Tradiční prázdninový výlet na Salzu koncem července byl poznamenán i v toto období nebývale nízkým vodním stavem. Vodočet ve Wildalpenu udává vysokou vodu při výšce hladiny 250 cm, střední při 200 cm a nízkou při 150 cm. Za aktuálních 140 cm s klesající tendencí byly pochybnosti o smysluplnosti výjezdu nasnadě. Nicméně jelo se, počasí bylo super a ve Wildalpenu je krásně, ať už je voda jakákoliv.

Na řeku jsme naskočili v kempu při nějakých 135 číslech a ihned testli dvě místní rodeové vlnky. Horní serfovačka měla sice sympatický tvar, ale za tohoto stavu vůbec nedržela. Spodní válec byl sice poněkud svérázný, nicméně jako „nouzovka“ celkem použitelný.

Naše obavy z další plavby zakrátko rozprášily první vlnky, krásy okolních sluncem zalitých scenérií, průzračně čistá voda a vůbec všecka ta nádhera dohromady.

Peřejky byly sice krapet techničtější (místy lehce „šutroidní“:-), se sjízdností však problém nebyl. Překvapivá zábava přišla na známém válečku někde pod Wasserlochklammem. Z jindy pro méně zdatné vodáky obávaného kolovadla byl za tohoto vodního stavu výborný rodeový válec. Spontánně utvořená skupinka rodeistů zde řádila hecována početnou skupinkou přihlížejících.

Závěrečné soutěsky byly okouzlující, peřejky sice mírné, ale rozhodně v pohodě sjízdné. Takže jak se zdá, i za takto nízkého vodního stavu řeka nabízí příjemnou zábavu. Nejedná se již sice o extra sportovní zážitek z divoké vody, každopádně o pohodičku a relax určitě. Je to prostě „božská“ Salza.

Fikus