Přátelé, kamarádi... Jak tak brázdím ty naše nejmenší toky a teď tu vyšel pěknej článek o Zákolany river(u), nebo nějaké té Václavově stoce kdesi v Polabí, čím dál více cítím, že by bylo dobré pro tento druh toků vypracovat přídavný systém hodnocení obtížnosti jízdy. Systém ZW/WW nám napoví dost o náročnosti vody, ovšem jízda na mikrokvakách není jen o vodě. Pokud třeba na Orlici je obtížnost vody ZWC a vrbičky přečuhují na každé straně dva metry nad vodu, zvládne to každý začátečník s prstem v nose. Pokud je ovšem obtížnost vody opět pěkně tekoucí ZWC, vrbičky přečuhují na každé straně dva metry nad vodu a šířka koryta je přitom tři metry, začíná mnohdy boj o holý život. Myšlenka tedy je seriózně (jinak to ani neumim) stanovit standard obtížnosti břehových faktorů, jako jsou břehové porosty, lávky a pod. Říkejme tomu pracovně třeba index VR. Například onehdá jsme jeli Kotenčický potok, obtížnost ZWC a VR1 - VR2, když tu ejhle, obtížnost ze zvýšila na VR3 a nakonec se z nadějného průjezdu vyklubal úsek VR6. A za ním další. To znamená úsek, kde v rámci koryta nelze lodě žádným způsobem prostrkat dále bez použití pily (nejlépe motorové). Po soutoku s Kocábou se obtížnost zlepšila na VR2 s pár trojkovými místy. A toto je právě faktor, proč mnohdy býváme svědky těžkých zápasů o stabilitu, lovení zavazadel, ba i posádek. A to na vodě triviální obtížnosti. Ještě postřeh z pozorování Petrovo videí z Vavřince: tak, jako se obtížnost WW zvyšuje úměrně s průtokem vody, zvyšuje se i obtížnost VR. Ale ještě více se obtížnost VR zvyšuje zvýšenou kumulací plavidel, zejména nafukovacích.