V úterý ráno vstáváme v 8 hod 30 min. Prší, tak jsme nuceni zůstati ve stanu. Nemáme ve stanu vodu, jsme nuceni spokojit se s chlebem s máslem. Je 10 hod 30 min, stále prší, jsme ve stanu a hrajem na banja, ven ani není možno jít. Ve 12 hod ohříváme konzervu a vezmeme si k ní chléb a vaříme si kávu, ovšem z vltavské vody, chutná nám velice. Ve 3 hod déšť ustal a já se připravuji, že půjdu do Starého Sedla nakoupit. V 6 hod jsem byl zpět v táboře a chystáme večeři, máme chléb s máslem a sýr, vše pak zapíjíme kávou.
Reklama
V 7 hod 51 min rozděláváme oheň u vody, ale jde to velice špatně, dříví je mokré. Přesto se nám to podařilo a tak v 8 hod již plápolá statný oheň. Zasedli jsme si kolem a počali besedovat, já hrál na banjo a zpívali jsme. Jak je to krásný pohled na osvětlenou vodu svitem měsíce, která šumí svou píseň a skály na druhé straně tajemně se tyčící k nebi. V 9 hod 36 min přerušuje naši pohodu a zábavu náš největší nepřítel déšť. My už ze zvyku se smějem, že je stálé počasí, že stále prší. Pak ulejváme oheň a jdeme do stanů. Jsme rozveseleni a nechce se nám ještě spát, tak naši sousedé jdou k nám na návštěvu a hrajeme o sirky Leciána, nic nám nevadí, že venku prší. Spát jdeme ve 12 hod 42 min.
Jan Matoušek