Mně se líbí knihy Zdeňka Lyčky.
aleph.nkp.cz/F/T1XKK9KRAI8KLN7...

Vidíš vidíš. A kdo se nebojí voleje, může si s nim i zapádlovat. Například na akci Zimní Slapy se poštěstilo. Jináč stojej za to i zdeňkovy přednášky.

Já vim, žes tu zmínku čet, ale za mně za poslední dobu: Jerry Pushcar – Waters beneeth my feet, Rick Steber /Shell Taylor – New York to Nome a Verlen Kruger-Ultimate canoe challenge. Zejména ten Jerry, to je takový vandrácký. Verlen, to byl plánovitej hltač kilometrů a jedinej zkušenej vodák mezi nima.
Canoeing with the Cree - Eric Sevareid, Ann Bancroft - dva mladý klucí, zelenáči jeli v roce 1930 z Minneapolis do Hudson bay. To všechno jsou fakt dobrodružný zemitý eposy z cest na vzdálenosti který si těžko dovedem představit.
A pak ze starších mejch: Karel Dohnal: Yukon solo. Tuhle knížku jsem dostal v anglickym voriginále v době, kdy jsem měl na průmyslovce z angličtiny štyrku. Leč přelouskal jsem to s (papírovym pochopitelně tehdy) slovníkem v ruce, pak rovnou znova bez slovníku a končilo to zakončenim školy s jedničkou z angliny. V tý době jsem to čet kulivá Aljašce, o kanoeingu jsem neměl tuchy, leč byla to v mnohym moje knížka iniciační. A až pozdějc se ke mně dostala v českym vydání.
Jiří Wála - v kanoích napříč Evropou. Skauti na Dunaji a rýnu. Pro mně příjemná kombinace humoru něco mezi Tábor smůly od Foglara a Tři muži ve člunu, což je samozřejmě taky zásadní kniha.
"Canoes: A Natural History in North America" tady člověk zjistí, že fakt nejsme kolébka vodáctví a kanoistiky, nebo vodáckej pupek světa. Velmi zajímavá a poučná kniha o vývoji kanoí. Březovky, dlabanky, clinkerovky - a pak i letem světem moderna.
S Mytyldou po Indu - sice to neni na kánoi, ale na svázanejch itrnicích, ale sakra, to je zásadní mimo fšechny kategorie....
Dieter Kreutzkamp - Kanoí napříč Kanadou - Kluk s holkou, kanoe, Mackenzie, romantika, pěkný.
Milan Pachlopnik - sice nemá knížky, ale vše co se dá od něj číst a slyšet jsou fantastický věci. Samozřejmě podobně je to se sebranejma spisama Vladimíra Hejtmánka.
Pak samozřejmě věci od Štěrby.
Nebo Don Starkell se vrací - Pádlem k Antarktidě.
A tak dále, a tak dále. Pár banánovek by tahle sekce knihovny asi dala.
Tady je žralokovo seznam, ale vlastně jen zlomek je vo putováních na řece. zralok.estranky.cz/clanky/sezn...

.. a zkuste Řeky, moje řeky od Otakara Štěrby..

Za tu hlasuju taky, je naprosto skvělá.

Aha, díky.
Otakara Štěrbu jsem vůbec neznal.
Ale tady jsem se dočetl, že v kanoi oplaval půlku zeměkoule.
Ta knížka asi bude stát zato.
www.idnes.cz/olomouc/zpravy/ot...

On Otakar Štěrba byl mimo jiné na Indu se Štětinou. I na Sibiřských řekách....

Drahý Chobotnice,

děkuji Ti za ty tipy.

Pár praktických infcí pro všechny zainteresované.

1. Milan Pachlopník
Je to borec. Jeho popisy z cest najdete na Padler.cz.
Tady je hezký rozhovor na Casablance.
www.mujrozhlas.cz/casablanca/p...

2. Matěj Balga
Pro mě je to kouzelná kniha. Mladý kluk z Hodonína se vydal na kole kolem světa a na packraftu plul z Panamy do Kolumbie a pak Amazonií. Zážitků spoustu, nebudu prozrazovat.
Má nepochybně literární talent, takže se bude, podle mě, líbit poetickým duším - tak jak si představuji Vladimíra, Jabberwockyho i Chobotnici.
Pokud se Vám nechce hned kupovat knihu, poslechněte si tento rozhovor na Casablance. Jestli Vás nechytí, tak jsem jelen:
wave.rozhlas.cz/tri-roky-na-ce...

3. Archive.org
Největší dtb knih (cca 6,5 mil výtisků) v digitalizované podobě a zdarma. Hlavně v AJ, ale nejen.
Našel jsem tam obě knihy od Donalda Starkella a z nového seznamu Chobotnice taky From New York to Nome (už začínám číst resp. poslouchat) nebo Canoeing with the Cree.
Knihy si lze číst na obrazovce (není pro každého) nebo poslouchat jako text to speech (to dělám já v autě).
Chvíli trvá, než to člověk vychytá, ale pak to nemá chybu.

G

Děkuji za poklonu, ale oběma zmiňovaným pánům bych mohl tak nanejvýš ostřit brk a dolévat kalamář 😀

Odkaz na knížky, které jsem tady na foru zmiňoval loni: www.raft.cz/forum-Re--Horni-Vl...

A ještě doušku: Knihy vypůjčené online z archive.org lze (nebo aspoň ještě nedávno bylo lze) následně vysosat z cache prohlížeče, uložit jako obrázky a s těmi pak pracovat dál. Tím pochopitelně nikoho k ničemu nenavádím a o tempora, o mores, kam ten svět spěje, že ano.

Ahoj,

to mělo znamenat jenom to, že by se Ti to mohlo líbit 😀
Ty knížky, na které odkazuješ na Amazonu, jsou na mě málo dobrodružné.

Začal jsem přes Archive poslouchat From New York to Nome a to je ono. Dva mladí kluci, punkový přístup, bez zkušeností, žádné velké přípravy, loď viděli poprvé až u odjezdu, se pouští na sever a pak přes celou Kanadu na Aljašku. Holy shit, to bude mazec...

G

New York to Nome mám aktuálně rozečtený, ale už dlouho. Při tom, jak náročnej byl zatim letošek pracovně (a pádlovně) a úrovni mojí angličtiny, kde se na poslech nechytám a na četbu potřebuju bejt trochu odpočatej, tak doufám, že to třeba do prázdnin dorazim. Zajímavý je, že jsou v tech knížkách vzájemný zmínky. Třeba Verlan píše zhruba "Jel jsem přes jezero, koupaly se tam dvě mladý indiánky. Řikaly, že před třema lety tu jel taky jeden, nějakej Jerry Pushcar." Tim, jak alternativ k tý trase jezera - Mackenzie - Rat river - Porcupine river - Yukon moc neni, resp nejsou. Mississippi jich dalo proti proudu víc, ale tam jsou i velký jezy/přehrady. Ale dal i úsek Yukonu proti proudu, vo kterym lidi řikaj že po proudu je s rychlostí solidní fičák. A pak se zámrzem klouzačka s lodí po Chilcoot trail.
K tomu je v Evropě alternativa leda Cuxhaven - Sfântu Gheorghe. Což by se mi líbilo, jen jsem si zatim neupřesnil, kde na to vzít čas. Tomu se trochu přiblížil Jirka Oliva, ale nemělo to tu pointu kontinuálního přejezdu kontinentu. Případně Rotterdam - Sfântu Gheorghe.

Ahoj,
tak jsem to (New York to Nome) dočetl resp. doposlouchal.
Zajímavé je, že ta kniha vznikla až 50 let po samotné plavbě.
Měli sice při vyplutí skvělé PR a ambici napsat po návratu knihu a prodat práva a na film, ale vzhledem k předválečné a válečné době z toho sešlo.

Možná důsledkem toho je, že je knížka poměrně stručná a některé epizody jsou napsány velmi úsporně. Třeba plavba po Rat River (což jsou údajně mega peřeje) přešli snad na 1 stránce.

Jinak klobouk dolů, musela to být řehole (už jenom to, že jeli po řece, kdy už okolí bylo pokryté sněhem a museli každých pár hodin stavět, aby si udělali oheň a rozmrzli). Ale nijak to úsilí nezveličujou a vypráví to civilně.

G

Rat river proti proudu je takový Must have. Asisi to napíšu na Bucket list. Myslim, že Jerry Pushcar i Verlen Kruger toho o tom úseku napsali víc.
Jináč New York to Nome - Když se člověk dostane do asi tří čtvrtin knížky, tak při pohledu na mapu neni ani v půlce trasy. To pak musí logicky ke konci nabrat velkej švunk.

Teď, teď tu byl. Resp. stavoval se v KVS (Klub Vedle Slavie) na jedno pivo cestou. A že prej zima se blíží, tak musí makat dál. bnn.de/kraichgau/bruchsal/phil...
Jinak s tou stručností - Tady je taky zajímavá story, ale daj se najít lepší verze. www.horolidi.cz/oskar-speck "U Bulharských hranic přesedlal na řeku Vardar" Jako jo, portáže jsou, ale z Lom do Skopje to je 360 kiláků po cestě. Tohle přejít takhle divnou větou?
A obecně to zní jak kdyby to psal suchozemec.

no vidíš, a kdo zná Sandy Robson?
Dan

Sandy Robson (ani Oskara Specka) jsem neznal, ale teď je pro mě měřítkem hustoty.
Prý teď píše knihu (Oskar ji ne(do)psal).
A mimochodem, dělá reklamu TIDu.
www.sandy-robson.com/tour-inte...

Mám to štěstí, že Jirka Havel je člen našeho oddílu a můj kamarád, se kterým se často vídám. A řekl bych i vzor, kdybych na to, jaká je to osobnost a sportovec, alespoň zdaleka měl. Knížek napsal víc. Mně se nejvíc líbí jeho poslední věc "Příběhy severního slunce" a hlavně knížka "Ruská setkání". Její titul v protiruském paradigmatu (nejen) posledních let nezní dost atraktivně (mám podezření, že název knihy si Jirka protlačil v rámci jeho povahového rysu vidět věci objektivně a nezávisle navzdory většinovým náladám) a proto tuto knihu dodnes vídám v regálech knihkupectví. Přesto si myslím, že to je to nejlepší, co Jirka Havel napsal - nejen kvůli expresivitě jeho vyprávěčského stylu a skrytému humoru, ale hlavně kvůli moudrosti stárnoucího vodáka a cestovatele. Nemohu než zopakovat jeho cestovatelskou bilanci a odkaz z posledních řádek "Ruských setkání":
"Myslím, že s většími cestami je ale stejně konec. (...) je třeba ponechat chvilku času vzpomínkám, protože všechna ta nezapomenutelná setkání a ty dramatické dny poznání by neměly úpět nad tím, že už jednou provždy skončily, ale radovat se z toho, že vůbec kdy byly."
Kdo se v životě dostal až sem, porozumí.

Ještě jsem zapomněl na svou, možná vůbec nejoblíbenější, knihu Ivana Orla Idiooti na plavbě kolem světa.

Úžasný příběh stavby lodí Viktoria pod vedenim Rudy Krautschneidera a následně plavby kolem světa už převážně bez něj.

Překrásná grafická úprava Ivana Orla.

Tohle sice není kniha jen pouhý článek, ale plavba je to zajímavá. www.bbc.com/travel/article/202...

Teď mi přistálo v počtě totok. To se těšim, až si počtu
www.amazon.de/dp/130083157X/re...
Solo on the Yukon and Solo on the Yukon Again
Matka šesti dětí a babička deseti vnoučat ve svejch 64 letech v roce 1981 rajzovala po Yukonu ve zkrácený (pozor, zkracování kanoí - né plastovejch a už dávno!) a zpátky snejtovaný kanoi. Koupil jsem radši dva výtisky, jeden eště jako motivační pro kamarádku.