Inspiroval mě článek Ekiho k napsání o našem prvosjezdu na řece Lužnici z Rakouska do Čech, který jsme s partou uskutečnili o velikonocích 1990.

S kamarádem jsme chvíli po revoluci dostali nápad, zda by se nedala sjet Lužnice z Rakouska do Čech, ta modrá čárka na mapě vypadala docela tlustá. První, co jsme udělali, byl dopis rakouskému ambasadorovi, který bleskově odpověděl, že náš záměr podporuje a postupuje naši žádost rakouským úřadům k vyjádření.

Vyzbrojeni tímto stanoviskem jsem se v lednu vypravil do Českých Velenic zjistit, co na to naše úřady. Celníci i pasová kontrola byli celkem vstřícní, problém byl, že stále fungoval režim hraničního pásma, i když dráty již byly prostříhané. Tak jsme se vypravili do Budějovic na velitelství PS. Tam si s námi nevěděli rady a jak byla taková zajímavá doba, kdy se kdekdo bál zamítnout něco přímo, odkázali nás na Ministerstvo zahraničních věcí a nejspíš věřili, že dáme pokoj. To byl ovšem jejich omyl. Napsali jsme Dienstbierovi, tehdejšímu ministrovi, také odtud přišla rychle odpověď s tím, že pohraniční stráž spadá pod vnitro, „kam postupujeme váš dopis s doporučením kladného vyřízení“.

Na vnitru si asi řekli, kdoví, co je to za ministrovy kamarády, načež mi telefonoval vyděšený člověk z MV (kapitán, jméno si taky pamatuji) a ptal se, co to chceme provést za průs…., že on dostal rozkaz všechno zařídit a jestli něco vyvedeme, tak jej zavřou. Mohl jsem jej s klidným svědomím ujistit, že jsme slušná parta a žádný malér se konat nebude. Přišlo i povolení z celní správy a dva dny před odjezdem i povolení z Rakouska (ten úřad se jmenoval Landesfinanzdirection fü Wien, Niederösterraich und Burgenland, direktor Herr Kocourek).

Den napřed jsme zaváželi lodě na start v Brühlu. Celní odbavení, díky všem povolením, proběhlo hladce. Jen jsme chvíli měli problém porozumět řediteli rakouské celnice, který pořád nevěděl, kde nás odbaví, protože řeka po cestě ke Gmündu dělá zig-zag kolem hranice. Nakonec vymyslel, že u železničního mostu je kousek rakouský, tam by na nás čekali. Když jsme mu nabídli, že zastavíme v Gmündu a na celnici těch 80 metrů dojdeme, byl blahem bez sebe, že jim tak vyjdeme vstříc. Běžel s námi na most ukázat nám schůdky, kde se dá dobře přistát.

Ve finále bylo všechno jinak – on o nás napsal místní rakouský i jihočeský tisk, nábřeží i most byly obleženy diváky, kteří na celnici zavolali a úřad přišel za námi. Podávali jsme pasy z kánoí, na břehu je úředník razítkoval, byla to nezapomenutelná recese. Řeka se v Gmündu otáčí a po dalších 8 km překračuje tzv. zelenou hranici. Na naší straně nás „jako“ zadržela pohraniční stráž, vysílačkou zavolala do Velenic a úřad za námi také přijel až do hraničního pásma.

Projeli jsme úsek 25 km až do Nové Vsi, vodácký Pánbůh nás měl rád, počasí bylo nádherné. Řeka byla místy úděsně zarostlá, párkrát jsme museli přetahovat bariéry z křoví.

Na trase bylo pár jezů, v Gmündu se musí přetahovat – vypadá to na ledovcovou morénu použitou jako základ jezu. Fotografie bohužel nejsou příliš kvalitní, pokročilé digitály tenkrát nebyly, foceno Flexaretou na č.b. film.

Zbyněk