Události na Noce začínají hýbat i italskými úřady. Nejprve si však dovolím zveřejnit reakci
přímého účastníka tragického zájezdu na minulý článek.
Reklama
Jsem vodák, jsem skaut a mám už hodně naježděno na raftech na našich i zahraničních řekách. Se sehranou posádkou zvládáme bez problémů ve dvou dospělých a čtyřmi secvičenými dětmi (12-14 let) zdolávat celý úsek Tanvaldské Kamenice i za velké vody s obtížností WW IV.
V minulém roce (2000) jsem se svým skautským oddílem a dětmi NOCE sjížděl i v těchto popsaných místech, ale za vodního stavu (35-45) (starší na pálavách, mladší na coloredech, roveři na kajacích - a měli jsme co dělat!!). Proto jsem se svým kamarádem přihlásil na zajímavý zájezd s CK-SEN, protože jsme tuto řeku chtěli mít sjetou za vyššího vodního stavu. (slibováno cestovkou, že pojedeme na pulzarech)
Zaprvé jsem byl překvapen, že na rozbouřenou NOCE vyplouváme na Coloredech, což se mi zdálo na připravovaný úsek trochu hazardní (a hlavně ne zcela sehranou posádkou).
Za druhé se stala nehoda (praskl) nejbezpečnější jediný! raft - Pulsar a tak organizátoři CK-SEN nás nahnali v počtech šesti lidí na Coloredo. Což jsem komentoval, že rafty budou přetížené a náchylnější na převržení.
Za třetí, když jsme propluli prvním přehledným obtížnějším místem, tak jsem si nebyl jist, jestli jsme schopni proplout další úseky kolem dálničního mostu (nad hlavou) - kde jsou opravdové za sebou jdoucí čtyři náročnější úseky. Po zdolání a přistání za tímto prvním přehledným místem, jsem byl přesvědčen nepokračovat. Nakonec jsem opět usedl na raft a začal jako háček navádění raftu hlídat do všech kohoutů a válců.
Měl jsem asi štěstí - z oněch třech vyplutých raftů (jen na coloredech) byl zrovna ten náš, který dokázal spíše se štěstím než schopnostmi proplout nebezpečnou esíčkovou kaskádu. Náš raft měl plno práce sám se sebou, natož pomáhat ještě někomu. Věřím tomu, že bychom se při záchraně kohokoliv z tonoucích se určitě i zvrhli. Přistáváme na až třetím možném místě v malém vracáčku pod uvízlým stromem. Bereme do rukou házečku (na každé lodi byla totiž jen jedna) a Jirka se vydává pěšky po proudu snad někoho ještě chytit. Vše již bylo popsáno v úvodním článku,...
Rozhodně vybavení zájezdu nebylo na úrovni pro zdolávání řeky obtížnosti WW IV, kde by měly být bezpečnější rafty (které se tak nezalévají vodou jako Coloréda), některé vesty byly s atestem 50 a nebo i 60 N, což na takovou vodu z mého pohledu nepostačuje.
"Abychom si zajezdily, přetížíme rafty" - není pro bezpečnost akce.
Jeden z těch šťastnějších z akce s CK SEN:
Roman - Čajíček
Po krátké komunikaci s italskými úřady to nevypadá s námi, respektive s volným splutím Noce, nijak dobře. Minulý měsíc se sešli zástupci vodáckých a sportovních sekcí jednotlivých provincií a jednali o tom, jaká pravidla nastolit pro bezpečnější rafting. Výsledek zatím není znám (alespoň ne našemu serveru), nicméně snad v nejbližší době budeme vědět více. Pro ilustraci i z jiného pohledu přikládám názor italského vodáka, který viděl počínání české CK (jaké, to bohužel nevěděl).
Jmenuji se Nunzio a jezdím obtížnost okolo WW IV-V. Před dvěma lety jsem byl svědkem události, kdy se česká CK (často jsem ji viděl ve Val di Sole) připravovala na sjezd horní části Noce. Měli asi 6 nebo 7 raftů a okolo 5 kajaků. Rafty, oblečení a výbava však byly absolutně nevhodné pro tak náročný sjezd. Mezi klienty Ck byli také starší pánové a dámy i děti. Když se blížili ke slalomce, zhruba 10% lodí bylo v pořádku, ostatní však plavaly. Někomu z lidí se podařilo včas doplavat ke břehu, ale většina si slalomku (WW IV) pěkně proplavala. Byla to hrozná podívaná.
Nunzio