Jak jsem psal, věnuji se jak dlouhodobé práci s mládeží, tak průvodcování. Za oboje beru peníze a cítím se tedy (měl bych být) v této oblasti profesionál.
Ve Španělsku jsem na vodě nikdy nebyl a netuším, jak tam funguje komerční rafting, ale stejně mi to srovnání připadá zcestné - v Rakousku platí pro tuto činnost úplně jiná pravidla, než ve zbytku světa. Kdybych tady vytahoval, jaké blbce jsem v tomto oboru potkal kde na světě, bude naše debata zcela mimo téma.

Dále považuji za nesmyslné to "pouštění kliošů po vodě". Přece snad ale sám musíte rozlišovat, že je zatracený rozdíl posadit si do raftu 8 lidí a provézt je úsekem řeky, který denně projedu několikrát (pro sebe říkám, že si tam klidně naskládám 8 pytlů s pískem), nebo svěřence naučit natolik jezdit, abych se je nebál posadit do dvoumístné lodi (nebo dokonce do jednomístné) a nechat je sjíždět těžkou řeku samostatně.
V prvním případě je pro mě nejdůležitější naučit zákazníky právě to chování v případě vypadnutí nebo převrácení, to že je naučím ještě trochu pádlovat a reagovat na povely, je už jen příjemným bonusem pro mě, že se při řízení nenadřu (navíc by je asi nebavilo jen tak sedět, že). To plavání v proudu prakticky trénuji, pokud to jen trošku jde (není moc velká zima, klienti příliš neprotestují) a vždycky, pokud máme sjíždět nějaký těžší úsek - konkrétně na Salze to znamená, že před soutěskou si to všichni vyzkouší.
Ve druhém případě naopak patřím k těm, kteří ani po těch letech nepovažují Salzu za snadnou řeku, tím méně snad za vyššího stavu vhodnou pro výcvik. Pracuji celoročně systematicky se středoškoláky, to znamená že děcka jsou celý podzim dvakrát týdně na vodě, v zimě suchá příprava, na jaře sjíždíme místní řeky, květen a červen opět nácviky dvakrát týdně. Koncem školního roku vícedenní akce na tuzemských řekách. Do Alp pak jezdíme jako bonus o prázdninách s těmi nejzkušenějšími. Můžu Vás ujistit, že jsem ještě nenašel takový vodácký talent, který by v září seděl poprvé v lodi a v červenci bych si ho už troufal vzít třeba na tu Salzu.
Tolik tedy k tomu ohánění se náročností dvoudenního vodáckého kurzu.

Ještě mi přijde důležité zmínit jeden svůj zážitek - zažil jsem hocha, který se celkem slušně vyjezdil v kajaku. Když byl ve druhém ročníku (tedy po roce a půl aktivního ježdění), vzal jsem ho na Jihlavu z Mohelna za stavu kolem 40 kubíků. Byla pro mě obrovská zkušenost, sledovat, co s ním udělaly velké vlny na jinak snadné řece - cvakl se už v první peřejce a nakonec nebyl vůbec schopný do kajaku nastoupit. A na základě této zkušenosti si dokážu představit, co udělají s psychikou málo zkušené posádky metrové vlny na Salze...