Sólo jako sportovní styl, Joe, joe~seynam.cy, 25.03.2005 11:58Lezu od překližky po VHT ve velehorách, jezdím na kajaku od ČPV po WW4-5. Pokusím se o vystihnutí motivů, které vedou lezce i vodáky k sólo výkonům.
Sólově vylezená cesta je těžší, tedy sportovně hodnotnější. Lezec nemá možnost odpočinku, chyba se trestá pádem a často smrtí. Proto je daleko obtížnější lézt uvolněně a bez chyb. Pro někoho je ten psychický rozdíl větší, pro někoho menší. (Beru pouze technické hledisko, nikoliv etické.) Kdo leze osmičkovou 60m spáru, ví moc dobře, co dělá. Horší jsou desítky až stovky "hrdinů", co mají svoje osobní maximum 6, zkoušejí sólo v pětce a absenci zkušeností nahrazují mládím a ambicemi. Takový boreček ale do té osmičkové cesty zpravidla ani nedokáže nastoupit. Takže mezi lezci je poměrně málo mantáků, co nalezou do něčeho šíleného a zákonitě se zrakví. Bariéry v podobě obtížnosti, gravitace a pevnosti lidských tkání tu fungují spolehlivě a zkušenosti pak bolí. V tom je Kosatkou připomínaný rozdíl, do šestkové vody dokáže vjet s lodí každý.
A ještě jeden rozdíl tu je. Tu 60m cestu měl Jarda mnohokrát přelezenou. Těch 10km Svitavy autor článku zjevně moc neprohlížel.
Dalším aspektem jsou následky chyby. Na skále - pád z malé výšky - odřenina, kotník, zlomenina. Čím větší výška, tím větší zranění, zpravidla. Na vodě: malá chyba - plavání. Velká chyba - plavání. Fatální chyba - plavání. Pohoda, vo co go? A najednou: nevinná řeka, malá chyba - smrt... Takže vodáci, díky relativně bezbolestným následkům většiny svých začátečnických chyb mají daleko větší tendenci riskovat, přeceňovat své schopnosti a pohybovat se na hranici svých možností.
Zpět k článku - autor to měl mnohem těžší, z hlediska jízdy na divoké vodě se odvážil opravdu hodně, na Pálavě musel jet poměrně dobře a nesměl dělat moc chyb. Já Svitavu docela znám, po prohlídce soutoku a jezů v Blansku bych to možná na kajaku jel taky, protože předpokládám, že bych před potenciálně nebezpečnými místy dokázal přistát. Ale za daného vodního stavu jen s někým, komu opravdu věřím. Pokud bych ji za daného vodního stavu znal opravdu dobře, klidně bych uvažoval, zda ji jsem schopen jet sám. Z neježdění sóla bych dogma nedělal. Stejně jako na skále, i tady si to musí každý srovnat sám. Jen - pokud mohu srovnávat - těch co neví co dělají je na vodě absolutně i procentuálně mnohem víc než na skále. Je věcí každého, jak se předem vyrovná s možnými důsledky svého jednání a já nikoho odsuzovat nebudu.
Jen tak mimochodem, ty tři auta s kajakama co připomíná jsme byli my a jeli jsme se podívat na možnost prvosjezdu Křtinského potoka.