V pondělí dopoledne v půlce března stojíme na břehu Tiché Orlice v Lichkově a pozorujeme zaplněné koryto říčky. Do vylití ze břehů schází necelých půl metru. Vodohospodáři již ráno vyhlásili první stupeň povodňové aktivity, ale do našeho příjezdu začala voda opadávat.

Nasedáme u jednoho z mnoha mostků v Lichkově u obecního úřadu a jedeme po hladké vodě bez peřejí. Občas nás učísnou větve keřů ležící nízko nad hladinou, kdy některé z nich jsou i docela tlusté. Naštěstí ještě nemají listy, jinak by to byla na několika místech docela složitá záležitost. Tento charakter ale rychle mizí a přicházejí první peřeje v obvykle lesnatém údolíčku. Ke konci Lichkova dostává řeka pěkný spád a přichází jedna peřej za druhou. Koryto se mírně rozříšilo, větve již nezasahují do řeky, ale šířka nepřesahuje 6 metrů. Mírné zklidnění přichází u prvního jezu pod Lichkovem, aby pod ním Tichá Orlice ukázala, co dovede. Krásné metrové vlnky, solidní spád a k tomu sluncem zalité nebe. Co více si přát.

Tento charakter vydrží až do Mladkova, hlavně před železničním mostem je to nejhezčí. Peřeje zde dosahují obtížnosti WW II-III, i když za Mladkovem to trochu poleví na WW II. Ještě v Mladkově sjíždíme šikmý a vysoký jez, následuje malý šikmý práh s válečkem a na konci dědiny uprostřed luk čeká jedna problémová lávka. Nedá se podjet, a tak musíme udělat na posledních zbytcích sněhu krátký snowkayaking.

Za chvíli už jsme u jezu v Dolanech. Voda na šikmé spádové desce jde hodně k levé straně jezu, kde vytváří celkem nepříjemné boční vlny odrazem od navigace jezu a jednu pořádnou žumpu. Důležité je, abychom najeli při pravé straně a nedopustili stržení k levé. Jirka projíždí bez potíží, ale Libora to strhává moc vlevo. Už je bokem v žumpě, která si ho podává. První krysa je tu.

Po odlovení pokračujeme dál, peřeje ztrácí na intenzitě, přesto je to stále dost zajímavé. Za Celným je několik šikmých prahů s válečky a jeden provalený stupeň. Asi by se středem dal sjet, jenže za ním leží přes celou řeku padlý strom. Nemá cenu riskovat a raději přenášíme.

Projíždíme Těchonínem a za ním opět přichází pěkný úsek lesnatým údolím. Pomalu se začíná blížit naše výstupní místo v Sobkovicích u mostu, ale ještě před ním je poslední jez. Téměř všechna voda je svedena v pravé části, kde pod jezem vytváří solidní váleček s pořádným stoupáním. Raději přenášíme a po 100 metrech je před výstupem u mostu ještě poslední stupínek s výživným válečkem.

Když k tomu připočteme krásné a teplé sluníčko, občerstvení v podobě chlebíčků a cukrářských dobrot z Liborovy cukrárny, neměla jarní rozjížďka po Tiché Orlici žádnou chybu. Jen pro upřesnění byl stav v Lichkově 90cm (6 kubíků) a Sobkovice hlásily 70 cm (10 kubíků). Voda to rozhodně nebyla tichá.

Petr