Tato zpráva je z vodácké diskuse na groups .

13.4. - 16.4.2001 - Polsko

Tak a je to, Velikonoce jsou tu. Loňské vzpomínky na prosluněné svátky dávají tušit, že zájezd do Polska bude pohodový, prosluněný, prostě nádhera, opalovačka, jaro v plném proudu. Přípravy trochu kazí předpověď počasí, ale kdo by bral meteorology vážně.

Pohoda je pohoda a tak si beru na pátek dovolenou. Vyspím se, nakoupím, zabalím a v klidu odjedu na vázaní lodí. Vše probíhá podle plánu až do doby, kdy vyjíždím na nákup nových bot. Polákům musím ukázat, že nejsme žádní šupáci. Při odemykání auta lehce znejistím a při vstupu do obchodu se sportovním zbožím měním názor na meteorology. Šupák sem, šupák tam, boty musí vydržet, kupuji nový spacák. Pro jistotu do -17°C. Přece jenom máme spát venku pod stanem a sníh padá už teď. Ještě že Denisa nejede. Budu se tudíž starat pouze o své omrzliny.

Vázání je za námi a vyjíždíme. Slova se ujímá vedoucí výpravy: "Vážení, mluvil jsem s ambasádou a do Polska se nesmí dovážet žádné maso ani mléčné výrobky". Pohoda, zbývá mě láhev Fernetu, šiška chleba a tři Matonky. Po dojezdu do Frýdlantu probíhá v tělocvičně, jediném to plánovaném spaní pod střechou, balení potravin do spacáků, stanů, hydro tašek,.... Předpokládáme totiž, že celníci tyto úkryty neznají a my přežijeme.

Ráno pak balíme a koulujeme se. Napadlo trochu sněhu a jízda na sever je o to zajímavější. A už jsou tady hranice. Celníci nevěřícně zírají a posílají nás dezinfikovat si boty a ruce. Teď lituji, že jsem si koupil spacák. Dezinfekci mám i v botě. Už to vypadá, že pojedeme, ale musíme ještě celníkům podrobně popsat plánovanou trasu. Asi nám nevěří a tuší nějakou zradu. Konečně přejíždíme hranice za Zajícova výkřiku: "A sekaná je v Polsku".

Okolo jedenácté se dostáváme k účelu naší výpravy. Dojíždíme do vesnice Parowa. Hokejka s Ráďou a Zajícem zjišťují míru zdejší pohostinnosti a během jedné hodiny (ta nám bude později dost chybět) obstarávají tělocvičnu. Nevytopenou, ale pod střechou. Spacák jsem kupoval zbytečně? Omyl, teplota v tělocvičně není o moc vyšší něž venku, ale neprší zde a nesněží. Večer dokonce zjistíme, že teče horká voda. Proti spaní pod stanem je to nadměrný luxus.

A teď již k vodáckým zážitkům. Chystáme se na říčku Czerna Wielka v úseku Póswietne - Kawalice. Hokejka hlásí: "Jedná se o expediční plavbu neznámým lesním terénem bez přístupu autobusu. Je to asi 18, maximálně 20 km". Říčka vypadá zajímavě, deblovka se zde sotva otočí, vody je však dost a poměrně to teče. Připravujeme se na pohodu. Na otázku "Jak to vypadá dál?" dostáváme od domorodkyně odpověď: "Niedobzie" (důraz klade na óóó - to dle znalců znamená, že je to HÓÓÓDNĚ niedóóóbzie). A tak vyrážíme. První 2 km opravdu pohoda a fofr. Postupně se noříme do lesa. Mizí regulace. Sháním se po pile, chci zkrátit Vydru aby se nám vešla do meandrující řeky. Ještě však není všem problémům konec. Se Slimem se rychle dostáváme na vedoucí pozici. Zanedlouho potkáváme první padlý strom. Byl sice první, ale zdaleka ne poslední. Postupně získáváme na stromy názor, že přenáší pouze zbabělec a razíme ostatním cestu. Loď se plní bahnem, listím a větvemi. Již chápeme proč se jedná o expediční plavbu. V podjíždění větví a stromů získáváme na zručnosti a odvaze. Nakonec končíme názorem, že kam se vejdou borty, vejdeme se i my. To se nám však stane osudné. Podceňuji větev asi metr dvacet na vodou a zůstávám na ní viset za vestu. Slim se škube a kroutí, ale nakonec se kácí i s lodí do vody. V tu chvíli větev praská a já letím za ním. Byli jsme sice ve vodě první, ale ne poslední. Slim si pak koupele užívá ještě jednou, to když pod ním praská kláda na která si "bezpečně" poskakuje. Tentokrát si namáčí i kulicha a naše předsevzetí, že budeme pravidelně čekat na ostatní bleskem odchází. Ostatně stejně se na jedno místo nevejde víc něž dvě až tři lodě. Razíme dalším deblovkám cestu ještě razantněji a hodí se na nás výrok Vlaďky s Vraníkem: "Rozjeď to, budeme spolu dělat křupi křup".

V 19.oo objevujeme se západem slunce autobus, s nadšením se převlíkáme, vážeme loď a vaříme čaj s kafem. Postupně vyslechneme další historky jako: Zip chvátající za zadákem, bohužel proti proudu. Pajda se zamrzlou špricdekou. Zajíc, který přiznává, že dětský oddíl přeci jenom něco umí..... (to od něj ještě nikdo neslyšel). A další podobné hrůzy. Kupodivu všichni hodnotí akci jako zdařilou. V 19.45 dojíždí poslední loď a slavnostně si slibujeme, že na sebe budeme příště čekat. Řeka to prý zítra již dovolí. Upravujeme Hokejkův odhad z 18 km na 25-30 km. Meandry hold udělaly své.

Druhý den nás čeká řeka Kwisa v úseku Przejeslaw - Lawsova. Asi 15-17 km, tentokrát opravdu. Řeka svižně teče. Opět projíždíme neobydlenou krajinou, ale dvakrát se nám dostává luxusu zázemí autobusu. Slim zbaběle končí u druhé zastávky a tak dál jedu s Vraníkem. Asi tak po 1 km mu dochází, že je na háčku a přestává kontrovat. Sice přes něj nevidím, ale jedeme jako blesk. Dokonce cestou potkáváme bobry. Tedy bobry ne, ale to co od nich odpadlo. A to jak zepředu, tak i ze zadu. Cestou jsou dva jezy a někteří nadšenci se koupou. Tedy spíš cvakají. Dále pak pokračují za praskotu namrzajícího oblečení. Večer je ve znamení nasávání tepla ve všech formách, volejbalu, košíkové a hry na kytaru.

V podělí jedem řeku Bóbr za přehradou pod kopcem Jelenia Góra. Vše vystihuje Zajícův výrok: "Je to řeka valivka". Vody je dost a tak jedeme jako namydlený blesk. Autobus pomalu nestačí přejíždět. Počasí je teplejší, zato však deštivější. Nakonec mráz, sníh a sluníčko, to vše tady již bylo. Našli se však tací kteří se již nechtěli namočit a šli část trasy pěšky. Chyba!!! V Polsku se v pondělí všichni navzájem polévají. Skupinky vyzbrojené kýbly s vodou bleskově uzavírají dočasné přátelství a s nadšením nahánějí pěší část naší výpravy. Před totálním promočení je zachraňuje pouze nevěřícné zjištění, že další cizinci jedou po vodě. Chvíle váhání útočníků napomáhá k rychlému ústupu a následnému opatrnému procházení obydlenými částmi Polska. Těch naštěstí nebylo moc a tak nejmokřejší část výpravy přichází asi 15 minut po našem dojezdu.

Na závěr celé akce si ještě užijeme trochu deště při odvazování lodí a domlouváme se na další akci. Už aby byla.

Jícha