mockrát, Vojto, děkuju za obsáhlou vzpomínku!
To dlouhé povídání bych někdy rád slyšel ...
Vzal motorku a ověřil!!! nebo Zeměpisný atlas do Rumunska!!! nebo 3. sloup VVN!!!
To jsou maličkosti, za kterými se skrývá, jak já říkám, úplně jiná zeměkoule. Jenže tím poznáváním věcí "in silico" namísto "in natura" také něco ztrácíme.
Poznámka o bezpečnosti na vodě mi vytáhla z paměti noticku o Josefu Rösslerovi-Ořovském kdesi vyčtenou, že právě on byl asi první u nás, kdo chtěl dát vědět těm, co pojedou po něm, něco ve smyslu: "tady bacha, jeďte vpravo, je tam skála". Na tom mě potěšila nejvíc ta vzájemnost od prvopočátku! Jakmile potkám na řece ceduli pro vodáky (nemyslím reklamu do hospody), hned mi vyvstane na mysli: "tady jsem doma mezi svými, tady je to OK."
Což může být i komické, když např. na Durance jsem nemohl vyluštit rezatou ceduli na mostě (francouzsky nevládnu vůbec), a tak jsem jel k tomu pilíři tak blízko, že jsem málem rozřízl loď o larzeny ... no a na ceduli samozřejmě bylo varování, pozor, jsou tady larzeny.
Ale kdo vlastně sepsal TU PRVNÍ českou kilometráž? A pro kterou řeku/úsek? ... taková řečnická do pléna ...
Díky moc a hodně zdraví do nového roku!
Dan
P.S. Tím váženým panem jsem chtěl říct něco jiného než vykání, ale máš pravdu, že vymlouváním na to, že tady nejsme v loděnici bych to nezachránil.