| Diskuse nad článkem |
Důležitý článek, Eki, 30.09.2020 9:11Ahoj a dík za, z mého hlediska, velmi důležitý článek, který může zachránit i život. Prostě pokud má člověk na starosti víc než dvě děti, nějaká ruka (či ruce) mu bude vždy chybět. Děti v tomhle věku dovedou skoro vše, ale myslet za ně musí rodič  . Uhlídat takovou bandu není sranda, znám z vlastní zkušenosti. O to víc cením přiznání chyby, což je další velmi těžká disciplína. Přeju bezpečné další výlety.  Odpovědět
|
Moje nervy..., Lékorka, 30.09.2020 9:33Musím říct, že osobně na vodu sama s více než jedním dítětem nejezdím a i U VODY jsem velmi opatrná (rukávky/vestu neplavcům sundavám jedině v bezpečné vzdálenosti od vody - těm vzpupným batolatům raději vůbec  ). A třetí dítě jsme si raději odpustili, protože přecijen- rodič má jen dvě ruce a jedny nervy Dík za poučné čtení, snad poslouží pro lidi jako výstraha. My si vyděsili děti zcela hloupou chybou na Lužnici - zapomněli jsme, že raft Colorado má vzadu díru a při zaseknutí na hraně jezu do něj teče...A děti, sedící na přídi, byli během pár vteřin po krk ve vodě  Chybama se člověk učí, kdybysme zůstali u desetiletí ježdění na plastu, nemuselo se to stát. Odpovědět
|
3 jsou 3, Medák, 30.09.2020 10:38Ono to není až tak o počtu, jako o věku, to kombo 3-5-7 je fakt na jednoho docela cu fíl a osobně bych si to netroufl. Nutno uznat, že já bych si netroufl ale ani 3 děti, takže jsem v jádru beznadějný žabař tak jako tak:-). Tak hlavně že to dobře dopadlo! Odpovědět
|
|_Re: 3 jsou 3, Windy, 01.10.2020 7:30Jen tak pro zajímavost, jeden (krátký) čas nás rodiče vozili v kánoi v počtu čtyř dětí ve věku od 10 do 2 let. S veškerou bagáží na puťák. Ale zřejmě to tak bylo jen jedno léto a další rok ten nejstarší už pádloval sám. Odpovědět
|
|_Re: 3 jsou 3, Poustva, 01.10.2020 22:22Cufíl mi to taky připadá, ale furt mám lepší pocit když je vezu sám lodí než sám autem, což je společensky bráno jako akceptovatelné riziko - na Berounce můžu v podstatě kdykoli pustit pádlo a pacifikovat je, případně na ně tím pádlem alespoň dosáhnu. Když se v autě začnou hádat a pošťuchovat, nedejbože blejt, tak jsem s pozorností věnovanou provozu dost v háji... Odpovědět
|
Taky podobná zkušenost, PetrZ, 30.09.2020 10:51Zvažuji taky sepsat naši zkušenost pro varování ostataních a abychom si to připomínali. Na začátku září jsme vyrazili na Chrudimku pod Sečí a podařilo se nám pod zákeřnou kládou schovanou za větvemi předchozího stromu propasovat s raftem a kompletní posádkou včetně 4 dětí. Asi v půlmetrové hloubce a silném proudu. Odpovědět
|
|_Re: Taky podobná zkušenost, Slávka, 30.09.2020 14:11I já přidávám jednu zkušenost z plavání s dítětem. Desetileté dobře stavěné děvče mi zpanikařilo na táboře v rybníčku tak 30 metrů od břehu. Plavat uměla, jen se v tu chvíli potřebovala někoho chytit, aby se nebála. Já jsem dobrý plavec, tak jsem jí nabídla, ať se mě chytí. Chytila se jednou rukou za jedno rameno a plavaly jsme ke břehu. Jenže ona neuměla splývat a místo aby se nechala táhnout, začala mě tlačit pod vodu. Síly na to měla dost a vysvětlit si to nenechala. A já začala bojovat o dech, protože mě začala topit. Každé vynoření mě stálo spoustu sil a cesta na břeh skoro neubíhala. Doplavala jsem úplně vyřízená, kdo to nezažil, neuvěří. Odpovědět
|
Znam, Pepura, 30.09.2020 13:59Ano, to je důvod, proč se moje děti naučily plavat tak pozdě. Nemají pud sebezáchovy, proto jsem jim vesty nasazovala málem již do auta, když jsme se jeli koupat. Než vylezu z auta, vábení vody by mohlo převážit. V počtu jednoho dospělce na 2 děti není prostor pro pokusy. Odpovědět
|
Také si přidám, Klasik, 01.10.2020 10:40Berounka :) ... zkušenost říká, že tě vždy dostane místo, kde to nejméně nepředpokládáš. Platí nejen o vodě. Nemá význam dodávat žádná moudra, to si musí každý zkusit a někdo má štěstí, že to nikdy nezažije. Chtěl jsem popsat svoji zkušenost, která mě před pár lety fakt dostala. Cca 500m pod loděnicí v Černicích máme na Úhlavě mělčinu u skály. Občas se tam koupou lidi s dětma, když chtějí mělčinu bez bláta a s kamínky. Uprostřed rovinky se proud přelévá doprava k jílovému břehu nivní louky. Postupně to pomalu vyhlodává břeh a vzniká tak jediné místo, kudy jde ještě projet. Tehdy tam byl podemletý padlý jasan o průměru max. 5-6cm (!), na který se postupně nabaloval bordel. Při každé jízdě jsem se o něj třel. Vody po kotníky a tak jsem cestou z Hradiště namočil nohy, že bordel sundám. Došel jsem k "jasánkovi", ujeli mi nohy po klouzavé hlíně a já byl po krk pod "jasánkem" zamotaný v bordelu. Díky všudypřítomné hnědé jílovité hlíně, vymleté protékající vodou s unášeným pískem jako abrazivem tam vznikl nádherný vyklouzaný sifonek hloubky přes 1 metr. Dítě by tam jen hezky zmizelo. Vyčistil jsem bordel, vytrhl jasánek a do týdne bylo nejen po sifonu, ale i po jámě ve dně. Ahoj Klasik Odpovědět
|
Re: Jak jsem si málem ..., Český Honza, 01.10.2020 11:02Dospěláci u vody mají zpravidla silný zachraňovací pud a to je moc dobře. Sjížděli jsme před léty ve Vyšším Brodě z tábořiště k jezu, plný debl dětí věku mezi třemi a šesti léty. Kamarádi na jezu, ač turisti, cvičili slalomové manévry. Děti seděly na podlážce, všechny měly vesty a pokud se začaly hemžit, byly upozorněny, že mají sedět klidně. Kousek před jezem se na břehu zjevila ženská a hned začala ječet: "Vrahové! S těmi dětmi chcete sjíždět jez? Vždyť je zabijete!" Nezabili jsme je; jak víte, před šlajsnou vlevo se dá dobře přistát a rodičů transportovaných dětí bylo dost na to, aby nás u břehu udrželi. Odpovědět
|
|_Re: Jak jsem si málem ..., Poustva, 01.10.2020 21:36Zrovna z tohoto jezu mám svůj 1. průšvih s dítětem na vodě - jel jsem jen z nejstarší, tehdy 4 letou, cvakli jsme se a zůstala pod otočenou lodí, pár vteřin, ve vzduchové kapse, trauma z toho nemá, ale od té doby i za cenu nižší stability nenechávám děti sedět na dně. (Tím je můj výčet průšvihů s dětma a vodou komplet, doufám to tak zůstane) Odpovědět
|
Jak jsem topil syna, Václav, 01.10.2020 22:31Labe z Vrchlabí při pouštění na Barace s tehdy - tuším 11-letým synem. S ním na palubě mi přišly vlny daleko větší, než když jsem tam plul o dva roky později sám. Prostě jsem se bál za něj. Tím trpím při každé plavbě s dětmi dosud. Následoval tehdy rozestavěný jez, pod ním slušný válec. Poprvé jsme do válce vlítli a s určitými potížemi vypluli. Při druhé plavbě si nás válec podal, otočili jsme se. Okamžitě jsem zapomněl na poučky, pustil loď i pádlo a vrhl se kupředu po synovi. Bylo to jeho první cvaknutí se mnou na takové vodě. Strach o dítě je naprosto pudová záležitost. Popadl jsem ho za vestu a tlačil nás oba ke břehu. Problém byl, že jeho též pod vodu, jak mi následně sdělil. Jaksi se mu nedostával kyslík. Nebyl tedy se záchranou zcela spokojen. Když jsem totéž zopakoval na Vavřinci (při průplavu zcela klidným Strašíkem nás sejmula větev), požádal mě, ať se na jeho zachraňování příště vykašlu, že to zvládne sám... Začal dospívat... :-) Ještě jednu storku mám: Březen, jarní obleva, do desíti stupňu nad nulou. Děti (3 a 7) v péřovkách a vestách. Naprosto klidná Výrovka (Vavřinec) z Plaňan. Na jednom místě za zatáčkou se proud nečekaně zrychlil. O deset, patnáct metrů níže ležely dva spadlé stromy. Reflexivně jsem bleskurychle otočil loď špicí proti proudu a zkusil přistát na jedné straně. Když nás proud začal přibližovat ke stromům, což jsem koutkem oka vnímal, traverzoval jsem na druhý břeh a kousek před kmeny se chytil vracáku. Kurzy mi pomohly správně vyhodnotit situaci, ale i tak jsem se potom na břehu docela vydýchával. Představa dvou děcek pod stromy mě děsila. Tehdy tříletý Matouš má od té doby k vodě trochu rezervovaný vztah. Úplně ji nezavrhl, ale nic trochu tekoucího nevyhledává... Teď mi naskočila noční můra každého rodiče - utopená holčička při plavbě s otcem letos zjara...  Odpovědět
|
|_Re: Jak jsem topil syna, Pepura, 02.10.2020 4:40S tím dospíváním děti je to stejně legrace. Letos jsme se počátkem srpna ocitli na Stvořidlech, dětem je 13 a 15, daly to celkem s přehledem, kdyby trapně nemusely řešit, že tam vykrysila matka... Odpovědět
|
|_Re: Jak jsem topil syna, Český Honza, 02.10.2020 10:18Před léty jsme fungovali jako instruktoři u vodáckého TOMu; na jezu u táborské čističky (tehdy tam byl ještě jez se šlajsnou) jsme cvičili přejezdy, výjezdy atd. Jako instruktoři jsme měli největší počet rozplaveb z celé smečky; to se ví, že se děti (9 - 14) ušklibovaly. Odpovědět
|
Motivace, Chobotnice, 02.10.2020 9:36Myslim, že je to motivace chodit s dětma na kurzy plavání. Ty jsou teď celkem dostupný všude a ač mne to stálo nemalý desetitisíce a času (toho producírování spolu s maminkama v bazéně...), tohle opravdu fuguje. Samozřejmě na plavání a krysení jako takový, ne zachycení pod vodou a pod. Ale první, co se tam děti učej je "pod vodou drž zavřenou pusu" Začíá se u několikaměsíčních batolat poléváním hlavy z kelímku, v roce věku už potápění pod vodu. A musim říc, že při naší první kryse s dětma ve Strukovicích tohle zafungovalo perfektně. Dobře zapnutá kvalitní vesta včetně mezinožního popruhu a jen jsem viděl jak mladej drží úpěnlivě zavřenou papulu, ale jinak byl v klidu. Oni se na tech kurzech učí ne je plavat odněkud někam, ale i potápět pro něco, různý manévry pod vodou, je to dost komplexní. Doporučuju. Od čím mladších se začne, tím lépe. Odpovědět
|
|_Re: Motivace, Poustva, 02.10.2020 11:47Mně zas ta plavání pro úplná mrňata připadají dost přeceňovaná. Prvorozené jsme od půl roka polívali hlavu kelímkem, ne násilím, každý večer při koupání, nechal jsem si polívat hlavu od ní, prostě opičky kolem prvorozence. Kolem dvou let věku začal být vidět nějaký výsledek, pak jí tchýně jednou umyla hlavu od šamponu sprchou, což neznala a bála se, takže blok jak blázen, co se zlomil, až když začala chodit na plavání se školkou. Teď v sedmi učubičkuje tak 5 m, ale splývat neumí a chová se ve vodě křečovitě, takže jí hrozně rychle dochází vzduch. Nejmladší měl chudák proti ní tak pětinu pozornosti, na bazén s ním chodím mnohem míň a ve vodě se chová mnohem přirozeněji. Odpovědět
|
|_Re: Motivace, Lužničan, 02.10.2020 14:36Což prckové. Mně už neplavec vyspěl do 17 let. Totální poleno, tři tempa a jde pod vodu. Školní kurzy, máma, táta, nic platné. K tomu ten telecí věk, nedej bože, aby se někde nechal vyhecovat. Znáte to, pohodička na plovárně, nějaké pivko, ryby (teda holky)... Na kempu v sálovém sportu zážitkové odpoledne - rafting. Do přihlášky píšu půlmetrovými písmeny NEUMÍ PLAVAT. Paranoia stárnoucího rodiče. Neštěstí je, že vím, co voda dokáže a jak málo stačí. Neznalí asi tak nevyšilujou. Zajímavé je, že mladší synek plave jako ryba a v podstatě od batolete, sám od sebe. Na školních kurzech to jen dostalo nějaký styl. Snad začnu věřit, že je něco na spojení znamení zvěrokruhu a data narození. Tady to sedí perfektně. Odpovědět
|
|_Re: Motivace, Klasik, 05.10.2020 13:27Jsou lidi, kteří asi plavat nebudou. Já mám podobného v rodině - švagra z Italie. Ve škole je to neučili, doma nebylo proč (údajně mnoho námořníků i dnes raději neumí plavat, prý lepší rychlá smrt utopením, než s podchlazením) a nikam jinam se asi moc nedostal. Doma prý byl vášnivý rybář, na můj dotaz jak to dělal, prý má dlouhý podběrák. Několik pokusů o učení provedla moje sestra, ale vzdala to se slovy "on je fakt jak zednická tříska". Přesto se mnou byl na vodě, on žádné trauma, já se bál za něj. Údajně kdysi snad dokonce někde sám překonal Orlík za pomoci nějaké dětské "nafukovací kachničky". Odpovědět
|
|_Re: Motivace, Pepura, 05.10.2020 16:00Já takhle jednu zednickou třísku učila plavat, už to skoro uměl, když si na hloubce vzpomněl, že vlastně ne, zpanikaril a chytil se mě. Chlap jak hora, já nemohla hnourt rukama, všecko se zpomalilo.... No, nakonec nás kamarádi vytáhli... Odpovědět
|
|_Re: Motivace, Rypáčci, 02.10.2020 22:23pokud chces deti naucit skutecne plavat, tak se to rozhodne nenauci polejvanim priblblym kelimkem s recitujici matkou...to jsem si jako matka vyzkousela a po trech lekcich jsem usoudila, ze je to trapeni me i ditete. To trapene dite je dnes vodomil, ktery si ve 4,5 letech sam rekl, ze chce chodit na plavani. Vybrali jsme sportovni klub, ktery umoznoval je jeden trenink tydne a hlavne mel trenery i ve vode, kteri opravovali, opravovali...a dnes v 9,5 letech mi to dcera nanda na 10ti metrech, pak se rozplavu i ja...plavu podle me i bez jakehokoliv trenovani slusne 1km za 21minut... Syn, vody se stitil, ponorit hlavu nechtel a svete div se, po 2 letech uz plave dost slusne, potapi se, ale treba vim, ze kdyby se mi vyklopil na WWII, tak bude zmatkovat, zatimco dcera uz presne vi, co ma delat a je proste s vodou szita...treba se synek za 2 roky taky dostane na jeji level.. Rypacci Odpovědět
|
schizoidní báby, Střelec, 05.10.2020 20:00Co se týká dětí, jsou dost problematický různý schizoidní báby. Do lodě dítku vestu nedají s tím, že umí plavat. Když se jde ale totéž dítko vykoupat a voda mu sahá po kolena, ječí na něj, ať tam neleze, že se utopí. A to i v případě, že si na to dítko někde vypůjčí plavací vestu. Proti fotříkovi, kterej málem nechal (taktéž nijak nechráněného) synka přejet na jezu invazákem s tím, že dětí je dost a když dojdou, nadělaj se nový nějak nevím, co je horší... Odpovědět
|