Před pár dny jsme s Andílkem sjeli Sánský kanál z Opolánek k poslednímu mostu před ústím do Mrliny u Budiměřic. Na těch cca 14 km jsme potřebovali pět hodin. Přitom jsme se rozhodně neflákali a jeli bez jediné větší pauzy. Už tohle svědčí o tom, že starší zprávy o komplikované průjezdnosti tohoto toku platí i nyní. U mostu v centru Opolánek se dá na kanál dobře nastoupit díky upravenému přístupu. Až k jezu Nové Mlýny se pak střídají místa, kde se dá normálně pádlovat, a ty, která jsou o prorážení vegetací a akrobacii splouvatelů. Na kajacích to ještě jde, ale s nějakou méně obratnou lodí to bude tvrdá zkouška (hlavně psychické) odolnosti. Pokud jde o tu vegetaci, tak největší problém je v tom, že část těch přebujelých křovisek tvoří porosty šípku, skrze které se nedá jen tak silově prorvat. Za zmíněným jezem k obci Pátek je to pohoda. Od Pátku až pod Křečkov přišla „nejvtipnější“ část kanálu, který je tu opravdu silně zarostlý a je to soustavný boj s vegetací (opět nezřídka šípky). Teprve pod Křečkovem se to postupně zlepšovalo, takže se dalo časem zase normálně plout. Kvůli přírodním překážkám jsme ale na břeh za celou plavbu museli jen dvakrát. Většinou nás tam vyhnaly lidmi nastražené překážky – nízké lávky, pletivo pod mostkem nebo nesjízdné jezy. Škoda, že kvůli lávce nejde jet ten druhý u Nových Mlýnů, protože tu je krásná několika stupňová umělá kaskáda s převýšením cca 2 metry (něco ve stylu kaskády na Libuňce). Z několika stupňů je složen i ten v Pátku (s podobnou celkovou výškou). Od splutí nás u něj ale odradila místy trčící železa. Vzhledem k tomu, že jet se nedal ani ten první v Mlýnku (snadno sice přenositelný vlevo, ale přes soukromý pozemek!), tak skočit jsme mohli pouze asi metr vysoký dřevěný překlad pod mostem u Křečkova.