Naše výpravy na Jižní Moravu mohou se mnohým zdát více než časté. Snad i díky tomu, přestože Středočech, cítím se zde téměř jako doma. Dosavadní návštěvy byly ovšem poněkud jednostranné, týkaly se totiž především jen zdejšího skvělého vínka. To se ale změnilo po zatím poslední výpravě, na kterou jsme neopomněli přibalit i keňu. Z doposud načerpaných informací jsem vybral tři jednodenní úseky, které mě nejvíce lákaly.

Dyje pod Znojmem

Začínáme Dyjí za stavu 5,9 m3/s. V Dobšicích u lávky je celkem příhodné nástupní místo. Hned ze začátku řeka příjemně teče hezkým údolím s malebnými vesnicemi na dohled. První jez u Tasovic je třímetrová obluda, které bych se za velké vody nechtěl dostat do spárů.

Druhý u Krhovic má šikmou desku, ale larseny a skok na konci mě odrazuje od splutí. Překvapuje mě, jak relativně krátké voleje před oběma jezy jsou. Na Krhovickém jezu kradou vodu 2 náhony a hned pod ním je to znát. Řeka se tu ale postupně mění, začíná meandrovat, a také se zužuje, takže míň vody až tak nevadí. Pravá divočina ale začíná až za mostem na Strachotice, kde vstoupíme do téměř 10 km úseku bez civilizace. Ten je opravdu krásný, řeka si tu místy opravdu ještě určuje kudy poteče… Příjemně vyčerpáni končíme u mostu na Hrádek.

Morava z Veselí do Rohatce

Oproti včerejšímu dni je Morava ve Veselí už velká řeka, pokládáme na vodu pod zámeckým parkem. Nejdříve plujeme poněkud monotónním regulovaným korytem s vysokými travnatými břehy. Míjíme obec Vnorovy až dojedeme k technické zajímavosti, kterou je křížení řeky s Baťovým kanálem - semafory na řece, resp. na kanálu, opravdu jen tak neuvidíte.

Hned za ním straší jez Vnorovy, kde se v tu chvíli většina vody valila pravou propustí, a i za naší, na Moravu v těchto místech malé vody (cca 25 m3), pod ním byl velmi silný a nebezpečný válec!

Pak ještě přichází vodočet a most na Strážnici a konečně začínají Osypané břehy. A skutečně nějakých 7 km je to krásná jízda meandry se spoustou naplaveného dřeva, plážemi a vysokými obnaženými břehy.

Zhruba od ústí Veličky se ovšem proud postupně zpomaluje, meandry sice ještě v menším množství pokračují, ale řeka se dost rozšiřuje a stává se z ní trochu nudný rovný veletok a již po téměř stojící hladině doplouváme k přístavišti v Rohatci. Dlouhé vzdutí má předpokládám na svědomí jez v Hodoníně. Cestou jsme potkali mnoho volavek, břehulí a stop po bobrech.

Jihlávka ze Smolína do Ivaně

Po zábavně řešené logistice a dobíhání autobusu už zklidněn a vydýchán postávám na břehu řeky a kochám se jejím klidem. Nasedáme u mostu, řeka tu rozvážně plyne a meandruje loukami a poli, lemována statnými olšemi a vrbami, na kterých jsou opět poměrně často vidět stopy po činnosti bobrů. Sotva se člověk stačí rozkoukat, máme před sebou nehezký vysoký jez Cvrčovice, který jde naštěstí dobře přenést zprava. Část vody nám vzal, což zamrzí hned vzápětí při průjezdu Pohořelicemi, kde chvílemi problematicky hledáme průjezd. Pod městem se situace zlepšuje, když se řeka místy vymaní ze sevření kamenné regulace, postupně podjíždíme dálniční, železniční a silniční most. Za třetím jmenovaným vedoucím k obci Přibice přichází asi nejhezčí část, krásné meandry, podemleté břehy, stromy v řece, štěrkové a písčité pláže, spousta ryb v řece, volavky, kvakošové…, a opět ti bobři.

No prostě až člověka zamrzí, že je po cca 1,5 hodině už v cíli u mostu v Ivani. Zde je asi vhodné plavbu ukončit, dále údajně nastupuje ptačí rezervace až na soutok se Svratkou při ústí do přehrady Nové Mlýny a také autem se tam nejspíš už nedostanete.

Na Jižní Moravu na vodu?

Vodu si lze skutečně i na Jižní Moravě užít, a i když v létě není výběr velký, pěkné kousky se najít dají. Vždy se sem budu rád vracet a teď už vím, že nejen na vínko, ale i na vodu.

Aleš Nykl