Podzimní akce jsou definitivně za námi a do vánočních splutí ještě daleko. Po sněhu ani památky, přes den slušně nad nulou a všude sucho. Na netu se vášnivě diskutuje o proběhlé sezoně a nejeden vodák s nadějí vzhlíží k lednu, kdy příležitostná obleva poskytne možnost vyřádit se v čase zimního absťáku.

Lipno pouští, ale jen 6 kubíků

Do toho přichází zpráva od Marka, že na Lipenské přehradě se něco opravuje, a proto pouští starým korytem Vltavy do Loučovic 6 kubíků. Právě to o víkendu sjel s partou kajakářů a moc si pochvaloval. Ani mi předem nevolal, páč očekával jen drhnutí mokrých kamenů. Ale byl překvapen technickou řekou podobnou tomu nejlepšímu z Vydry do Antýglu. Hned nadšeně plánuji přidat se k dalšímu sjezdu ve středu. Nadskočím v křesle, ale jsem zaražen zpět manželčinou poznámkou: „Stejně už nemáš dovolenou.“

Vydrží voda až do víkendu?

Ve čtvrtek totiž mají opět kohoutky přesměrovat vodu do zrekonstruované turbíny a ukončit veškeré naděje a plány. Tak alespoň dávám echo na Raft . Tím ale spustím vlnu zájmu o netradiční sjezd Lipna a najednou začnou všichni věřit v komplikace stavby a tudíž i víkendovou vodu, kdy je schopna dorazit i horda vodáků z větší dálky. Studují se grafy odtoku Lipna, rozsah stavebních prací a odkazy na lidi, co by měli mít aktuální informace. Nakonec někdo zavolá na povodí a je to jasné, o víkendu

poteče Lipno!

Těšení si zpříjemňuji reportem a fotkami z Markova středečního druhého sjezdu za prosluněného počasí. Je z toho tak nadšenej, že se hlásí i na víkend.

V sobotu mrzne, ale voda teče

Je sobota ráno. Nakládám loď před domem, mrzne a je sychravo. Normálně za takovýho počasí na vodu ani nepomyslím. Však jsem si od známých často vyslechl nejapné poznámky o Solárním jezdci apod. Ale pro takovou zvláštnost, jako je Lipno s neobvyklým průtokem 6 kubíků, jsem ochoten ze svých zásad výrazně slevit.

Cestou se však dostáváme nad nízkou inverzní oblačnost a naskytuje se nám nádherný pohled na sluncem zalitou krajinu pokrytou jinovatkou. Pod Lipenskou hrází nasedáme na vodu již za příjemného tepla, peřejky jsou ozářené sluncem. Slalomka je sice poněkud nezáživná při takhle malé vodě, ale kajakáři si to alespoň zpestřují technickým průjezdem Váňova skoku, který já šidím zprava.

Pod slalomkou už je to lepší. Vlny sice nejsou takové, jako za normálního průtoku, ale pořád pěkné poježdění. Kobylí hlava trčí majestátně z vody a průjezd kolem si vyžádá prvního eskymáka v našich řadách. Peřejky u sv. Prokopa taky nejsou špatné, ale to nejlepší nás čeká až po přejetí dlouhého voleje - Loučovická kaskáda s kamenem v proudnici při nájezdu a pěkné rozbité vlny.

A už jsou tu Vrata, začátek těch pravých Čerťáků. Jsou sice zavřená, ale když už jsem tady za nízké vody, tak s ostatními přenáším vstříc úseku, na který bych za normální vody asi neměl. Ale o tom až příště.

Žralok