O prodlouženém velikonočním víkendu jsem si hodlal střihnout rychlou Vltavu z Vyššáku do Budějovic. Stav vypadal dobře. Ve čtvrtek odpoledne jsem vypadl z práce, doma sebral připravenou výbavu a loď a vystartoval na vlak. Všechno jelo dobře, takže jsem se před osmou večerní utábořil na prakticky prázdném kempu ve Vyššáku. Voda slibně tekla, nástupní plata olizovaly vlnky, kus dál ode mě v poklidu tábořila jediná parta - směska dorostu a dospělých, kteří se vykulili ze stejného vlaku. Zalezl jsem do spacáku a zvadnul.

V půl osmé ráno od hráze zakvílela signalizace a povodí vypnulo vodu. Během deseti minut poklesl průtok na poloviční hodnoty. Urychleně jsem sežvýkal snídani a sbalil. Naložil jsem loď, sešoupl ji z ještě mokrého plata, které bylo najednou půl metru nad vodou, a vyplul. Bylo kolem půl deváté a kolem řeky a v řece se začali hemžit čudlobijci s pruty. Ty pruty moc nechápu – po náhlém poklesu hladiny jim na řadě míst stačil k rybolovu podběrák nebo pánev.

Na podzim se objevily zprávy o pracích na jezu ve Vyšším Brodě, o zasypání šlajsny a totéž bylo řečeno i o jezu v Rožmberku. Takže jsem zastavil u jezu, zdokumentoval stav prací (momentálně při pravém břehu, nikde ani noha, jen odstavená technika), sjel šlajsnu (čí míň vody, tím větší zabalák – umyl mi ksicht) a stíhal uprchlou vodu.

Na Herbertově ještě nebyla šupna, takže jsem ho sklouznul vlevo od kozy.

Rožmberkem jsem proplul ve čtvrt na jedenáct – jez je v normálním stavu a bez zjevných stop po nějakých pracech. Retardérka je klasicky sjízdná. Jen ta hromada kamení pod tělesem jezu vypadala trochu větší než dřív.

Minul jsem kemp Rožmberk – byl bez lidí, jen obsluha pokračovala v přípravách na sezónu.

Na půl cesty mezi Rožmberkem a Fíkem jsem minul jednu vesele soulodící partu a zaregistroval pár čerstvých reklam a většinou zcela opuštěné kempy a občerstvovny. U retardérky v papírně přenášela nějaká menší společnost raft. Samotná retardérka byla zavřená a suchá. Zatáhl jsem loď na koňadře kam až to šlo, a pak si pro ni došel zespoda.

Jez u Malované skály šel jako obvykle šlajsnou, jen tam chybí ta Malovaná skála a místo ní svítí pískovcově žlutá plocha. Tady jsem narazil na druhý raft. Na Rechlích opět nebyla šupna, tak jsem loď prohodil polosuchou šlajsnou. U Liry jsem jel obligátně přes těleso, následná retardérka ve městě byla na pohodu. Kartáčový opruz, který nahradil šlajsnu pod hradem, jsem probrodil s lodí ve vleku, protože na přenášecím chodníku se nějaký dětský výlet mrcasil s oranžovým raftem. Zatímco rybošlajsna vypadala jako pole plastové rýže, z náhonů pod ní teklo tolik vody, jako by měly vlastní přehradu.

Bylo půl čtvrté. Přehodnotil jsem plán dorazit na Dívčák a rozhodl se skončit pro ten den ve Zlaté Koruně. V úseku pod Krumlovem jsem nabyl pocit, že jsem dohnal uprchlou ranní vodu. Po březích na příhodných loučkách strašila hejna maringotek, obytných přívěsů a občas i obytných aut. O půl šesté jsem dorazil ke šlajsně ve Zlaté Koruně. Samozřejmě byla zašpérovaná, takže jsem loď protáhl na šňůře a v šest jsem zalágroval v kempu. Správce si liboval, že je dost vody a na mé sdělení o vypnutí reagoval dost nevěřícně. Do rána ho optimismus opustil. Udělal jsem si obligátní fazole, spočítal puchejře na ruce a zaplul do spacáku.

Ráno mrzlo. Uklohnil jsem snídani, spáchal ranní hyenu, nalámal zmrzlý stan, sbalil, koukl na sucho v řece a dospěl k závěru, že Boršov to jistí. Narval jsem se do lodních hadrů a zmrzlých surfkecek a vyplul. Byl to celkem zajímavý slalom, čudlobijců o dost míň, než den předem, vody na hranici povoleného minima a široko daleko žádná loď. Bylo to nádherný ráno a ještě lepší dopoledne.

Kousek za provaleným jezem U Rybů to trošku drhlo a na schodech pro přenášení na jezu v Boršově měli nahozeno dva čudlobijci. Měli spoustu keců, kam až mají nahozeno. Sdělil jsem jim (poukázáním na značení), že dotyčnej flek je určenej pro transport lodí a ne k pobíjení čudlí, přenesl jsem loď a pokračoval. V poledne jsem přistál v Boršově za železničním mostem u prázdné ohrady Inge tour, usušil, co šlo, zapakoval a šel na vlak.

A pak že je Vltava plná lidí ...

Střelec