti je ale část zemědělské veřejnosti, ačkoli na následném poklesu splachu půdy z polí a větší schopnosti půdy zadržovat vodu by vydělali v první řadě hlavně zemědělci.

Stejně tak je ale třeba omezit pokrývání půdy neprostupnými povrchy (asfalt, beton), a tedy omezit vyjímání pozemků z půdního fondu. Do naší přírody bychom měli vrátit drobné vodní plochy, jako jsou rybníky, ale i mokřady – dnes máme u nás zhruba 52 000 hektarů rybníků, v minulosti to však bylo 182 000 hektarů. K tomu je třeba omezit byrokracii s budováním rybníků spojenou.

Tak či tak, zdrojů vody z dešťů je i v současné době v naší zemi dost. Jenom ji u nás neumíme zadržet, zachytit a obezřetně s ní nakládat. Jak velké komplikace přinesou předpokládaná další období sucha, záleží především na nás.