Vavřinec - když to bolí., řeka: Vavřinec, marha, 19.10.2009 13:12
Letos jsem jel Vavřinec poprvé na kajaku. Hodně jsme se těšily s partou a i přes tu zimu to začalo vesele.Trochu se do toho dostat a pujde to.
První problém jsem cítil že mám hodně ztuhlé svaly a šlachy. Náklony taky nic moc.Kaskádky u Buda a následně místo s koukačkou pro turisty jsem dal v pohodě. Ještě podjet lávku a pak je to už v klidu. Rovnej úsek,počkám na kámoše ale nějak jsme se ztratily. Trošku mě zaskočily prahy s docela slušnejma válcema ale asi dva šly bez problémů. U posledního jsem si nebyl jistej, trochu zaváhal (slivovice se na tom taky podepsala) a najel blbě. Válec si mě přitáhl poměrně rychle ale poprvé jsem se zvedl z půlky. Následovalo znovu otočení, znovu zvednutí a pak náhle lup, a šel jsem tam naplno.
Nechápal jsem hlavou dolů co se stalo ale pádlo nefungovalo. Tak vykrysit....to šlo taky nějak blbě. Jenže koukám, pádlo plave vedle mě a nemůžu ho chytit. Proud mě rval po šutrech, pravou držím kajak, pádlo mizí a lidi čuměj. Nějak jsem vylezl po čtyřech s plným kajakem vody k nějakému ohni kde seděla partička. Bolest se ozvala že mě tekly slzy. No jo, to teda už nedojedu. Levá ruka je venku. Mokrej, zima, kámoši kdoví kde. Nastupující šok taky nebyl nic moc. Trochu jsem už nadechl vodu než jsem vylezl z kajaku.Chtěl jsem zařvat o pomoc. Cigáro hodně bodlo a na dotaz kam se mám dostat k silnici mě bylo ukázáno nahoru do lesa.Prej kousek. Naštěstí kámoš co se loudal vzadu, zastavil a zavolal mě auto na svoz do Hryzel. Můžu říct, že táhnout kajak lesem 500 m s rukou která visí na vazech a šlachách není nic moc. Občas mě vystříkly slzy i z lítosti že to s kamarády letos nedojedu.Že se asi nedočkám pomoci u vody mě došlo hned jak jsem se vyplazil na břeh. Asi člověk musí řvát když to jde. Jinak je to bez šance . Někde u pionýrského tábora byly stany, oheň, kořalka, a asi brankoviště. Dobří lidé mě napojily(Metaxa, Rum), utěšily a hlavně, měly tam někde u vody doktora. Už jsem nemohl skoro mluvit, jak mě drkotaly zuby zimou a bolestí. Kámoš přijel za 20 min . Musel mě svlíknout i oblíknout.Sám to člověk v takové stavu naprosto nezvládne. Pak přišel anděl -doktor. Kouknul, položil na lavičku , škubl. Mastně to mlasklo a ostrá bolest byla pryč. Následná Metaxa potěšila taky včetně ibuprofenu. Bylo mě jak v ráji. Dík Luky. Víc nevím, mám s toho času okno.
Díky tobě jsme to mohl vydržet až do večera s partičkou. V Motole večer na rengenu taky v pohodě a ještě byli na mě milí.
Takže poučení... jezděte v partě spolu a hlídejte se.Telefon každý do lodáku nebo kapsičky k sobě. Nejčastěji se hodí telefony a věci na Baraku nebo raft. Jenže když jsou před tebou co pak.Když je doprovod v autě je to zlatý. Takže všichni telefon taky na něj.
Šok, bolest a podchlazení porazí během pár minut a zdatného chlapa. Tady je pomoc dalších nutná. Nejde svléci ani vestu, neopren atd. bez pomoci. Takže zastavit a vždycky pomoc aspoň psychicky. V šoku se dost často nejde vymáčkout co ti je a jak se cítíš. Jseš mimo a může to být daleko vážnější než ruka.
A když je doktor v partě tak si ho považujte. To je velká cennost!
A absolvovat nějakej kurs první pomoci vřele doporučuji. Jdu ho hledat na jaro.
Ahoj a ať se vám nic nestane. Já mám do jara šmytec.
martin