Každý rok se díky pár lidem z oddílu Kotva Braník jezdí střední a dolní Botič pod názvem Peřeje Rio Botičo. Letos v říjnu byl městský potok neobyčejně čistý, protože v tomto roce ho několikrát propláchla velká voda a v srpnu dokonce povodeň. Člověk by čekal, že potok a jeho okolí budou zničené, ale díky tomu, že střední tok meandruje málo zničenou přírodou, nejsou po čtvrt roce vidět žádné velké škody.

Srovnejme tedy stav v době povodňové kulminace hladiny s normálním stavem na nejhezčím úseku od Hostivařské přehrady do Záběhlic. Potok tady protéká relativně zachovalým přírodním parkem a mnohá stavení mají základy staré staletí.

FOTO 1

Z výpusti Hostivařské přehrady se voda valí do malého retenčního bazénku, který slouží přesně svému účelu. Úžasně rychlé masy vody ve dvou velkých vlnách zpomaluje a brání tak zničení koryta pod sebou. Z betonové hráze je vidět jen kovové zábradlí. (Normálně sem přitéká betonovou skruží zpod přehrady malý potůček. Jen v říjnu se hladina trochu zvedne, protože zde začíná splutí Rio Botičo.)

FOTO 2

Přístupové cesty k potoku jsou přehrazeny výstražnými páskami, po obou březích pendlují strážnici a nepříliš úspěšně odhání davy zvědavců s fotoaparáty a kamerami. "Co tady děláte?" často švihne vzduchem nesmyslná otázka, která má ovšem spíše znamenat: "Prosíme, opusťte ohrožený prostor." Při pohledu do policejních očí je vidět únava z nepřetržité služby. (Vodácké akce začínají populární rourou, která vede vodu pod hrází.)

Údolí pod přehradou je přírodním parkem Meandry Botiče, který plní svoji bezpečnostní funkci. Potok zvící letní Sázavy se tady rozlévá do šířky, mohutné stromy rozrážejí proud a k prvním domkům se dostává už jen mírně proudící žlutohnědá voda. S trochou opatrnosti se lze po zaplavené silnici brodit k Rybářské baště. Voda tady stoupá k pasu, ale je možné se přidržet plotů, které pevně stojí. (Jsme ve staré Hostivaři, někde tady vysokou nad řekou stávalo pravěké hradiště. Po silničce podél potoka proudí o hezkých víkendech davy lidí.)

Hostivařské rybářství dole u vody je po kotníky zaplavené, jezy není téměř vidět a voda cáká na lávky. Stačí pár centimetrů a přelije se přes ně. První hostivařské paneláky mají štěstí, protože stojí vysoko nad hladinou, ale na tak mlýn, který dnes slouží jako lepší hotel. Číšníci a pokojská vymetají z haly vodu. Zdá se, že to má cenu, protože hladina se už hodinu drží těsně pod prahem. Nad mlýnem se utvořilo jezero. Proud se tady stačí uklidnit a bezprostředně tak neohrožuje silniční most, ačkoliv hladina sahá až k vozovce. (Povodňové jezero nad mlýnem je dnes loukou a bývalo rybníkem.)

Za mostem Botič kupodivu tiše proplyne mezi domky, které jsou i v létě těsně nad hladinou. Chrání je však zdi bez oken, na kterých je vidět, že už zabránily mnohým záplavám. Po pravé ruce se ovšem nenápadně rozlévá do usedlostí z přelomu století, které dnes slouží jako sklady a dílny. Stavebníci zřejmě neměli tolik zkušeností nebo rozumu jako jejich předchůdci.

Voda znovu nabírá na rychlosti, ale naštěstí ji zpomalují další přírodní meandry pod základní školou. Návštěvník si tu připadá jako v deštném pralese, voda se tlačí mezi stromy do šířky několika desítek metrů. Projít se tudy nedá, voda po pár krocích sahá k pasu a proud je silný. (Není divu, že starobylý Toulcův dvůr stojí vysoko ve stráni. Přímo v údolí jsou i v létě hluboké bažiny a zbytky lužního lesa. Tady si nikdo nedovolí stavět. Dokonce i betonová stezka podél vody zarůstá kopřivami a křovím. Chodí tudy málokdo.)

FOTO3

Následuje jez Marcela kousek od nákupní haly Interspar. Je z něho vidět sotva půl metru, ale voda se pod ním převaluje jako veleryba. Pulzuje, cáká a občas se propadá hluboko pod hráz. Jez všechnu vodu nestačí pobrat a potok přetéká po loukách do stran. Odporní kanadští slimáci se v celých hejnech zachraňují na stromech, aby je nevzal proud s sebou. (Jez je tři metry vysoký, za normální velké vody je pro vodáky téměř nesjízdný.)

Botic - jez Marcela pri povodni

Botic - jez Marcela

FOTO 4

Botič pod Marcelou mohutní, ale žádné velké škody už do Záběhlic nenapáchá. Stále teče přírodním korytem. Strhne sice po cestě pár dřevěných mostků, zaplaví zahrádkářskou kolonii, ale všechny historické domky nechává být.

Záběhlický zámeček se zdá v pořádku. Místo, kde se pod hladinou ukrývá záběhlický jez, označuje jen nevýrazná vlnka v rychlém proudu. (Záběhlický jez je po většinu roku suchý a zarostlý trávou, protože veškerou vodu stačí šlajsna pobrat po levé straně toku. Dvakrát-třikrát do roka za velké vody na jaře a na podzim teče pár centimetrů vody i přes něj.)

FOTO 5

V Záběhlicích jsou vyplavené stejně jako v Hostivaři jen nové dílničky a sklady neopatrně postavené na špatných místech. "Ne, sem by už voda přijít neměla, tenhle barák stavěli fortelní lidé," byl přesvědčen i za nejhoršího vodního stavu majitel zeleninového krámku u zámečku kousek nad vodou a prodával své zboží nerušeně dál.

(Jak by ne, když Záběhlice jsou středověkou vsí a na ostrůvku v Hamerském rybníku bylo dokonce nalezeno slovanské opevnění. Záběhlice sice několikrát shořely, kroniky zaznamenaly i morové rány, ale o katastrofálních záplavách nikdy nebyla řeč.)

FOTO 6

Odtud Botič pokračuje regulovaným korytem, místy se rozlévá do pražských ulic a nakonec tvoří pod Vyšehradem na soutoku s Vltavou malou lagunu.

 

 

 

Kuba Turek