Re: V jezech chyba není, Mirek, 31.03.2005 21:37
Monte, to už se debata stáčí zase jinam. Já myslím, že to, co pro mě je smrtelnou pastí, může být pro někoho jiného skvělým povyražením. Nijak neodsuzuju ty, kteří sjíždějí místa, která já pozoruju ze břehu se sevřeným zadkem, teda když vidím, že na to mají. Jiná věc je, že řeky jsou plný různejch pošuků, kteří by asi neměli jezdit ani na rybníce.
Pro ilustraci ještě jeden zážitek z počátku devadesátejch let. Objevovali jsme tehdy poprvé Salzu a okolí a zajeli se podívat taky k Enži. Jak se ten úsek jmenuje už dneska nevím, bylo to pár kiláků na nějakou přehradou. My jsme nasedali pod tou peřejí pod jakýmsi mostem, odkud už byla až po tu přehradu řeka stravitelná i pro nás, alpské začátečníky (to pro ty, co se tam vyznají a asi tuší o kterém místě píšu). No tak v té peřeji nad mostem byl balvan jak kráva, za ním neskutečná žumpa propěněný vody. Zírali jsme na ni ze břehu s vodevřenejma hubama, snažili se vyčíst, kudy z toho voda odtéká a navzájem se děsili, jaká to musí být hrůza do toho zahučet. Pak jsme v kempu našli plakát, zvoucí na příští den na noční rodeošou, podle plánku jsme naznali, že to bude někde tam. Vyrazili jsme po setmění. Kolem zmiňované peřeje byly rozestavěný reflektory, techno (či co) z repráků přeřvávalo hukot vody, břehy obsypaný divákama. No a po vodě se pohybovali všelijací potetovaní, různobarevní (vlasy a oblečením, né kůží) pačesáči s takovou samozřejmostí že jsme čuměli podruhé. Na bodovaném úseku předvedli své figury a pro pobavení diváků vesele skákali do té žumpy, po nekonečnejch vteřinách je to vyplivlo, no za chvíli to i nám přišlo úplně normální.
Celým svým obsáhlým blábolením chci ilustrovat myšlenku, že měřítkem pro posuzování šílenosti ostatních vodáků nejsou moje schopnosti, ale jenom jejich.