Zima je v plném proudu a všude kolem metry sněhu. Je doba vánoc, kdy pravidelně na Štěpána vyrážíme s klukama (no spíše již starými mořskými vlky) na vánoční jízdu po Vltavě. To bude letos síla. Mám obavy, zda vůbec někam pojedeme, protože tuhé mrazy dokázaly udělat s řekou své. Na klidných místech je zamrzlá, ale ne ještě úplně všude.

Týden před jízdou je válečná porada. "Tak jak chlapi, pojedeme?", ptám se ostatních. "No jasně, přeci neporušíme naši tradici", odpovídají mi. "Dobrá, tak tedy pojedeme. A kdo vlastně přijde a jak to uděláme s loděmi?" Nakonec vyplynulo, že nás pojede 8 na 4 kánoích. To to pěkně vyšlo. Trasa je jasná. Začínáme ráno na Štěpána u mostu ve Zlaté Koruně a snad to dojedeme až do Budějic nebo skončíme v Plané. Ještě si popřejeme hezké vánoce a vzájemně se špičkujeme, kdo vlastně přijde na ráno a kdo vůbec pojede.

Než se člověk stačí vzpamatovat z nákupů a předvánočního shonu, najednou zjistí, že vánoce jsou za ním. Pozorně sleduji počasí a nějak se mi zrovna dvakrát na vodu nechce. Hlásí zimu a padání sněhu. Jako by ho letos nebylo málo. Co naplat. Kdybych nepřijel s lodí, nemohl by jet ani můj háček Jarda. To bych mu nemohl udělat.

A tak ve středu ráno přijíždíme do Zlaté Koruny i s loděmi. Jsou zde všichni. Poslední škádlení, zda se na to nevykašleme a raději nezajdeme do hospody. "Hospodu nepotřebujeme, tu máme sebou", a už koluje první posilovací nápoj na zvýšení morálky a tepla. Řeka se zdá být sjízdná celkem dobře a není ani tolik zamrzlá. Což o to, tady jsou peřeje, takže to by musely být pořádné mrazy, aby se nedalo jet, ale od Boršova to bude asi problém. Tam začínají jezy a úseky s olejem.

Vyráží nás 8 statečných do vánočního sjezdu. Cesta nám utíká celkem bez větších potíží v krásném údolíčku. Okolo jedné zastavujeme na tábořišti Podhradský, abychom se trochu rozehřáli a najedli. Prvních 10km je za námi. Po krátké občerstvovací zastávce opět usedáme do kánoí a valíme to po proudu.

Ke třetí hodině dorážíme k prvnímu jezu u Rybů. A už je to tady. Jak se blížíme, začíná i olej a řeka je zde více zamrzlá. Ledové kry postupně od břehů svírají řeku, až do čím dál tím užšího úseku uprostřed. Zkusíme jet co nejdále, abychom nemuseli tak daleko přenášet. Ještě chvíli to jde, ale pak se řeka úplně uzavřela a muselo se vystoupit. Bortíme slabší led směrem k levému břehu, abychom jsme se nepropadli a mohli tak jít kousek po ledu. Vpředu již chlapi vystupují a my čekáme, až nám uvolní místo.

Konečně je volno a tak manévruji k výstupnímu místu. Chci přirazit na levoboku k ledu, ale nějak nám to nevychází a nakonec končíme pravým bokem na slabším ledu. Jeden neopatrný pohyb háčka při pokusu dostat se zpět a jak je loď opřená druhou stranou o led v kombinaci s proudem se stalo to, co nikdo nechtěl. Bylo to tak rychlé, že jen stěží to mohu popsat. Kánoe se s námi převrátila a v první chvíli si vůbec neuvědomuji studenost vody. Ten šok přišel později, až po šoku, že se nemohu vynořit. Loď se totiž obrátila přímo na nás a my jsme skončili pod ní. Uvědomuji si, že musím zpátky nad ní, protože jedině tam není řeka zamrzlá. Měl jsem to štěstí, že jsem se stačil chytnout bortu a tak nebylo velkým problémem se dostat na vzduch. Věděl jsem, že nesmím dlouho čekat a musím okamžitě z vody. Vysoukal jsem se tedy s pomocí lodě na led, který se naštěstí pode mnou nepropadl. Začíná se mnou cloumat hrozná zima. Dívám se okolo sebe a vidím jen, že chlapi jdou ode břehu k nám, ale nikde nevidím Jardu. Sakra, kde je. Možná, že je pod lodí. Tu už ostatní obrací a vytahují, ale Jarda tam není. "Kde je?", volám. "Musí být pod ledem", řekl někdo. To ne, to nemůže být pravda! Musíme ho najít. Zkoušíme odhrabávat sníh, který je na ledu, jestli ho tam neuvidíme. Zkoušíme rozbourávat led, ale ten je velmi silný. Po chvíli marného snažení vytahujeme mobil a voláme hasiče.

Stále se nevzdáme v hledání Jardy. Co když ho někdo objeví. Sice je pod vodou již dlouho, ale vybavuje se mi článek o tom, že podchlazený člověk má větší naději na oživení. Hledáme ho až do příjezdu hasičů. Ti však beznadějnou situaci brzo pochopí, a tak zastavují marné hledání pod ledem.

To nemůže být pravda. Vždyť ještě před chvíli zde byl a mluvil s námi. Člověk přece jen tak nemůže najednou zmizet. Zkouším se vžít do hrozných pocitů, které Jarda musel mít. Nejprve šok ze studené vody a pak náraz hlavou do ledu. Jistě rychle pochopil, že je pod ním a zkoušel bušit do ker, aby je rozbil.

Brrrr. Otřásá se mnou opět hrozná zima, když si pomyslím, že jsem takto mohl skočit i já.

Co si tohoto příběhu vzít jako ponaučení? Kde se stala chyba? Zamrzlá řeka. Pokud dojde k tomu, že se uděláte a skočíte pod ledem, již těžko se budete dostávat zpět. Člověk ztratí orientaci a studená voda se šokem, že nemůžete ven, vykoná své. Těchto tragédií se odehrálo mnoho, i když ne v kombinaci s lodí, ale jen pouhým probořením ledu pod člověkem. Proto toto nebezpečí v zimě a na jaře při tání nepodceňujte.

Petr