20. března nám došla se zimou trpělivost. V neděli v 9 ráno jsme se s Šakalem sešli v Mohelnici nad Jizerou. Mohelka měla vodu na hranici sjízdnosti, museli jsme tedy změnit plány. Vyrazili jsme tedy do polí okolo Bakova nad Jizerou, kde mělo být tepleji než v sevřených údolích a tedy snad i více potencionálně tající vody. Vody jsme tam o mnoho více nenašli, ale rozhodně budeme na tento den vzpomínat.

Kněžmostka

Kněžmostka pramení v Českém ráji blízko Branžeže a do Jizery ústí v Bakově nad Jizerou. Když jsme pod obcí Buda nasedali na břehu do lodí, netušili jsme, že naše zoufalství a vodácký absťák ještě nedosáhly vrcholu. První záběry pádly v mělké vodě nám připomněly, že prameniště uprostřed Českého ráje může pro říčku i vodáky znamenat i peklo až do jejího ústí. Fantazíruji, že tragedie Kněžmostky začala jednoho letního večera v tvrdých normalizačních letech. Cestou ze soudružské besídky se některý z důležitých diskutérů zastavil na břehu říčky a úlevně konal svou potřebu. Nezpevněný břeh se však pod jeho váhou utrhl a vážený soudruh se zabořil do písečného dna. Kdyby jen zabořil, ale co bylo horší, on se i přiskřípl! A protože to viděli jeho kumpáni, vědělo to během několika dní celé povodí Kněžmostky. To bylo ostudy!

Nedá se vysvětlit jinak než extrémní traumatickou zkušeností, co vedlo někoho k rozhodnutí dolní koryto Kněžmostky v délce minimálně 4 km vyložit panely nejen na dně, ale i na březích… Na panelech se udrží pouze tráva a mechy a koryto vypadá z dálky jako přírodní. V některých místech je na dně usazeno několik cm písku, ale tím veškerá přírodní romantika končí. Průjezd velkým otvorem elipsovitého tvaru pod libereckou dálnicí přinese osvěžení jen dočasnou změnou břehového materiálu z betonu na ocelové profily a možná i letmou vzpomínkou na Sigmunda Freuda.

Splutí jsme skončili v Bakově pár metrů nad ústím Kněžmostky do Jizery u mlýna, kde s pomocí vody mele dodnes. V rybníčku, který nad mlýnem zadržuje vodu, je také jediná šance pro ryby a vodní havěť, pokud by se chtěla na kdysi jistě krásné říčce zabydlet. Písečné tůně, malé vracáky a skrýše v kořenech podemletých stromů, to vše bude muset někdo v budoucnu vyprojektovat. Panely jsou totiž těsně u sebe a poskládány byly opravdu kvalitně. Je to velká škoda. Potok má určitý spád a v případě přírodního koryta by splutí bylo svým charakterem podobné např. Svitávce.

Zážitky nemusí být nutně hezké, hlavně musí být silné. S tímto heslem na rtech jsme přejeli auty na druhý břeh Jizery a místo oběda jsme na dalším potoku zážitkově ještě přitvrdili…

Bělá

Potok Bělá pramení v roklích mezi Bělou pod Bezdězem a Kuřivody. Pod Bělou pod Bezdězem je papírna a teprve pod papírnou lze uvažovat o nasednutí do lodí. Ze silnice a auta se zdají meandry potoka v podmáčených porostech sjízdné, slunce se zrcadlí na hladině a sníh láká k jízdě ze silničního náspu až do vody. Auto zanecháváme v Malé Bělé přímo naproti vyhlášené hospodě Klokočka a také na břehu náhonu, kterým připlujeme.

Po několika metrech na vodě Šakal procedí mezi zuby jediné slovo: „Merkaptan“. Merkaptan je plyn, který se uvolňuje z papírenských zbytků, kterých je dno a hlavně řídké bahno Bělé plné. Po záběru pádla se bahýnko zvedne, voda zčerná a plyn se uvolní. Mírně se nám zvedá žaludek, máme však radost, že není léto, kdy bude situace jistě horší.

Střídáme se v jízdě na čele (a čerstvém vzduchu) a pečlivě prohlížíme riziková místa. Není jich mnoho, rizikem je pro nás i jen letmý dotek vodácké bundy a bahna. Lodě přenášíme okolo pily ve Velkém Rečkově a vítáme malý levostranný přítok čisté vody z vydatné studánky Klokočka.

Poslední kilometr náhonem vede po okraji Malé Bělé. Náhon nekompromisně bere většinu vody a je tedy sjízdný. Nekompromisní jsou ale i majitelé přilehlých zahrad a jejich soutěživost při budování lávek přes náhon. Možná jich bylo jen patnáct, neměl jsem sílu je počítat. Lávky byly nízko nad vodou a několikrát jsme raději vylézali z lodí, abychom je přenesli. Jindy mě vylézat z lodi nebaví a snažím se lávky podjet bokem. S úlevou přistáváme přímo u kufru zaparkovaného auta a protože nám vše smrdí, ani nás nenapadne jít na přes ulici na vyhlášenou Loupežnickou polévku nebo těstoviny zapékané se sýrem, masem a brokolicí. Rozjíždíme se do svých domovů, čeká nás dezinfekce a vnitřní detoxikace. Výše uvedené toky nedoporučujeme ani extrémistům.

Honza Pokorný