Úsobský potok pramení západně od Větrného Jeníkova na Vysočině ve výšce 657 m n. m. Jeho délka je asi 20 km. Potok teče převážně severním směrem a vlévá se zleva do Sázavy na jejím ř. km 156,8 ve výšce 401 m n. m. Většina toku pěkně meandruje v údolní nivě, některé úseky jsou regulované. Širší lučinatá údolí se střídají s uzavřenými úseky mezi prudkými stráněmi, objeví se i skalky. Po celé délce potok poměrně svižně teče většinou mimo obce.

Úsobský potok je zařazen na seznam významných toků ČR jako lokalita chráněná do budoucna pro akumulaci povrchových vod – doufejme, že záměr postavit přehradu u Klanečné nebude ještě dlouho realizován. Tento projekt je ve střetu se zájmy ochrany přírody z důvodu výskytu např. mihule potoční, raka říčního, ledňáčka říčního, vydry říční a jiných vzácných druhů.

Ani při opakovaném pečlivém pátrání na síti jsem nenašla žádnou zmínku o splutí potoka. Takže by se mohlo jednat o „internetový prvosjezd“. Ve skutečnosti potok už splut byl. Nepočítám to, že jsme jej v dětství sjížděli na nafukovacích matračkách. Vím však minimálně o jednom člověku, který se po Úsobském potoku plavil na kajaku, a to byl můj otec někdy v 70. letech minulého století.

Začátkem března 2016 byl příznivý stav vody na všech tocích v okolí. V sobotu jsem udělala krátký pěší průzkum a zjistila, že na vodočtu v Poděbabech (ř. km 2,3) je cca 45 cm. Od pohledu se potok zdál pěkně sjízdný. O zítřejším programu bylo rozhodnuto.

Sjízdný úsek je dostupný silnicí č. 34 u Michalovic na ř. km 6,2. Koryto uprostřed luk je zde regulované. Já nasedám o něco níže na ř. km 5,0 u brodu a nízké lávky. Čistá voda svižně proudí úzkým rovným tokem. Po necelém kilometru začíná potok meandrovat, pak následuje ještě jeden regulovaný úsek, za nímž potok nabývá opět přírodního charakteru. Plavba vyžaduje neustálou pozornost, za zatáčky není vidět, v korytě se objevují překážky v podobě zátarasů z klád a větví. Jinde zase kamenité peřejky, které je také dobré předem okouknout. Několikrát vystupuji na břeh, prohlížím další úsek a přenáším. Potok je široký na otočení kajaku, leckde i širší, mnohde se ale otočit nedá a je nutno zastavovat špicí po proudu. Na vyšší břehy se místy obtížně vystupuje. Vracáky se vyskytují sporadicky. Občas pohoupou peřejky, někdy se proud zúží mezi dvěma stromy akorát tak na šířku kajaku.

Na ř. km 3,2 přenáším kamenitý jez, kousek níže u mlýna nízký cestní můstek. Končím nad silničním mostem u Poděbab po asi 3 km plavby. Dalo by se plout ještě dále až na soutok se Sázavou. Další část toku je kamenitější, vzhledem k několika chatám na březích se v korytě vyskytují hrázky a nad vodou pár lávek. Od ústí do Sázavy lze pokračovat po řece asi 3 km do Okrouhlice, kde je vlaková stanice na trati č. 230 (Havlíčkův Brod – Kolín).

Vody bylo při 45 cm v Poděbabech tak akorát, za menšího stavu by některé úseky nebyly sjízdné, za výrazně vyššího by silný proud v meandrech a před překážkami už mohl být problémem. Obtížnost je ZW - WW I, ale pozor na občasné překážky v korytě a zároveň je nutné mít schopnost rychle reagovat v zatáčkách, kde voda žene na břeh a pod břehové porosty. Potok bych určitě zařadila do kategorie „sjeďte si to taky“.

Windy