autor:	Pavel Mlynář
termín:	28.4. - 8.5. 2012
sjeté řeky:	Czarny Dunajec, Latorica, Prut, Rika, Terebla, Rebra, Crisul Repede
určeno pro:	znalé, zkušené
pro typy lodí:	kajak, raft, Pálava

Start ve Wroblowce u mostu kus pod posledním stupněm regulační kaskády (pod městečkem Czarny Dunajec). Cíl u mostu a kostela v Ludzmierz (kousek nad Nowym Targem). Vody spíše méně. Ze začátku mnoho ramen a s tím spojených dobrodružství kterým jet. Jedna posádka v ramenech zabloudí a do hlavního toku se vrací s lodí plnou větví, jiná posádka je nahnána do změti větviček, které jim lodičku obrací. Celkem ale nic nebezpečného, spíše legrace. Mnoho stromů přehryzaných od bobrů a v dálce nádherné panorama Tater. Odpoledne navštěvujeme Tři koruny nad Červeným Kláštorom a noclehujem u Zemplínské Šíravy.

Po dvouhodinové anabázi na hranicích v Užhorodu jedem na Mukačevo a Svaljavu. Dále proti proudu Latorice až na odbočku do Podpolozje a zde je náš start. V řece málo vody ale jde to. Vše přehledné, sem tam peřeje a k tomu skvělé počasí, takže si to užíváme. Končíme u mostu nad vsí Hankovice (Hankovytsya). Večer dojíždíme až ke Koločavě, do koliby v Siněvíru. Během pěti let, co jsme tu nebyli, se koliba rozrostla na velkokolibiště. Šašliky jsou stejně dobré, ale vše je poněkud dražší. Říčka pod kolibou hrůzostrašně burácí čistou sněhovou vodou. Minule bylo méně vody a prorvali jsme zde raft. Je rozhodnuto, že zítra si to nad plán sjedeme znovu. Nocleh na mokré loučce naproti kolibě.

Startujeme asi 1km nad odbočkou k muzeu vorařství (odb. ze silnice která vede na Siněvirskou Poljanu a k jezeru Siněvir). Končíme v Siněvíru ale dá se jet až do Koločavy – řeka stále krásná, jen přibývá odpadků. Obávaný oblouk pod kolibou dáváme bez cvaknutí, ale v Siněvíru naší Pálavku jeden zákeřný stupeň zmuchlá a mizíme ve vlnách. Nic by se nedělo (končíme v laguně), nebýt ostrých šutrů pod hladinou který mi valchujou bedra i zkrz neopren. Takže po chvíli končíme a odpoledne jdeme zdolat poloninu Krásná. Potom navštěvujeme Natálku a její četnickou stanici (ještě si nás pamatuje) a jedeme tábořit na fantastickou vypasenou loučku, odkud jsme ráno vyjížděli.

Přejíždíme do Mežgorje a na konci města najíždíme na ochrannou hráz a dostáváme se k řece. Vypadá to na málo vody a štěrkoviště ale údolí se dále svírá a řeka se stává pěkně peřejnatou. Je to ale přehledné a v pohodě. Končíme u mostu ve vsi Vučkovo (Vuchkove). Dalo by se jet stále dál. Řeka má asi podobný charakter do Nižného Bystrého, což je cca 16km. Nás však čeká dlouhý přejezd. Dojíždíme za tmy do Jaremči (Yaremche) a spíme mezi hotely v hájku nedaleko Jaremčského vodopádu.

Ráno prohlížíme vodopád. Je to turistická atrakce první kategorie obklopená kolibami a hotely. Místní to prý na katamaranech sjíždějí. Určitě se to dá i na rodeovkách, ale nic pro nás pálavkáře. Nad vodopádem je prý taky mnoho peřejí, jezdí se úseky až od Vorochty - když je dost vody. Teď je vody jentaktak - nám bude stačit jízda odtud do Deljatinu (Delyatyn). Nalézáme startovací místo na levém břehu (hned pod jaremčskými mosty kousek proti proudu ke kolibě – na dohled vodopádu). Řeka je zajímavá – tvoří ji sjízdné prahy různé obtížnosti, mezi nimi klidnější voda. Opravdu se nenudíme, dokonce na jednom prahu posádky špatně najíždí a cvakají se. Počasí opět skvělé. Vracíme se kousek směr Jablonický průsmyk a táboříme na skvělém place u říčky. První sud.

Ještě dost sněhu a hodně turistů. Odjezd do Verchoviny Je to oblast hojně navštěvovaných Čeremošů. Černý Čeremoš jsme již v minulosti jeli a díky značnému nadstavu to byla divočina. Teď jedem kousek kolem spojeného Čeremoše – velká rychle plynoucí kalná řeka a místní na katamaranech. Opouštíme Ukrajinu směr Ulma, kde má být přechod. Po šotolinových cestách se plížíme k hranici, nocleh mezi domky u cesty.

V Ulmě přechod sice je, ale v remontu. Otevřou prý snad příští rok. Plížíme se zase po šotolině na hlavní mezinárodní přechod do Siretu. Fronta a buzerace na ukrajinské straně. Rumuni nás naštěstí pouští dopředu. Trávíme zde 4hod a notně nám tím prořídnou zásoby piva. Večer dojíždíme na tábořiště u řeky Bistrice kousek nad Iacobeni. Cestou návštěva malovaného kláštera  Sučevica.

Dlouhý přesun do vsi Parva a necháváme se vyvézt teréňákem s vlekem ještě 3km nad ves. Úzká říčka s velkým spádem, rychlé, nepřetržité peřeje ale žádné záludnosti. Sjíždíme jen kousek pod ves k mostu a balíme. Přitom by se dalo pokračovat dalších 15 km k hlavní silnici. Stále pěkná říčka s mnoha prahy, vody akorát. Přesun směr Bihor – planina Padiš. Spíme v nížině na docela pěkném místě u říčky kdesi za Huedinem směr Padiš.

Nekonečná cesta do hor. Celý úsek (cca 30km) je v rekonstrukci a podle toho to vypadá. Rychlost asi 10km/h. Prý to bude příští rok hotové. No nevím. Přejíždíme osadu Pádiš a táboříme na Poiana Glavoi nedaleko Ponorných Hradů (Cetatile Ponorului). Hned vyrážíme na průzkum soutěskami Bihoru směr Cheile Galbenei. Místy ale ještě leží dost sněhu. Večer, plni dojmů, pijem druhý sud.

Plazíme se dále rozestavěnou cestou napříč Bihorem přes Boga do Pietroasi. Zde konečně nový asfalt. Přes Beius a Alesd dojíždíme do Bulz. Nahlížíme do jeskyně Pestera Bulz a pod vsí skáčeme do neoprénu a naší poslední řeky. Krátký úsek krásným údolím po vodnaté řece (voda z přehrady) přes jeden rozvalený (sjízdný) jez (WW II+) do Bratca k mostu. No je to ostuda – jezdí se až do Vadu Crisului (20km). Přesun do slovenských vesnic (http://www.slovacivrumunsku.sk). Ve vsi Bodonoš (Budoi) pohovoříme s bodrými skorokrajany a kupujeme místní růžové víno. Zprvu trpké zdá se, ale krásně motá. Okolo osmé večer přistáváme v termálech Carei (http://www.strandcarei.eu). Vstupné již nechtějí a mají otevřeno až do 22:00. Noční teleportace do Tokaje.

Dokupujeme tokajské víno. Za jeho pomoci se teleportujeme dom.