Mohelka na otevřené deblovce, 80 cm na vodočtu, 6,3m3, dne 8.8.2010. Rychlejší, meadrovitá říčka. Pár popadaných stromů (cca 3x přetah). Pozor na jez na 11km schovaný v ostrém meandru (!!), silně táhne doleva, přirazit v pr. Jet vl. V 6,9 km je stupen 3x krátce za sebou, v pravém oblouku, vše jet středem. Cestou minete několik opuštěných vesnic, po stavení zbyly jen zdi - zajímavé. Pěknou neděli jsme měli.

Rychlá odpolední Mohelka dne 24.3.2010, stav vodočtu v Chocnějovicích mezi 8 a 9 kubíky, cca 90 cm, 2 otevřené plastové kánoe, start mezi Rádelským mlýnem a Rychnovem u Jablonce. Po pár desítkách metrů dvojkových peřejí přichází kaskáda, která je za tohoto stavu vody tak za tři. Kormidelníci v singlu se pokoušejí o splutí, 1. se vykoupal, 2. se štěstím a zalitou lodí přiráží ve svižném proudu pod kaskádou ke břehu. Voda je i nadále velmi svižná a kličkování mezi stromy vyžaduje plné soustředění. Jediná chybička a už plaveme v ledové vodě, druhou posádku to čeká o kus dál. U Rádelského mlýna teče říčka chvíli podél dálnice Liberec – Turnov, proud se ještě zrychluje a vlny jsou čím dál větší a terén začíná být nad možnosti otevřených lodí, není však kde a jak zastavit. Následuje prudká zákruta vpravo pod dálnici a dva stupně, první nás zalévá, ale ustojíme to, druhý nás posílá ke dnu. Loď mizí v zatáčce a nacházíme ji zaklíněnou asi o kilometr dále. Škoda, nad Hodkovicemi je sice proud stále svižný, ale peřeje už jsou menší a řeka není tak záludná. Po náročném vyproštění zaklíněné lodi se vzhledem k pokročilé hodině, zmrzlým a potlučeným tělům rozhodujeme plavbu ukončit. Za tohoto stavu vody není úsek nad Rádelským mlýnem vhodný pro otevřené lodě, pod ním už ano, ale pro zkušenější posádky.

1) V Sedlišťku na km 17,6 je obnovený vysoký jez. Většinu vody bere dlouhý náhon vlevo. Doporučuji jet po něm. 2) Zřícená lávka na km 9,0 je odstraněná z koryta. 3) Protržený jez na km 6,9 je odstraněný a nahradily ho dva jednoduše sjízdné kamenné stupně.

Mohelku jsme jeli z Radostína od viaduktu na nafukovačce. Vodní stav 62-63 v Chocnějovicích. Po soutok s Oharkou často málo vody (několiktrát jsme museli loď táhnout korytem). Z Oharky přicházelo dost vody (asi po bouřce) takže další plavba byla plynulejší. Z Radostína až do Libíče k soutoku z Ještědkou je nutné probíjet se hustou vegetací, která často zcela uzavírá koryto a překonávat padlé kmeny. Všechny jízky v tomto úseku jsou při udaném vodním stavu sjízné. V rámci našich možností jsme se snažili zprůjezdnit (prolámat) stezku. Pomužou vám dlouhé rukávy a přilba - tlumí příkoří působené všemi těmi vrbami, jilmy, kopřivami, střemchami a podobnou "výbavou" toku. V Libíči asi 200m od soutoku hospoda (kvůli pravidlům webu nemohu veřejně hodnotit...) Přečkali jsme zde bouřku. Zde doporučuji začínat plavbu sehraným dvojicím na "deblovce". Výše je to spíš pro kajaky. Další plavba je mnohem plynulejší. Říčka je přeci jenom širší ale stále meandruje a i nadále si dostatečně užijete vodního slalomu a vrbiček. Peřejky ani jezy nejsou záludné, ale je třeba v úzkém korytě rychle reagovat. Poblíž Chocnějovic několik vyšších (sjízdných) jezů odvádí vodu do náhonů a v korytě toho mnoho nezůstává. Při průjezdu Mohelnicí lze z lodi zahlédnout románský kostel a po chvilce už Mohelka ustí do Jizery. Plavbu jsme po několika km "voleje" zakončili v Mnichově Hradišti, kde nám o 15 minut ujel poslední vlak. Ale to už je jiná historie...

Stav vody cca 67 cm a 3,3 kubíků v Chocnějovicích dne 5.4.2009. Pod Rychnovem se střídají meandry s regulovaným korytem, ve kterém jsou cik cak, zřejmě uměle umístěny kameny, kterým je za tohoto stavu prakticky nemožné se vyhnout. Takže první cvaknutí. Následují 3 umělé stupně, kde naštěstí kameny nejsou, takže se to dá krásně sklouznout. Kámen úrazu nastává před Rádelským mlýnem, kde zde zregulovaná řeka teče hodně z kopce v pravidelných stupních, ve kterých jsou opět uměle umístěné kameny. Tento úsek je cca 150 - 200 metrů dlouhý a prakticky se nedá přetáhnout po břehu (vysoká navigace a hustý porost), jenom spouštět na koňadře, s neustálým rizikem sklouznutí do celkem silného proudu. Stupně navíc pokračují za zatáčkou, což se našemu singlistovi stalo málem osudným, protože před zatáčkou v domnění, že je již po všem, nastoupil do lodi, ale seskákal to, sice se staženou prdelí, ale prý poměrně v pohodě. Cvaknutí by asi hooodně bolelo. Následují meandry s poměrně rychlým proudem. Nad Hodkovicemi se řeka trochu napřimuje, ale proud je stále svižný. Za tohoto stavu je však prakticky nemožné vyhnout se všem kamenům, takže to často dost drhne. Nad Hodkovicemi jsou ještě dva jezy, první byl v singlu sjet, druhý přetažen. Pod Hodkovicemi začíná řeka znovu meandrovat, charakterem připomíná Ploučnici, a přibývají taky padlé stromy a vrbičky. Proud je nadále krásně svižný, ale občas se stále drhne. V čeká meandrech nejedna záludnost a za vyššího stavu by mohlo docházet k nebezpečným situacím. Proud často žene loď v zatáčkách do břehu, padlé stromy se vyskytují na často nepříjemných místech v rychlém proudu apod. Celkové hodnocení - super. Ovšem je to záležitost pro milovníky potoků a říček, kterým nevadí, že jsou celou dobu mokří, nevadí, že to trochu drhne, ale zase bez volejů, nevadí jim přetahovat a přenášet loď apod. Pozor na kaskádu pod Rychnovem, možno prohlédnout ze silnice za odbočkou na Jablonec, směrem na Rychnov.