Letošní zima začala docela brzy, o to rychlejší byla obleva, čtvrteční déšť ji jen posílil, a tak se všechno pěkně rozteklo. My jsme druhý lednový víkend řešili obvyklé dilema kam?! Nakonec rozhodl fakt, že v tuto dobu zapadá slunce už po čtvrté a nemá tedy smysl se harcovat až někam do horoucích pekel.

Zlatý potok má velký spád

Už o půl deváté okukujeme Zlatý potok pod Kraskovem, vody má jen taktak, ale odhadujeme, že by to mělo jít. Jde to. Místy sice drbneme o kámen, ale nic tragického.

Potok teče velkým spádem, který je zmírněn několika vysokými stupni. Raději je přenášíme, protože je pod nimi mělko. Je pod mrakem, teplota 5 – 8 stupňů, ale zima mi je jen na ruce. Za fabrikou v Hedvikově se spád poněkud snižuje a některé stupně jsou po prohlédnutí sjízdné. Od Třemošnice již skáčeme všechny. Tady je nízký stav výhodou, za velké vody raději prohlédnout, budou pod nimi válce! V Doubravě teče asi 26 kubíků, na známém úsek pod Mladoticemi jsou pěkné velké vlny. Končíme v Ronově.

Vrchlice pod Chlístovicemi

Ani se nepřevlékáme a jedeme na Čáslav. Na 2. pokus trefujeme nasedací místo na horní úsek Vrchlice pod Chlístovicemi. Je sice jen 3 kilometry dlouhý, ale nádherný. Slušný spád, kamenité peřeje v pěkném opuštěném údolí a na březích místy skály. Nejhezčí je okolo bývalého hradu Sion. Dle mapy se zde říčka jmenuje Bahýnka. Obtížnost je WW I-II. Bohužel posledních asi 600 metrů táhneme lodě za sebou po trávě. Vrchlice v šikmé navigaci padá přes několik stupňů, pod kterými jsou dlouhé vývary, je to tak 50/50, ale nechce se nám v té kose plavat. Katka nás s autem čeká u opuštěné fabričky u Malešova, s foťákem stojí u vody a je překvapená, když my přicházíme po louce. Dál po proudu následuje Hamerský rybník, vodní nádrž Vrchlice a známé vodopády.

Senetínský potok

Topení v autě běží naplno a my jedeme na další kvak. Petr mává výtisky satelitní mapy a povídá cosi o delším pochodu k řece. Je to ale nakonec jinak. Zastavujeme na mostě přes Senetínský potok, který by měl ústit do Klejnárky, kterou chceme splout. Chvíli váháme. Vypadá to, že tady nám budou pádla poněkud překážet, ale jdeme do toho. Potůček je široký okolo dvou metrů, ale kupodivu se jet nechá. Vody má dost, a tak přenášíme jen 2 padlé stromy.

Horní Klejnárka

Po půl kilometru jsme na soutoku s Jánským potokem a odsud je to již normální (aspoň pro nás ?) voda. Po dalších 500 metrech u Doudovského mlýna zprava přitéká Vinohradský potok a my jsme podle mapy po kilometru od startu o 16 metrů níže (!). Někde tady vzniká samotná Klejnárka. Tentokrát jedeme asi 10 km. Klejnárka pospíchá lehkými peřejemi, většinou opuštěným údolím místy zleva či zprava lemovaným vysokými skalami. Není asi tak krásné jako na jaře či v létě, kdy se zazelenají listnáče, ale o to je přehlednější. Obtížnost je opět mezi WW I a II. Voda postupně přibývá, poslední vydatný přítok – Paběnický potok - Klejnárku posiluje zleva v Chedrbí. Tady je i relativně nejtěžší místo námi splouvaného úseku, krátká a maximálně dvojková peřej. Až sem je průměrný spád okolo 10 m na kilometr, dál stejně jako obtížnost trochu klesá. Zde by se nechalo i končit, ale my plujeme až do Močovic. Asi 2 km pod Chedrbí dejte pozor! Snad pětimetrový vysoký jez či vodopád v krátké skalní soutěsce přenášíme vpravo. Plavba je bez větších potíží, a tak jsme dole poměrně rychle.

Do soumraku zbývají ještě skoro 2 hodiny, ale nikomu už se pokračovat nechce. Na place u hospody se převlíkáme a vtipkujeme. Nikdo se netopil, nikomu nic neuplavalo, nezabloudili jsme ani jsme nic neztratili, takže žádné drama. Byl to fajn den. A to v neděli za nádherného počasí nás ještě čekala Chrudimka z Křižanovic přes Peklo.

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim

PS: Chrudimka, úsek Křižanovice – Práčov, v Pekle pod mostem plot není, zato na konci plavby (cca 300 m pod ocelovým mostem) navazuje na ohradu obory plot napříč řekou. Je špatně vidět, ale je tam – betonářská síť! Nejlépe je držet se vlevo, a cca 50 – 20 m nad přistát, u levého břehu jsou malé vracáky. Přenášeli jsme přes ohradu. Kromě toho je plavba v tomto úseku bez přenášení.