No - jak už tady asi vyplynulo, já nejsem členem svazu žádného, tedy uvažuju nesvazově - nebo nesvázaně??
😀
Do práce svazu ani o ní moc mluvit nebudu, nejsem členem, tedy mi to
nepřísluší.
Jen s tebou musím, Vojto, souhlasit, že svazy by měly působit v širším spektru činností - bezpečnost na vodě a vymezovaní vodáckých zájmů vůči jiným subjektům užívajícím vodní cesty v to počítám nikoli na posledním místě.
Shodli jsme se, že jako jednotlivci nemáme moc šancí něco změnit. Zakládat další svaz je, mírně řečeno, kontraproduktivní - už teď je roztříštěnost v této oblasti značná, další fragmentace nepomůže. A ač současné svazy nemají
zřejmě zájem se prozatím na nějaké iniciativě podílet či ji dokonce
vyvolávat, zkusím situaci s ohledem právě na ně rozebrat.
Ad legislativa, jednání o vodních dílech apod. - jak zmiňuješ, kterak rozhodující ‘orgány' posílaly vyrozumění "křesťanskému sdružení" myslím, že sekvence byla opačná - podle mého se ono "sdružení" na 'orgán' obrátilo s relevantní připomínkou či požadavkem - a tím bylo zahrnuto mezi jednací strany. Myšlenka, že by naopak 'orgán' jen tak oslovoval možné i nemožné třetí strany, aby se k rozhodování 'orgánu' vyjádřily, je, domnívám se, scestná – tady 'svaz' musí být oslovujícím, nikoli oslovovaným. Jak to ale teď vypadá s aktivitou kteréhokoli svazu na tomto poli je nám asi jasné všem.
Ad prevence, bezpečnost - jde vlastně o totéž - nelze, myslím, předpokládat,
že správa vodních cest, investoři vodních děl či státní orgány budou iniciovat jednání s vodáky o bezpečnosti na vodě. Pokud bude vysoký nárůst úmrtí a úrazů, maximálně úřady nastaví vysoké restrikce - což, předpokládám, nechce nikdo z vodáků. I tady ale musí iniciativa vycházet od svazů.
Ad podnikatelské aktivity - opět - vyvíjet jakoukoli, tedy i podnikatelskou aktivitu, musí daný subjekt aktivně, nelze jej k ní nutit. Z mého pohledu - pokud svazy mohou, ale nepodnikají, činí tak z rozhodnutí statutárních orgánů - a ty jediné mohou o činnosti svazů rozhodovat.

Ale k těm informacím k 'nakopávání' svazů - nemyslím, že bychom byli individuálně schopni navázat nějaké kontakty umožňující čerpání informací třeba o úrazech s jakýmkoli subjektem - ať už by šlo o PČR, pojišťovny či kdovíkoho - ale mohlo by být zajímavé zjistit, zda takové informace pro nás zajímavé vůbec někdo shromažďuje (a kdo) - a případně za jakých podmínek je ochoten/schopen je předat/předávat. Pak přijít s konkrétním požadavkem na aktivitu svazů za jejich představiteli - a možná by mohlo něco vzniknout.
Já teď hledám/provětrávám kontakty na policajtech a pojišťovnách - napadá někoho někdo? - nejlépe na ústředí... Nebo nějaká další instituce?

Pod čarou - panové, tímto nechci rýpat a opravdu vaši činost neshazuju, jen by mne zajímala 'statistika', do jaké míry působíte na 'masy', na "nejširší vodáckou obec" - jak to definoval Vojta. Opravu nerýpu, snažím se získat přehled, su "velmi zanícený amatér". Pokud dále 'žmundrané' informace považujete za obchodní tajemství, pište na mail (svěříte-li mi je) - nebudu je bez vašeho svolení dále žádnou formou prezentovat.
Třeba - dotěrná otázka na Petra - kolik % 'záchranných kurzů' je obsazeno individuálními zájemci a kolik organizacemi - vodáckými/nevodáckými (myslím, že absolvování některých školení by mohlo být zajímavé pro stále rozrůstající se poptávku po managerských či team-buildingových outdoorových aktivitách).
Nebo - dotěrná otázka na Jardu - kolik % absolventů tebou pořádaných školních kurzů se dále věnuje 'vodáctví'? Kolik % nad podobnými aktivitami ani nevzdechne a kolik % si myslí, že tento kurz z nich udělal 'vodáky'?
*) Škola záchrany je, myslím, natolik specializovaná instituce, že potenciální 'mrtvůl' se jí účastnit nebude.
**) Školní kurzy jsou určitě dobré v tom, že oslovují mládež a přivádějí ji k vodě. Fajn. Ale jejich účastníci si k vodě jen přičichnou, znalosti ani návyky pro samostatné 'vody' nezískají, k tomu by potřebovali dlouhodobou soustavnější výchovu - ale mohou získat pocit, že když mají za sebou nějaké to WW v zahraničí, naše řeky zvládnou levou zadní.