V katastru obce Střítež začíná svou pouť říčka jménem Běluňka, která patří k delším tokům v oblasti Krkonošského podhůří. Díky své délce má dostatek času, aby posbírala nějakou vodu a za jarních oblev nebo po silných deštích se stala sjízdnou. Její splutí lze začít přinejmenším ve Chvalkovicích, a to na dolním okraji obce. Přímo v jejím centru totiž napájí malou vodní nádrž. Voda z ní i ze sousedního náhonu po betonovém skluzu hned padá mezi zdi a zamíří pod objekt bývalého mlýna. Nasedat je tedy rozumné až někde pod ním…

V závěru Chvalkovic se Běluňka tváří přívětivě, ale nenechejte se zmást. Tohle splutí není úplně zadarmo. Dále až ke Krabčicím se pluje víceméně mimo civilizaci. Dříve bylo okolí říčky více osídleno, ale dnes tu zbývá jen několik samot. Nehluboké údolí je místy sevřenější, jinde se otevírá do šířky. Sevřenější pasáže jsou více zalesněny a u těch otevřených převládají louky. Vlastní koryto se vyznačuje malou šířkou (cca 3-5 metrů), v kterém se brzy začnou objevovat první peřejky. Tím by člověk měl poněkud zbystřit. Úzké koryto nenechává právě moc prostoru na manévrování a ten zbylý výrazně omezují popadané stromy, naplavené větve a svému osudu ponechané strhnuté lávky. Díky těmhle překážkám tu v kombinaci se svižnějším proudem vznikají četná ošemetnější místa, kde se vyplatí umět ovládat loď a trefovat úzké průjezdy.

Běluňka se místy předhání i v meandrování, z čehož všeho vyplývá celkově dost bídná přehlednost. Samotné peřejky však nejsou nějak extra silné. Normálně by to po vyčištění byla v průměru hezká, hravá jedničková voda. Takhle vzhledem ke všem okolnostem to je ovšem poněkud zkreslující hodnocení (hlavně za větší vody). Nejblíže se to dá přirovnat asi k „vtipnější“ verzi Bečvárky. I při nejlepší vůli se musí občas vystoupit z lodi kvůli přenášení. Na nějakou souvislejší jízdu tak lze s klidem zapomenout. Na druhou stranu, kdo umí a má potočního ducha, ten si to tu užije.

Před Krabčicemi voda z Běluňky napájí několik malých rybníků. Na první z nich člověka upozorní krátký úsek vyloženě klidné vody a stavidlo. Říčka sama se však těsně před ním prudce stáčí peřejkou doprava, aby ho obtekla. U druhého se objevuje nízký rozrušený jízek, který bude po odstranění naplaveného bordelu sjízdný. Pod tímhle rybníkem se objeví poslední překážka tohoto úseku, a to nehezký a něco přes dva metry vysoký kolmý skok, který se snadno přenáší po pravém břehu.

Hned poté se dopluje do Krabčic. Pod vesnicí už postupně proud slábne, peřejky mizí a potok je o něco přehlednější. To ale neznamená, že se tu příležitostně neobjeví nějaký mírně náročnější průjezd, o který se postarají stále se vyskytující naplavené větve a spadlé stromy. Ještě více se říčka zklidňuje pod sousední Běluní, odkud je to jen kousek do Labe. I ten kousek ale může zabrat pořád dost času, protože ani tady se to neobejde bez zátarasů a nucené cesty po břehu.

Celý popsaný úsek měří cca 8,5 km. Předělem je obec Krabčice, odkud obtížnost klesá a voda se uklidňuje. Horní úsek bych doporučil asi jen už trochu zkušenějším potočním jezdcům. Časově to může být hodně různé, ale pod dvě hodiny to celé sjet kvůli přenášení a prohlížení nestihne určitě nikdo. Rozumné je končit v Běluni nebo lze dojet až k poslednímu mostku těsně před ústím do Labe, ke kterému se po cestě přes louku dá dostat autem. Díky celkové délce toku bývá Běluňka sjízdná na tomhle úseku v době oblevy poměrně dlouho. Za příznivých podmínek se tu voda dokáže udržet i týden v kuse. Na žádný vodočet jsem nenarazil, ale dobře se dá orientovat třeba podle Pilníkovského potoka. Bude-li na něm alespoň kolem 80 cm, půjde splout jistě i Běluňka.

Vzhledem k tomu, že už do Chvalkovic přitéká docela vodnatý potok, bude příležitostně sjízdný i úsek v lesnatém údolí nad touhle obcí. S ním nemám ale žádnou zkušenost. Jen se dá odhadovat, že nic odpočinkového to pravděpodobně nebude.

Vojta Brádle