K vodáckému podzimu neodmyslitelně patří i nadlepšování průtoků vypouštěním různých rybníků. V půli října se tak tradičně koná třeba masovka jménem Vavřinec. Letos proběhl i první ročník splouvání Lomnice díky nadlepšení z rybníka Labuť.

Osobně mám ale slabý druh agorafóbie, takže tato setkání vyhledávám jen občas. Když se někde nakumuluje víc než tak 50 lidí, necítím se úplně komfortně. Snad je to něco vrozeného, snad důsledek silného stlačení obrněnými transportéry kdysi v listopadu 1989 mezi lidmi na Národní třídě. A tak vyhledávám vypouštění spíše neorganizovaná a romanticky opuštěná.

Cidlina ze Žehuně

Průtok na dolní Cidlině během týdne utěšeně stoupl, vydávám se proto vlakem do Kolína a odtud busíkem do vesnice Žehuň. Po dešti přecházím hráz Žehuňského rybníka, na kterém můžete pozorovat nejrůznější druhy vodních ptáků. Hukot vody mě naláká k výpusti. Vody proudící z trubek je dostatek a tak tu nafukuju loď.

Po vyplutí zjišťuju, že se tu jedná o dosti jiný podzimní zážitek, než například na Sázavě nebo Berounce. Na těchto větších řekách se můžete kochat podzimními barvami na okolních skalách, ale vše jaksi zdálky. Na Cidlině pod hrází rybníka se v meandrech barevným listím doslova prodíráte, máte ho pak nejen v lodi, ale občas i za krkem.

Míjím vesnici Žehuň s kostelem a mlýnem, zleva se připojuje Žehuňská strouha. Následují další meandry, kde si kontaktu s barevným listím užiju dosyta. Občas se i prolamuju houštím, z lodi ale nebylo nutné nikde vystupovat.

Následuje lávka umístěná v úrovni hladiny. Při obtahování si tu čtu upoutávku na místní keltský skanzen.

Voda většinou mírně proudí, potkávám i menší stupeň a sem tam i peřejku. Ženu před lodí mnohahlavé hejno divokých kachen.

Po soutoku s dalším místním kanálem Steklou strouhou se koryto Cidliny rozšiřuje a doplouvám k silničnímu mostu v Dobšicích (km 9,2).

Pro slabší povahy doporučuju začínat až tady, na pravém břehu stojí nedaleko železniční zastávka.

Cidlina od Dobšic do Libice

Od Dobšic se už prodírat křovím nemusíte. Zato můžete obdivovat až impresionistické barevné výjevy zrcadlící se na hladině.

Navazuje volej vysokého jezu (km 8,3), nad kterým se zprava od Cidliny odpojuje Sánský kanál.

Jez obnáším po levé straně. Další plavbu zpestřuje překonávání několika stupňů.

Čekám další jez (na km 7,5), ten ale nepřichází. Místo něj je koryto přehrazeno a voda mizí průrvou v pravém břehu.

S trochou štěstí projíždím užší provizorní strouhou s panely na březích a silnějším proudem, a pak mě obrostlejší levotočivá zatáčka vrací zpět do toku Cidliny.

Míjím kostel v Sánech na levém břehu. Za místním silničním mostem (km 6,8) se schovává vodoměrná stanice, podle které lze odhadnout aktuální splavnost navštíveného úseku.

Kochám se barvami jak ze starých obrazů. Občas zastavím a prohlédnu nějaký hučící stupeň. Po břehu pochodující kachny trochu připomínají tučňáky. Potkávám i vypasené nutrie.

Před silničním mostem v Opolanech (km 5,2) mě chytá dešťová přeháňka. Svačím pod mostem, prohlížím místní železem vyztužený stupeň a čekám, až to přejde.

Dál mě voda nese přes pár stupňů k jezu v Kaníně (km 4,8). Ten obnáším po svěžím pažitu vlevo okolo opuštěného dětského hřiště.

Podplouvám lávku a nořím se mezi barevné stromy.

Nad vodou se tvoří romantický opar, klid a podzimní barvy stojí za to.

Následuje volej posledního vyššího jezu, který brání proplutí před Libicí nad Cidlinou.

Za západu slunce podplouvám železniční most v Libici (km 2,1).

Proud Cidliny se definitivně uklidňuje. Říčku tu lemují přístaviště motorových loděk, kterým plavbu dovoluje nadržení vysokého labského jezu.

Závěr

Pokud máte více času, můžete odtud po voleji doplout k soutoku s Labem či do Poděbrad a dále. Nebo si prohlédnout zbytky hradiště, ze kterého se včasnou emigrací vyhnul smrti svatý Vojtěch, aby ho pak veslem či pádlem praštili kdesi v pobaltském Prusku.

Já tady odpolední výpravu nad silničním mostem (km 1,7) po deseti kilometrech plavby končím. Balím loď na trávníku a jdu na vlak. Nádraží stojí nedaleko na pravém břehu. Myslím na to, jak asi dopadlo splutí Vavřince. Já nepotkal na vodě ani pádlo.

Ahoj Eki