Na Vánoční Sázavu jsme jako vždy vyrazili s Kotvou Bráník a jejich busem. Nálada byla pohodová, i když letošní Sázava byla opravdu hodně zimní, takže dorazili jen kovaní vodáci:)) Jak se rozjel bus, tak se rozjela i zábava. Kolovalo cukroví, grog, svářo nesvářo, rum a jiné pitné pochutiny.

Když jsme dorazili do Krhanic, panoval už zde čilý ruch. Poznával jsem spoustu známých tváří a zas bylo veselo. Tak hurá do hydra a jiných drtičů mrazu, protože letos budou určitě potřeba. Už pouhé nastupování ukázalo, že to nebude jednoduché. Museli jsme prorazit 3m ledu, abychom mohli jet po kapalném skupenství vody.

Na prvním jezu nikdo nekrysil, alespoň co jsem mohl vidět z mého krátkého zastavení pod jezem. Pokračujeme dál. „A sakra, zase led. Co teď?“ Rozhlížím se po ostatních a sleduji, jak moc úspěšně ho překonávají. Jedni jdou doleva a přetahují až pod jez Pěnkavu, někdo jde náhonem a trním. My zkoušíme originální cestu. „Ten led je dost silný na to, aby mě snad udržel, ne?“ říkám Zikymu a vystupuji z lodě. Docela to jde, držíme se lodě a táhneme ji. Najednou křup, křup, křup a už jsem po prsa ve vodě. Led nevydržel a já se propadl. Za pomoci Zikyho se mi ale daří dostat se zpět do lodě a dál se probíjíme k jezu sekáním.

Konečně byla cesta volná. Nad jezem byla taková větší louže, která ale nedávala moc místa na manévrování. Nájezd tedy nebyl ideální, nějak nás to zleva koplo, a jak byly sedačky namrzlé, tak háček sjíždí. Neočekávaný náklon, nabíráme, a i když to zkouším ještě vylehnout, tak plaveme. Odlovení bylo rychlý. Někdo si namočil i kulicha, někdo to měl jen po prsa, teda jako já:)) A nebyli jsme jediní, i další se zde cvakají. Honem do lodě a zabrat. Dole u Lesního jezu mají motorkáři besídku a táborák.

U ohně je fajn, potkávám opět známé tváře. Z neoprénu se nám kouří a v páře nejsme skoro ani vidět. Různé povzbuzovače, hlavně tekutýho charakteru, kolují, lodě přijíždějí a zase odjíždějí a z našeho busu tu zůstávají kromě nás už jen 2 kajaky a 1 seakajak. Holt, zastávka byla delší než měla bejt, alkoholu taky víc než zdrávo, tedy alespoň pro určité jedince. Dopadlo to tak, že se kajakář uvedl do nechodícího stavu. Co s ním? Levý břeh Sázavy se ukázal jako neschůdný, protože byl zapadaný stromy od polomu. Tudy cesta nevedla:( V hloučku vodáku byla i jedna pálavka, a tak jsem se s nimi domluvil, že nechodiče se Zikym převezu na druhý břeh. Pak už se "pěšmo" dostane do Kamenáku, kde měl čekat autobus.

Nechodič byl celkem v palavce hodnej až spavej, tak cesta na druhý břeh nebyla žádný problém. Horší to bylo dostat ho z lodě ven. Borec byl váhové kategorie 100+ v dost gumovým stavu a namrzlý břeh nám taky moc nepomáhal. Když se nám ho konečně podařilo vystrkat ven, jedu vrátit zpět Pálavu. Jenže nechodič ožívá, vstává, rovná se a je zpět ve vodě. Já byl v půlce řeky, ale Ziky si s ním poradil. Musím se vrátit a úchopem za vestu ho dáváme do jakéhosi pohybu vzdáleně připomínající chůzi. Vyrvat ho nahoru na silnici byla celkem bojovka, Ziky se vrací s lodí a já, páč mám taky slušnej výtlak, doprovázím nechodiče 2km do Kameňáku. Musel jsem ho asi 10x stavět na nohy, než byl autobus na dohled. Poslední oříšek byl, jak borce, kupodivu najednou oživlého, dostat do busu.

Vracím se zpět a jedeme dál. Jez v Kamenáku se blíží, když tu na nás z levého břehu mává Kačer. Má problémy s kajakářkou, co si taky rozuměla s flaškou víc, než bylo zdrávo a na jezu se práskla. Prý eskymuje, ale bojovýho ještě nemá, takže ji Kačer musel lovit. My přijíždíme až po akci, a tak zachraňujeme už jen kajak, a stahujeme ho do Pikovic.

Na to, co se dělo při záchraně, vzpomíná Kačer. Od ohně vyjíždím ještě s jednou holkou na rodeovým kajaku, která už něco popila. Někde asi ztratila pádlo, a tak si půjčuje jiné. Samozřejmě sehnala jen pádlo s opačnými listy a v jiném natočení, než byla zvyklá. Navíc byla zmrzlá, protože se už jednou vykoupala. Sjíždím Kameňák na svém seakajaku bez potíží, ale kajakářka se cvakla. Vykrysila a po chvíli odchází sama ke břehu. Jedu tedy pro loď a pro jistotu se ještě ohlížím. „A sakra, proč leží na ostrůvku?“ Vím, že je zle, a proto zachráněnou loď jen zběžně parkuji do ledu. Musím rychle zpátky. Než se tam stačím dostat, už jsou u ní místní obyvatelé z chatky. Měl jsem velkou kliku, protože znají cestu a namočili se jen po kolena. Já bych se asi namočil celý, a tudíž bych pak bojoval s podchlazením i já. Voláme sanitku, převlékáme ji do suchého, a sanitka ji nakonec odváží do nemocnice s podchlazením.

• Alkohol a teplota vzduchu okolo -10^oC nejsou zrovna ideální na rozplavbu.
• Kajakářka měla sice helmu, ale přivázanou na lodi.
• Vestu měla, ale výtlak nic moc.
• Kačer měl sice házečku, ale dekl seakajaku byl zamrzlý, takže by se k ní v případě potřeby nedostal.
• Chyběly na vodě mobily, čehož mnozí dost litovali.
• A když jedete s partičkou, co neznáte, je dobrý si taky vzít číslo na řidiče, nebo někoho z té party. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.

Na základě podkladů od Hada a Kačera zpracoval Petr.