Nejsem žádný mořský vlk, ani vodák – amatér.
Na vodu jsem jela poprvé minulý rok, když mě po dlouhém přemlouvání vytáhli kamarádi. K létu voda zkrátka patří, slunce svítí a všechny to k ní táhne. Neříkám, že jsem výjimka, jen jsem měla tušení, jak to s mou šikovností dopadne.

Můj loňský zážitek naplnil má očekávání. Jo, nečekala jsem, že mi to hned půjde. Ale že budu víc zkoumat říční dno, než krásu okolní krajiny, tak s tím jsem nepočítala. Bohužel jsem ale tímhle stylem za chvíli neměla na sobě nic suchého, a jelikož jsem věčná zmrzlina, moc mi to nepřidalo. V lodi jsme samozřejmě „suché tričko do zásoby“ taky neměli.

Blížil se večer a značně se ochladilo, my ale ještě nebyli ve vytyčeném cíli. Zastavili jsme se u hospody, abychom pojedli a naplánovali, co dál. Mého klepajícího se já si všiml pán u vedlejšího stolu. Statečně se obnažil a podával mi své námořnické tričko, „nate, vemte si to, a přestaňte klepat tu kosu“.

Zasmála jsem se a poděkovala, ale nebudu mu ho přece brát. On trval na svém, že mu ho vrátím další den na smluveném místě. Po chvilce handrkování jsem tričko přece jen s vděčností přijala.

Teprve pak jsem si všimla, že má na tričku nějaký potisk – vepředu kotvu a vzadu jméno. Zeptala jsem se ho na to. Osvětlil mi, že si jejich parta každé léto nechává dělat trička s vodáckým potiskem.

Všimla jsem si, že posádky kolem nás mají třeba pruhovaná trička, tohle ale pro mě byla novinka. Možnost vytvořit si tričko s vlastním potiskem mě nadchla, tak jsem ještě chvíli vyzvídala. Další den jsme se podle domluvy sešli a já mu tričko s díky vrátila.

Mí drazí kamarádi už zase plánují, kam letos vyrazí. A já vím, že pojedu taky. Je mi jasné, že svými schopnostmi nikoho neoslním, ale aspoň u toho budu vypadat stylově. Vodácké tričko už mám totiž hotové. Zaujal mě výběr hotových vodáckých motivů, já už ale měla představu o vlastním.

Třeba se letos někde potkáme a poznáte mě právě díky tričku. :)

Zatím ahoj!

Veronika