Když se člověku narodí malá vodačka, která ovšem ještě neudrží pádlo v ruce a krom mámina prsu má ráda vodu jen ve vaně či bazénu, musí jít vícedenní výlety na vodu na chvíli stranou a podnikat jen krátké jednorázové akce, aby se za pár let mohl vrátit i s potomkem do peřejí v plné síle. A to si je ještě musí rozdělit mezi kolo, vodu a focení. Naštěstí, když jedu fotit, tak můžu jet na kole a i někdy objevím něco, co by stálo za pokus sjet.

Tak jsem při jednom krátkém a neplánovaném výletě na kole objevil Zubřinu. Sotva jsem spatřil louky kolem koryta a v něm kamenné stupně, říkal jsem si: „Škoda, že není více vody.“ Pak jsem to přehodnotil a řekl si: „Je to tak dobře, že není více vody, páč tu nemáš loď a byl bys jen pořádně nasranej, že se můžeš jen koukat a ne se svézt.“ Každopádně až bude voda, tak ji plánuji zkusit sklouznout od mostu nedaleko Babčáku, což je zkratka pro koupaliště Babylon, a to od železničního mostu. Hned u mostu je totiž pěkná kamenná kaskáda a navíc se dá k místu přijet dobře autem. Skončil bych v Domažlicích naproti benzinové pumpy a ubytovny, kde je opět místo pro parkování.

Pod koupalištěm je úzké koryto s kameny

Hned po nasednutí je první z několika kaskád, která je pěkná, členitá a mohla by pod ní být pěkná vlna. Záludnosti této kaskády, jakož celé horní poloviny Zubřiny, je velmi úzké koryto. A to až k bývalé vodárně. Celou dobu jde o úzké koryto s kameny a místy nízké lávky či mosty. Hlavně u bývalé vodárny bude při větším průtoku cca 20 cm pod vodou. Nechtěl bych se na něj nabalit, protože před ním již nelze nic udělat.

Po první kaskádě se Zubřina schová mezi louky a stromy a jde o jedno z nejhezčích míst na řece. Kousek nad vodárnou je další velmi zajímavý a pěkný úsek. Dvojitý skalnatý stupeň připomíná první hup na pověstné čtvrté kaskádě na Hamerském potoce. Po této kaskádě, která se dá i dobře přenést, následuje výše zmíněný nízký most. Pod lávkou se dá opět nasednout. Výstup bych volil kousek nad vodárnou, která je vidět z místa, kde se ještě dá bezpečně zastavit.

Od vodárny je již koryto širší a pomalejší

Pak se Zubřina rozšíří. Místní chataři si zde z kamenů postavili různé hrázky a brody, které při větší vodě budou dělat pěkné peřeje. Ještě že chataře máme. Pozor, občas je ve dně zatlučená železná tyč či roura, na které kdysi držela asi lávka či nějaké molo. Tento charakter vydrží až do Domažlic.

V Domažlicích vás uzavře kolmá regulace koryta. Tok se malinko zrychlí a jen na úrovni hřiště je nutné si dát pozor. Nějaký umělec zde postavil stavidlový jez. Je široký, ale na pilíře nebude taková dřina se nechat namotat. Pokud pod stavidlem podjedete bez úhony, bude následovat silniční most a domy. Občas na vás někdo vykoukne z okna nebo z terasy místní restaurace. Máte-li chvilku čas, zastavte pod jedním z mostů, ideálně u kterého se dá vystoupit a jděte se podívat do centra, kde doporučuji prohlídku zahrady pod hradem, náměstí nebo šikmou věž. Je to velice pěkné a příjemné zpestření plavby. I najíst se zde můžete.

Pod Domažlicemi je koryto opět přírodního charakteru

Dále vyjedete z centra města nebo spíše podjedete poslední most a to hlavní silnici na Klatovy. Koryto se stává opět přírodním a o něco širším a za chvíli jste u výstupního místa u ubytovny.

Závěrem

Šířka koryta po vodárnu je cca 1 metr a 1,5 metrů s obtížností WW2 a dále ZWC. Délka popisovaného úseku cca 5,6 km. Vím a věřím, že si Zubřinu určitě na jaře či po nějakých deštích zkusím. Jak terén, tak i místo, do kterého je zasazeno její koryto, působí malebně a příjemně.

Viktor