Mezi velmi pěkné řeky severních Alp patří bezesporu i říčka Ache, která teče z Rakouska (pod názvem Kössener Ache) do Bavorska (Tyroller Achen), kde končí ústím do velkého ledovcového jezera Chiemsee. Po bezplatných německých dálnicích přejíždíme Bavorsko a úzkou silničkou překračujeme hranice do Rakouska. Hraniční rakouské městečko Kössen je nedělně přecpané auty. Dřevěný most se opravuje. My parkujeme sami na severní straně městečka u čistírny a stavebního dvora (odbočka „Bauhof“).

Hraniční vápencový kaňon

Nafukujeme baraku na louce a přenášíme ji srázem po velkých balvanech do řeky. Po čisté zelenkavé vodě vyplouváme směr kaňon. Nevíme, co nás čeká, tak plujeme raději na lehko.

Po pěkně tekoucí říčce, které se tu říká Kössener Ache nebo také Grossache, připlouváme do hraničního vápencového kaňonu. Ten se smí splouvat jen v letním období.

Obtížnost plavby ale naštěstí není nějak zrakvující, pohybuje se většinou v úrovni WW I, maximálně WW II.

Obdivujeme kolmé vápencové skály, které pro pěší spojují přes řeku i dvě visuté lávky. Bezprostředně za druhou lávkou překonáváme státní hranici do Německa.

Řeka nás pěkně unáší, občas i pod skalní výčnělky, takže je třeba vedle kochání dát i pozor na cestu.

Před námi se kaňon trochu rozšiřuje, vidíme obsazenou pláž. Vyhřívají se tu nejen pěší a vodáci s rafty, ale pozorujeme i vodáckou drobotinu, která v helmách a neoprenech čile skáče do proudu a zvyká si na studenou vodu. Pěkně jeden za druhým.

Chvilku tedy počkáme na drobnou mezeru v proudu těch trpaslíků, kteří připomínají červené brabence, a cvičnou peřej si taky splouváme. O pár peřejí dál v horku na pláži přistáváme a koupeme se v chladné vodě.

Řeka nás pak nese dál, dáváme pozor i na rafty, na jejichž necvičené posádky narážíme v dolní části kaňonu.

Za chvíli je vidět i výstupní místo u silničního mostu. Přistáváme. Z širokého množství vodáckého materiálu tu obdivujeme třeba barevné packrafty se skládacími koly na přídi. Aktuálně v neděli je zdejší vodácké parkoviště u řeky naplněné jak raftovými společnostmi, tak i auty vodáků.

Pro další plavbu potřebujeme věci v autě. Jdu na stop a za chvilku mi zastaví chlápek s velkým psem na silně zachlupaceném sedadle spolujezdce. Bere mě dobrodružnými zatáčkami mezi skalami zpět do Rakouska.

Dále nezajímavé?

V informacích o řece Tiroler Ache na raft.cz se dočtete pro úsek od km 27 (Schleching) po ústí do jezera Chiemsee charakteristiku: „nezajímavé“. U mostu opravdu velká část vodáků svoji plavbu končí, my ale plujeme dál.

Řeka stále teče, v peřejkách dosahuje obtížnost okolo WW I. Na březích si můžete kontrolovat kilometry toku, lokálně najdete i upozornění o sezónní ochraně hnízdění ptactva na některých plážích..

Typické jsou tu za aktuálního průtoku (něco přes 17 m3/s v Kössen) široké štěrkové lavice. Proud ale někdy trochu žene i pod břehový porost.

Za krásného slunečného a teplého počasí přistáváme na štěrkopískovém břehu a koupeme se v čisté chladnější vodě.

Z okolí na nás shlížejí alpské štíty. Musím říct, že takhle „nezajímavé“ bych si přál všechny řeky.

Koupeme se ještě několikrát, třeba v neprůtočných ramenech řeky, kde teplota vody přece jen o kapku narůstá. Okolo řeky se sluní několik lidí, propluje i pár splouvačů na raftících „z Bauhauzu“, ale takové davy jako na Isaru u Mnichova tu rozhodně nenajdete.

Ale, jak známo, i Slunce má skvrny. Doplouváme do osady Wurbichl před městem Marquartstein, kde na nás čeká jediný jez naší trasy. Jez je nesjízdný, betonový a jsou na něm zachyceny padlé kmeny. Navíc značná výška kolmé stěny jezu není úplně bezpečná k překonání.

S trochou štěstí jez přešupujeme přes korunu. Za ním několik set metrů chybí v kamenitém řečišti dostatek vody k pohodlnému splouvání, poté je vše zase OK.

K večeru zakempujeme na pláži. Z vysokého protějšího alpského kopce na nás shlíží kostelíček. Připravujeme večeři a koupeme se. Štěrkopísková pláž je pustá, občas sem ale zavítá nějaký venčený pejsek z blízkých domků.

Ráno balíme a splouváme poslední necelé dva kiláky.

Pod mostem v městečku Staudach (km 9,4) přistáváme. Na mostě visí velká cedule s informací, že se řeka od následujícího mostu nesmí splouvat (rezervace při ústí řeky do jezera Chiemsee).

Jdu si koupit respirátor (v Německu nebyla tato povinnost v hromadné dopravě zrušena, tak jako u nás) a místní busík mě vyveze proti proudu až do vesnice Ettenhausen. Odtud je to k silničnímu mostu na pondělně vylidněné vodácké parkoviště jen kousek.

Závěr

Některé řeky naznačí svým názvem očekávaný zážitek. Třeba u Berounky v Berouně mi kdysi sebrali pálavu. U Sázavy se můžete sázet, zda budou voleje mezi Ledčí a Týncem i letos tak úmorné, nebo zda jez Lesní bude zase krást vodu. Řeka Ache vás zas donutí k dlouhému povzdechu (Aáách) na její krásou.

Ahoj Eki